náboženství mě nikdy moc netankovalo.
k hinduismu jsem se nikdy blíž nedostala, na moje evropský smýšlení je asi dost exotickej. judaismus se mi vždycky líbil kvůli Židům, celkově jazyk, tradice, propojení, rodina... to všechno je fajn, ale mám za to, že člověk se tak musí narodit, v extrémním případě se přivdat nebo přiženit. navíc tam figuruje bible a tu já nerada, čímž padá i křesťanství. proti křesťanství mám celkově spoustu výhrad, přece jenom je jeho historie krvavá a ošklivá až nechutná, nelíbí se mi fanatikové (ale to nikde), nelíbí se mi, jak je považováno za jakýsi ultimátní náboženství, kdy i ateisté dají na názory církve. a islám je věc sama o sobě, ne snad, že bych byla přesvědčená, že každej muslim je terorista, co mě chce vytrestat za to, že nosim krátkou sukni, mám blond vlasy a žiju v hříchu, ale nenávidim násilí a z násilí na ženách bych blila. korán tohle nejen podporuje, ale dokonce to považuje za nutnost. sorry, ale hnus. žena není majetek a už vůbec ne boxovací pytel.

buddhismus není tak moc víra, spíš životní filozofie. k buddhismu jsem se dostala skrze knížky lamy Ole Nydahla a praktikujícího M. celkově mi tahle filozofie byla vždycky blízká, ale dokud jsem se nedostala k Oleho knížkám, nikdy jsem se do toho hlouběji neponořila (hlavně proto, že to bylo na gymplu a já jsem musela spoustu svojí energie vynaložit na záživnou matiku, überužitečnou fyziku a zajímavou chemii).
rozhodně nejsem žádnej odborník, nepamatuju si jména všech důležitejch lidí, nechodim do buddhistickýho centra a nepřečetla jsem skoro žádný zásadní knihy. stejně se za buddhistku považuju, protože mě to oslovuje. líbí se mi, že není žádnej bůh, co mě spasí a trestá. za všechno si můžu sama, já jsem strůjce vlastního osudu. všechno, co se děje, mě posouvá dál, učí mě to.

nemedituju, ačkoliv bych ráda. problém byl můj špatnej psychickej stav. nejen, že se nedoporučuje meditovat, když člověk není psychicky v pořádku, ale já jsem toho nebyla ani schopná. v depresi jsem ráda, že si dojdu na záchod. v mánii neposedim, nesoustředim se. teď už je mi líp, ale nechce se mi s tim moc zahrávat. zatím necítím potřebu se posouvat dál, když přítomnost je křehká. ale jsem ráda, že mi M. doporučil meditaci, kterou můžou praktikovat i blázni jako já.
a tak, no.