one is the loneliest number

Prvního dne tohohle měsíce jsme se s vysokým zármutkem dozvěděli, že máme přesně dva týdny na sbalení si věcí a opuštění našeho krásnýho dom...

Prvního dne tohohle měsíce jsme se s vysokým zármutkem dozvěděli, že máme přesně dva týdny na sbalení si věcí a opuštění našeho krásnýho domova.

A se včerejškem definitivně skončila jedna neuvěřitelná éra plná zajímavých lidí v neskutečnym prostředí bytu na Mezibranský. 

Stěhování je těžký, ale mnohem těžší je, když vám dají pouhopouhý dva týdny na to, abyste dali sbohem bytu, jehož duše a osobnost byla mnohem zásadnější a živější než u spousty lidí. Předsíň hustě popsaná a pomalovaná, věčně nefungující záchod, těžce omezená zásoba teplý vody, kuchyň pomalovaná vzpomínkama, Kiliánův pelech, pískající osmák Xenánek a díra do zdi v pokoji, co nemá dveře. 

Byl to domov a vzpomínka.
Svědek spousty zásadních momentů v životě nejen bydlících, ale i návštěvníků.

Maličkej, velice kvalitně vyfocenej kousíček naší předsíně.
Na druhou stranu, když něco končí, něco novýho začíná. (Klišé jak sviň.) 
Většinu svýho času teď budu věnovat tomu, aby náš novej byt kousek od ípáku (řikejte mi mistr Skvěláaadresazamálopeněz, děkuji) vypadal míň jako osobní žumpa koček a feťáků a víc jako domov. 

A zdaleka nejgeniálnější na celý tý situaci je to, že K. je moje nová růmejt, z čehož jsem tak nadšená, že bych dělala přemety, kdybych je uměla. (#selfí!)

1 komentářů

  1. Kolik pak platíš za byt na Ípáku? (jen tak ze zvědavosti.. :D)

    OdpovědětVymazat