No, hm, dlouho jsem se neozvala. Ale to není moje vina (= je to moje vina), vždycky jsem něco rozepsala a pak mi okolnosti jaksi zabránily to dopsat (slintat nad Rutou Gedmintas, Kate Moennig, kolekcí Lanvin ♥ H&M atakdál je přece činnost, kterou nemohu omezit nebo jen tak zničehonic přerušit, vzpamatujte se!!). No, hrozně spiklenecky vám prozradim, že mám teda rozepsaný dva články, jeden se zabejvá mojí oblíbenou hudbou a druhej lidma, co mě inspirujou v oblíkání. Teď můžete v klidu spát a nebudete muset řešit, co jsem vám tak hrozně moc chtěla napsat a smyslná scéna prvního dílu Lip Service (Slečna má novej objev, o kterym napíše, až zjistí víc...), kdy Frankie fotí užvaněnou modelku (a pak jí řekne "How long have you been into women?" a pak sexujou), mi v tom zabránila.
4. listopadu jsem navštívila se školou Vídeň a 5. listopadu zase Salzburg. Úžasný, úžasný, úžasný!!!
Miluju Vídeň, povážlivě nabourala můj žebříček oblíbených měst a naprosto vážně uvažuju, že ho totálně překopu a rozdělim moje milovaný města na milovaný velký města a milovaný malý města.
Rakousko miluju už dlouho.

A zase se mi nabízí srovnávání ČR s cizí zemí. Jsem otravná, protože celej život prakticky nedělám nic jinýho, než že někam jedu, zamiluju se (prosim vás, do toho místa, nebudem tragédi), pak přijde nějakej hrozně zlej dospělák, přikurtuje mě k sedačce a odveze zpátky do Ústí, ew, boo.
Ale když já tady prostě trpim.
Tady, kde je špína, bordel, všude psí ehmehmy... Architektura á la "Co nepokazila druhá světová, to dorazili komunisti". A lidi.
Lidi! Proč jsem se musela snad na každym kroku otočit minimálně za pěti lidma? Protože byli krasný. Já nejsem zvyklá potkávat krásný lidi. Pletený svetry, retrobrýle s černou obroučkou, zajímavý boots, barevný punčocháče, padnoucí, neošoupaný, moderně střižený kalhoty... uí! Takhle musí vypadat nebe. Nádherná slečna v černym kabátku staženym v pase, pod kteram jí čouhala černá sukně a nohy v naprosto úžasných oxfordkách.
Proč do prkna dubovýho tady prostě oblíkání funguje tak, že co na sobě nemá napsanou značku na hodně viditelnym místě, to je prostě odsouzeníhodný jako hadr na podlahu (mimochodem náš hadr na podlahu je mamčino starý černý roztrhaný tričko s ufiklýma rukávama a kdyby to nebylo blbý, tak ho snad vyperu a nosim :D) ?? Každej si myslí, jakou nedělá parádu s tričkem, co má obr nápis Nike přes prsa. Za několik vyprání nápis začne praskat a odlupovat se a pak, bumbác, vypadá to hrozně a žádná paráda to není. Šest stovek vylítlo oknem a šupšup hledat dalších šest stovek na další podobný tričko, aby mi zase mohl nápis zdobit vizáž a následně se odloupnout.
Když si koupim džíny za dva litry, budu se tvářit jako největší machr na světě, i když mi je zaplatili maminka s tatínkem, i když jsou mi dlouhý, i když v nich plavu a i když díky střihu pak vypadám, jako kdyby horní půlka těla byla o hodně delší než ta spodní.
Trapný, lidi, trapný. Za dva litry bych dokázala dotyčnýho oblíknout na celej tejden. A ne, k Vietnamcům pro "šuší-šuší" oblečení vážně nechodim.
A víte co ještě? Do Rakouska s náma jela i určitá parta kluků z vedlejší třídy. Oblečením případi viz výše, prostě ohavný džíny "stály jsme několik tisíc, tahá nás už zhruba čtvrtym rokem, jsme ošoupaný, chceme vyměnit, beztak mu pořádně nesedíme, ale ten vůl si myslí, jak je krásnej, co naděláme", trička sportovních značek, mikiny to samý. Na kischtě neustále povýšenej výraz, člověk vedle nich má pocit, že by snad měl padnout na kolena a děkovat jim, že může pobývat na stejné planetě jako oni.
Moc mě bavilo, jak jim ta arogantní "já jsem jednička a ty jsi nula, vůbec na mě nečum, pro tvoje oči jsem moc krásnej, tak ať mě nevykoukáš" maska pomalu teče dolů... jak oproti usměvavým, upraveným Rakušanům vypadali jak socky z Horní Dolní, co jsou nasraný z toho, že jim ta kráva doktorka neuznala invalidní důchod, i když je táááák bolej záda z toho, jak tahali dříví z lesa. A jak to věděli. To jim snad začalo docházet, že i když jsou teď drsný frajeři, po skončení střední školy budou stejně anonymní nikdo jako já, jako tamten, jako támhleta a jako tamta holka, jak se jí včera smáli, protože uklouzla (nic konkrétního, jenom příklad) ? Těžko, jsem naivní. Ale hádám, že přece jenom to pro ně byla taková menší facka od madam Reality. :)

