svět mi pomalu přestává dávat smysl.
občas mám pocit, že nic neexistuje, někdy mám pocit, že neexistuju já. mám za sebou hypomanickou fázi, teď zase padám zpátky do deprese. nebaví mě to. nedokážu se rozhodnout. potřebovala bych konzultanta, kterej by se mnou probral každičký malý i velký rozhodnutí, jenom abych se ujistila, že to není nějaká pomatenost.

připadám si sama. od tý doby, co uasi určitě to bude tím, že se na mě lepí za účelem romantickým.
ž nejsem s M., se na mě pořád někdo lepí. vlastně je to paradox, lepí se na mě lidi, ale zároveň si připadám sama.
buďme přítel a přítelkyně, pojďme se tvou nemocí prokousávat spolu!
no jasně. jeden mi poradil, ať jdu spát, když jsem mu psala, že je mi mizerně (= nemohla jsem přestat brečet a přemejšlela jsem, jestli by nebylo lepší prostě nebejt), a rozhodl se, že mi bude říkat bipolárko. pak mě přirovnal ke kámošově matce, která ho vyhodila z domu, protože neumyl nádobí.
druhej mi poradil nebrat prášky, řekl, že se takhle cítí taky a že tu nemoc má určitě taky, načež se vytasil s tím, že je to stejně všechno tím, jak se člověk dívá na svět a kdybych byla aspoň trochu optimista, hned by mi bylo líp. podívej se na to, jak je dneska krásně!
třetí má stejnou diagnózu jako já, ale odmítá prášky, protože to přece dokáže zvládnout sám.
aha, aha, tak to nedík.

je legrační, jak všichni tvrdí, že mi budou pomáhat, ale nakonec se na mě vyserou zvysoka, jakmile by jim to mělo překřížit večerní plány.
ale abych nekřivdila, pořád tu mám úžasnou K., která se v tom nebabrá a bere to tak, jak to je.
pořád je tu R., o který vim, že mi snese modrý z nebe.
pořád je tu Ká, která má stejnej problém jako já a která je tu pro mě, stejně jako já jsem tu pro ní, což je hezký, protože pak nemám pocit, že si jen beru a nedávám.
a konečně, pořád je tu M., kterej ví, co potřebuju slyšet, protože u všeho byl od začátku, se kterym se můžu bavit o věcech, co nejsou pro ostatní úplně zajímavý. zároveň mě ale tak nějak ničí, že už není ten, ke komu se můžu přitulit, když je mi nejhůř, kdo se mě ptá, jestli jsem jedla, čímž mě nutí jíst, abych nemusela lhát.

ale přihodilo se to, že mě můj kamarád udělal hezkou na fotce a to se moc často nestává.