Mám zřejmě chřipku nebo nevim, dneska je první den, kdy je mi trochu živěji. 

Důvod, proč jsem se tak dlouho neozvala, je prostý - life happened.

Z recepční se stala servírka a upřímně řečeno, nemůžu si to vynachválit. Mám tu práci ráda a baví mě, nicméně jsem mnohem víc unavená, než jsem kdy byla. Spoustu času mi tedy sebrala nová práce a zvykání si.

Z kutlochu děláme bydlení. Už to tu pomalu přestává vypadat jako po výbuchu v útulku, ale pořád to není ono. Opatrně a pomalu tu děláme změny a lepšíme věci. Osud se nám zatim odměňuje tim, že blbne internet a vedle nás se staví nová pobočka knihovny. Což je skvělá zpráva, jen je tu všude jemnej červenej prach. A když řikám všude, myslim tim všude.

A i to mi sebralo dost času.

Taky se mi trochu zhoršila nálada, jakože se mi ozvala moje kámoška bipolární porucha a i přes antidepresiva, co beru, mám občas deprese. Takže si teď zvykám na další antidepresiva. Jupí.

Alíček blbeček a Enný chrní. Naši dva psi jsou neskutečně skvělý, chytrý, roztomilý a ach! <3 

A občas taky pěkně otravný, co si budem nalhávat. Mám je strašně ráda a občas mě tam emoce tak pohltí, až se mi srdce svírá.

Taky mi spoustu času sežral blog Jak na blogování, se kterym se teď nějakou dobu plácám. Chci dostat do obecnýho podvědomí, že blog nemusí nutně vypadat jako šablona z Bloggeru a že zakládat si blog a pak vzdychat, že nevíte, co psát, je tak trochu píčovina.

Postupně se učim organizovat si čas zase trochu jinak a je to dobrý, takže se snad ozvu dřív než téměř za dva měsíce.