A kolekce Lanvin ♥ H&M?
No, když jsem viděla to oblečení poprvé, moc mě nenadchlo. Pánská kolekce dokonalá, ale v dámský se mi líbily snad jen ty zajímavý trička. Pak jsem konečně viděla video, mimochodem úžasně weiiiiiiird a... přišla jsem na chuť všem těm volánkům a šatičkám a podpatečkům. :)
Líbí se mi. Kdyby mi je někdo nabízel, nepohrdnu. Kdybych se jich mohla jenom dotknout, určitě by se mi zlepšila nálada. Ale vlasy si rozhodně rvát nebudu, když vim, že tahle kolekce do UL rozhodně nedorazí a že mám šanci vlastnit tyhle šaty zhruba stejně velkou jako tu, že jednou vylezu na Mount Everest. Obojí je holý nesmysl a obojí je zajímavá nabídka, kterou bych asi stejně odmítla... Moje skříň je na podobný šaty moc malá a co víc... není to můj styl. Mám ráda sukýnky, mám doma boty na podpatku, ale zároveň nejsem zrovna ženský typ... ale kdyby mi chtěl někdo třeba do ženštějšího střihu upravit tu pánskou kolekci, zlobit se nebudu. :)
 Výše zmiňovaný weiiiird video, aw.


(P. S. A víte, co mě baví na lidech? No, dáte jim jasně najevo, že jste sobci, že vaše hlavní a jediná priorita jste vy sami a pokud má třeba někdo snahu to změnit, může to vzdát předem, protože by jste v tomhle tak moc spokojený, že to dál nejde. Prostě... "Já jsem Eliška a jsem sobec na entou, pusu!". A oni vám to nevěří, dělají na vás "ťuťuťu, ty kecko, kdyby sis nevymejšlela, ňuňů" a pak, když se zachováte naprosto přirozeně sobecky (protože prostě chcete, protože vám to tak prostě vyhovuje a protože prostě jo), vyskakujou metr dvacet na zem, maj hroznej problém a dělaj z vás tak ohavnýho člověka, že i Hitler pak vypadá jako příjemný, milý muž, co by neublížil ani mouše. Přitom já jsem nevinná jako lilie, já jsem na to upozorňovala předem, já vim, jaká jsem, já to měnit nehodlám a já jsem tady oběť a ne padouch (sledujte prosím, kolikrát jsem použila slovo já :D). Ano, dávám přednost sobě před ostatními, ano, vím to, ne, nehodlám to měnit a ne, vážně není můj problém, když si někdo o mně dělá iluze a pak se zklame. Vybrečet se může svýmu deníčku, já mu můžu akorát tak zatančit "I told you so" taneček, posléze pokrčit rameny, opřít si nohy o topení a pustit si nějakej seriál... Protože na dramata fakt nemám nervy.
Takže naposledy, kdyby byl třeba ještě někdo, kdo by měl se mnou v budoucnu problém - Ahoj, já se jmenuju Eliška, je mi 18 let, chodim do třeťáku na gympl, umim anglicky, zajímám se o hudbu a módu, bavěj mě divný věci, mám blond vlasy, miluju kombinaci černý a bílý, nesnášim homofobii a jsem sobecká, rozmazlená, sebestředná a zahleděná do sebe. A komu se to nelíbí, nechť mi klobouk políbí a táhne, protože kritiky se mi dostává moc a moc i tak a já dalšího kritika ve svym životě nepotřebuju. :))