Jak už jsem psala u článku u The Runaways, díky Twilightu jsem Kristen Stewart tak nějak nesnášela. Neskutečně mi vadí postava Belly, jak je přeslazená, neustále ublížená, ufňukaná a připitomělá. A protože jsem všude na Twilight plakátech viděla Kristenin ksicht a protože Kristen hraje Bellu, prostě jsem si je začala spojovat jako jednu osobu, díky čemuž mi film The Runaways málem utekl, což by byla věčná škoda.

S Welcome To The Rileys jsem podobnou blbost neudělala, jakmile jsem viděla trailer, okamžitě jsem si ho stáhla (protože mám teď menší crush na Kristen, ale to jako nevíte).
Ten film je geniální.
A i když vám teď třeba hraje hudba nebo máte tisíc jiných důvodů, proč si na blozích nepouštíte videa, teď to prostě udělejte. Trailer film nijak nepřibarvuje, nijak ho nezkresluje, takže si o něm uděláte reálný obrázek.

Pokud jste se na to přece jenom nepodívali, nejsme už kámoši, nemám vás ráda a stejně vám povim, o co tam jde.
Dva lidé ztratili svou patnáctiletou dceru v autonehodě. Oba dva se s tím vyrovnávají po svém - její máma nedokáže vyjít ven a polyká prášky jak na běžícím pásu, její táta je prostě mimo.
Když pak jednoho dne odjede na konferenci do New Orleans, úplnou náhodou potká mladičkou striptérku/prostitutku.
Začne se o ní starat, zkulturňuje jí obydlí, dává jí peníze, učí jí naprosto normální věci jako povlíknutí postele nebo pravidelný chození do čistírny. Jednoduše řečeno, hraje si na jejího tátu.
Jeho manželka je doma sama a už z toho mírně šílí. Takže vezme jeho auto a dojede do New Orleans na vlastní pěst, což je velmi emotivní, protože má přece strach vyjít z domu.

A s koncem filmu jsem spokojená, neskončilo to tak, jak jsem čekala.
Je to doják, dostane se vám to pod kůži, nutí vás to přemejšlet.
A Kristen Stewart mi opět dokázala, že to není jenom prázdná panenka, co umí akorát klopit pohled a kňourat kvůli Edwardovi, takže ♥.

Summary:
+ talent Kristen Stewart
+ hudební doprovod
+ atmosféra filmu
+ herecký výkony všech obsazených
+ silný příběh
+ konec filmu

- tolik jsem se zažrala do filmu, že jsem si ani nedala brambůrky
(Ten film mě natolik dostal, že ani já, Slečna Kritik, nemůžu na žádný normální mínusy přijít.)