Víte, jak neustále vehementně tvrdim, že kdybych měla čas se nudit, budu plakat štěstím a nudit se s láskou?
Možná to nevíte, ale je to tak.

No, fajn, takže teď se nudim ve škole. Ale nechápejte mě špatně, já mám co dělat - učit se bižuli, učit se chemii, učit se matiku, číst povinnou i nepovinnou četbu, instalovat si veškerý potřebný věci na noťas, dospat ten 1 000 000 hodinový spánkový deficit, přetřídit si šatník, udělat si pracovní listy na povinnou četbu, začít pomalu shánět nějakou tu psychologickou knížku na přijímačky (možná je brzo, ale ke své budoucnosti radši přistupuju zodpovědně a s předstihem, pochybuju, že ve čtvrťáku budu mít čas na nějaký vypisování důležitejch věcí z knížky...)... a tak, no.
Jenže když sedíte v cizí třídě plný lidí, co se nudí a nijak se nekrotí v hlasitosti svých výlevů, do toho řve film nebo učitel a ještě vedle sebe máte společnost, je prostě nemožný se na cokoliv soustředit. Jak se mám asi učit chemii, když mi do toho řve Sofiina volba a ten kluk, jak jsem zapomněla jeho jméno, si chce hrát prší? Ne, prostě, v tomhle kraválu a chaosu se nedá absolutně nic dělat, takže naprosto zbytečně dřepim (naštěstí jenom) 5 hodin ve škole.
Kdyby tam byla aspoň wifina...!!
Ale to ne, vedení školy je zjevně přesvědčeno, že na internetu sídlí ďábel, co se snaží zlákat hloupé žáčky-študáčky do svých pekelných osidel a následně jim zatemnit mozek tak, aby nechápali matiku.

A to je PONDĚLÍ. Ve středu se asi uškrtim na vlastních vlasech nebo probořim hlavou zeď.

Well, well, well, ani nevim, kdy jsem naposledy psala něco, co aspoň vzdáleně připomíná něco zajímavýho.
Ale mám šílený nutkání psát, protože za a) jsem otrávená, b) jsem uražená, c) jsem vzteklá, d) mám toho hodně, takže nedělám nic, ale dneska jsem byla na němčině, což je dobrej skutek, takže pro dnešek to zas tak nevadí a zejtra to doženu, e) miluju zvuk týhle notebookový klávesnice, AWW!

A sežeňte si novýho Marka Ronsona. Ten starší se mi sice líbil víc, ale i tohle je dost dobrý a rozhodně to stojí za poslech.