Top Gear. Shrek IV. Oldies na vh1.
Přípitek s rodiči. Dvě smsky s přáním. Ale to je v pohodě, já ani nikomu nepsala.
Ohňostroj. Nečekaný zvuky. A hvězdy, nádherný hvězdy.
Nekonečnej smutek.
Nevim, kolik šampaňskýho jsem vypila.

Stála jsem na neuklizenym chodníku, všude kolem byl sníh. Ozývaly se rány, nad hlavou mi lítaly světýlka a já jsem se smála se slzama v očích.
Smála jsem se, protože to tak při ohňostrojích bejvá.
Brečela jsem, protože... Protože nenávidim. V mym životě je hrozně moc nenávisti. Protože mám strach. Co hnusnýho zase přijde v tomhle roce. Protože jsem nepoužitelná a zbytečná. Nic neumim, na nic se nehodim... já dokonce ani rodinu mít nebudu. Jediný, co mi jde, je snít a vytvářet si svoje vlastní světy. Vůbec by mi nevadilo, kdybych se jednoho dne prostě probudila v jednom z nich.

Teď ležim v posteli, venku už je ticho, v bytě je tma. Točí se mi hlava, je mi mírně špatně a vim, že neusnu. Že budu až do osmi polehávat a pak vstanu a budu se tvářit odpočatě.

Nic se nezmění. Navzdory všem hloupým předsevzetím - všechno bude stejný.
Dál budu místo učení zírat na zeď a snít.
Dál budu flákač.
Dál budu dělat pitomosti.
Dál si budu lámat vaz kvůli lidem, co za to nestojí.
Dál si budu nechávat proklouznout mezi prsty lidi, které mám ráda a kteří mají rádi mě.
Dál budu hrozně naivní a důvěřivá.

Chci bejt někdo jinej.