- Nesnášim, když mi někdo řiká, co mám dělat. Vzbuzuje to ve mně chuť udělat pravej opak a ještě k tomu přidat neonovej nápis. Ve stresových situacích jsem ale vděčná za každou radu.
- Jakmile se mi dostane do rukou časopis a propiska, mám hrozný nutkání počmárat obrázky, "vtipně" komentovat nadpisy, vylepšovat různě modelky a blbě tvářícím se lidem dávat do bublin hrozně trapné věci, co jako říkají.
- Posmívám se zamilovaným lidem, zdrobnělinám, trapáckým vyznáním a zaláskovaným oslovením. Věta "Moc tě milujínkuju, lásenko moje krásňoučká" pronešená nahlas ve mně dokáže rozpoutat hysterický záchvat smíchu.
- Soudím podle vzhledu. Nemá se to, já vim, ale vzhled o vašem vnitřním světě řekne spoustu věcí... A kdo má čas všechny poznávat do hloubky?
- Dělá mi problém sama na sobě poznat, když mám někoho ráda. Většinou to beru podle toho, jak by mi bylo, kdyby umřeli.
- Mám ráda jenom hrozně malinkou hrstku lidí. Často zjišťuju, že mi víc záleží na věcech než na lidech.
- Jsem schopná třeba celý den jenom ležet v posteli, koukat do stropu a poslouchat hudbu.
- Nikdy nedělám věci bezdůvodně. Dělám je proto, že chci.
- Moje nehty už čtyři roky nikdo neviděl bez laku.
- Hudba na mě působí hodně emotivně. Když je písnička veselá, jsem veselá. Když je smutná, jsem smutná.
- Občas se mi stává, že brečím, když je něco fakt krásnýho - člověk, situace, obraz, fotka, vzpomínka, písnička... Připadám si pak jak idiot, ale v tý chvíli vážně dokážu jenom stát a brečet.
- Připadám si neviditelná, a tak mě vždycky zaskočí, když si někdo něčeho na mně všimne.
- Když se mi něco nelíbí, dávám to najevo slovem "No!". Pokud se vedle mě nachází nějaký známý člověk, okamžitě se k němu přitočím a začnu s kritikou. Zvlášť efekt to má, když dotyčný neví, o čem to sakra melu. Ideální to také je, když mám kolem sebe jen cizí lidi... No, co byste si mysleli vy o holce, co se třeba věnuje časopisu a najednou nahlas, zničehonic, jen tak pronese "No!" ? :D
- Jsem pevně rozhodnutá nemít rodinu a celej život cestovat. Děsim se totiž představy, že bych za nějakých dvacet let seděla na zadku v hnusně vybavenym obýváku, šňafala na svýho manžela, že zase neopravil skříň a že dveře od záchoda zase drhnou, měla na sobě hadry, co vyšly z módy zhruba touhle dobou, na hlavě mastný vlasy a u toho bych kontrolovala svým dětem úkoly. EW! EW! EW! Umřela bych pak sama s tim, že jediný, co jsem za celej život dokázala, bylo naučit se vařit a porodit tři děti. A pardon, na tom není nic světobornýho.
- Jsem povrchní, naivní, hloupá, líná, sobecká, materialistická, flegmatická, ironická, sebestředná, obsesivní, rozmazlená a sarkastická královna. Divim se, že mám vůbec nějaké kamarád(k)y, divím se, že mě mají doma rádi.
0 komentářů