Nemám.
Nechci.
Protože mám strach z bolesti... A u tetování je problém, že vydrží na celý život.
Myslim si, že tyhle dvě věci (stejně jako všechny ozdoby) musí člověku hlavně slušet. Třeba ke mně by se piercing vůbec nehodil - vypadám jako dítě. Umíte si představit dítě s propíchlym nosem nebo obočím?
Navíc... originalita. Znám iks lidí s piercingem v jazyku. V obočí. V nose (to jsem znala teda jenom jednu holku, ale i tak... je to moc obvyklý). Jasně, kam jinam to maj dávat? Odpovídám otázkou - Proč to tam vůbec dávat? Proč si dělat z ksichtu cedník?
Uznávám, že na nějakých lidech to vypadá dobře. Hodí se to k nim.
Co se týče tetování, mělo by o člověku něco vypovídat.
Proto moc nechápu všechny ty moderní hvězdičky a podobný. Co to o člověku vypovídá?
"Hrozně moc jsem chtěl/a tetování a tohle je teďka nejvíc in a kůl!"
"Nemám fantazii vymyslet nic svýho a tohle jsem viděl/a u spousty lidí na internetu!"
Když si něco chci nechat vytetovat, má to mít pro mě určitou symboliku, ne? Něco, co budu mít na svý kůži i po smrti, tudíž na to budu celej život koukat, by neměl bejt obrázek, kterej má kromě mě na tom samym místě ještě 63585476149 dalších lidí.
Nebo se možná pletu, možná mám názory, co jsou starý jak krinolína, a možná to podobně potetovaný lidi vědí líp než já.

Jo, a tohle, to je teprv hrůza. V létě můj pohled mé ústecké spoluobčanky oblažují podobnýma čáranicema, co vypadaj, jako když jsem se ve školce snažila nakreslit oheň. Nebo pavučinu. A nebo když jsem s opakováním slov "čáranice páranice" čárala černou pastelkou po papíře. Je to hnusný, je to masový, je to nicneříkající, je to nudný.

Kdyby vymysleli bezbolestný tetování, nechala bych si vytetovat znak Crystal Castles (a zároveň znak Chanel, dvě mouchy jednou ranou, sledujete? :D) za ucho. A nebo větu "How do you feel when you can't feel nothing?" na vnitřní stranu zápěstí (ta věta mě fascinuje, je geniální). Úplně malinkou, nenápadnou.
A dlouho bych to promejšlela.