další fakt asi bude to, že nemám moc o čem psát. můj život se za poslední měsíc vůbec nezměnil, je to pořád ten samej stereotyp. nevim, co je za den, občas je mi moc skvěle, občas je mi zmateně, občas je mi prázdně, občas je mi prostě nijak. jsem pořád utahaná, cpu se práškama a tloustnu, protože po prášcích roste apetit. moje paměť stála za starou belu vždycky, ale teď mám vyloženě z mozku kaši. neustále se přeřikávám, nevnímám, nic nevim, všemu se divim a jsem zpomalená jako hlemýžď. do toho si prej musim najít brigádu a udělat zkoušky. woopty doo, to jsem zvědavá.

aspoň relativně pravidelně jim, zvládám hygienu, ráno taky vstanu, nebrečim a chodim spát v celkem normální dobu. a to je plus jak kráva.

dospěla jsem k rozhodnutí, že do konce roku budu mít hotovou knížku. 

haha, vypadá to, že tenhle rok budu skutečně mít na Silvestra program.