Touhle dobou už je naše třída (a další nedůležitý lidi :D) v Itálii, maj se hrozně dobře a druhej den už nespěj. Hahaha.
Well, já se nemůžu moc smát - sice jsem se krásně vyspinkala, ale zato mě čeká tejden plný nudy v cizí třídě. Ráda bych se na to dívala optimisticky, bohužel v tom nic pozitivního nevidim, říkejte mi realisto.

Můj počítač jsme vyměnili za výkonější notebook (první post evr z novýho počítače, yahoo, woohoo, #1 atadál).
Teď vypadám jako největší bohatýrka - noťas, foťák, Oxford... No, nejsem.
S nějakym dárkem k narozeninám či k matuře se můžu rozloučit, takže teď můžu jenom doufat, že do svých narozenin nezemřu a že udělám maturitu.
Pokud budu mít na else vysoký skóre, pravděpodobně si koupim Frisco za dvacku, Nutellu za stravenku, dřepnu si doma na zadek, pustim si Saturday Night Live a přetláskám se cukrem.
Plus - sice pojedu do Oxfordu, ale pak jednou budu bydlet pod mostem, protože ty prachy jdou právě z toho, haha.

Kochejte se, mírně jsem vylepšila blog, jsem královna všech programovacích jazyků na světě (= umim cca 5 promitivních věcí v html; přesně ty věci, co umí snad každej).

Odcházím spát, protože zejtra musim do školy a protože mě právě napadá tisíc fun-fun-fun-fun věcí, co bych mohla udělat a co chci udělat a nemohu, protože ráno vstávám.
Osud je krutý a nespravedlivý a místo, aby se svět podřídil Be, musí se Be podřídit světu. Jako WTF?!, udělejte s tim někdo něco.