Konečně jsem se dočkala něčeho, o čem sní každej, kdo nutně dochází k psychiatrovi, to jest remise. Remise znamená, že jíte léky, ale jste víceméně v pohodě.

Bipolární afektivní porucha znamená to, že se vám střídá extrémně dobrá nálada s depresemi. Já naštěstí nemám mánie, kdy se vyspim s každym na potkání, utrácim, svlíkám se na veřejnosti a myslim si, že jsem Šalamoun a bohyně v jednom. Mám hypománie, což je lehčí forma mánie, kdy jsem pro ostatní zřejmě velice otravná, protože potřebuju pořád mluvit, tancovat, chodit na párty, vyzývavě se oblíkat a bejt vidět a slyšet. Taky se mi motaj myšlenky a slova a nemůžu úplně dobře kvůli tomu všemu spát, což nevěstí nic dobrýho. Navíc se sem tam objeví agrese, která prostě musí ven a protože bych nikomu nedokázala ublížit (nejen, že jsem slabá, ale taky nemám tu správnou povahu), je celkem záhul to ventilovat.

Momentálně to všechno probíhá celkem v pohodě. Někdy mám náladu horší a někdy lepší, většinou bezdůvodně, ale dá se to. Velkym faktorem na můj vnitřní klid je určitě M., psiska a práce z domova. Tohle se jen tak někomu nepoštěstí a věřte, že jsem za to vděčná – podařilo se mi naprosto eliminovat hlavní stresy, jakože abych usla, když ráno musim v šest vstávat, že mě nikdo nemá rád a jsem opuštěná. Občas když mě někdo nasere, mám dost problém se zklidnit, ale aspoň se mi už tolik netřesou ruce a nerozbíjim věci, co jsou zrovna kolem.

Takže fajn. A co vy?