nedostatečná

na začátek bych moc chtěla poděkovat za povzbudivý komentáře, co mi tu necháváte. moc děkuju! na prostředek bych chtěla říct, že jsem se p...

na začátek bych moc chtěla poděkovat za povzbudivý komentáře, co mi tu necháváte. moc děkuju!

na prostředek bych chtěla říct, že jsem se přestěhovala ke kamarádům do bytu v centru Prahy, kterej se liší od squattu jenom tim, že tam se nájem platí. důvodem je to, že city pana M. už nějakou dobu patří osobě, která nejsem já. sdělil mi to před pár dny. postupně si na to zvykám, postupně to přijímám a moje emoce lítaj z extrému do extrému. moje úzkosti a deprese se momentálně motaj hlavně kolem tohohle a je to hnus. ale na druhou stranu je to pochopitelný - já bych sama se sebou taky bejt nechtěla.
přála bych si, abych místo psychických problémů měla něco, co by šlo vidět, aby ostatní pochopili, že za to nemůžu, že to nejsem já, že já ve skutečnosti dělám spoustu věcí a umim bejt veselá.
nechce se mi o tom mluvit, nechce se mi o tom psát. ať se pustim do čehokoliv, vždycky je tu někdo lepší. můžu si nad tim poplakat a to je celý.

na konec řeknu jenom to, že se snažim ze všech sil bejt v pohodě.dělám to, co mě baví, a navíc mám neskutečný štěstí v podobě moc fajn lidí, co tu pro mě jsou. světýlka v temnotě.

3 komentářů

  1. Kdybys někdy chtěla zajít na kafe/někam, napiš. A uvidíš, zase bude dobře...už jen z toho důvodu, že deprese prostě ze své podstaty tak nějak nemůže být...pořád. A už to, že máš kamarády, ke kterejm se můžeš přestěhovat, je velká věc..

    OdpovědětVymazat
  2. Podívej se z okna, svítí předjarní slunce, nová naděje.
    Však oni tě znají a vědí, jaká jsi doopravdy. Tohle je jenom zápletka v příběhu. Přesně tak jak psala Andrea u předchozího článku: až roztáhneš závěsy a paprsky ti poprvé olíznou tvář, dosáhneš nádherné blaženosti.
    Ale navždy v tobě zůstane ten kontrast. I deprese a úzkost můžou být zdrojem bohatství.
    Neboj se, otevři okno, ptáci už zpívají.

    OdpovědětVymazat