některý věci člověk nenaplánuje. některý věci ani nepozná. a pak ho kamarád dotáhne do krizovýho centra.  mám smíšenou úzkostně-depresivní p...

některý věci člověk nenaplánuje.

některý věci ani nepozná.
a pak ho kamarád dotáhne do krizovýho centra. 
mám smíšenou úzkostně-depresivní poruchu. gratulace.
polykám antidepresiva a antipsychotika. yay.

je mi úzko z davů lidí. je mi úzko ze školy. je mi úzko z mhd. je mi úzko, když jsem sama. klepou se mi ruce, klepou se mi nohy. uvnitř se stáhnu tolik, že je mi skoro až na zvracení.
nic mě nebaví, nechce se mi vstávat, protože nemám proč. jsem roztěkaná, nedokážu si věci pořádně sesumírovat, neorientuju se v čase. 
připadám si, jako kdybych celej život táhla v rukou hodně věcí, teď mi upadly a já zaboha nemůžu přijít na to, jak jsem je předtím všechny pobrala.

nějak se to všechno kazí, ale dávám se dohromady, pěkně kousek po kousku. je to proces, bude trvat dlouho, ale hlavní je, že existuje. 
dneska jsem poprvé byla u psycholožky a byla jsem nadšená, protože takhle fajn mi už dlouho nebylo.

začínám si uvědomovat, kdo vlastně jsem, jak na tom jsem a co chci bejt. když zrovna nemám depresivní epizodky, mám dojem, že na všechno dostávám střízlivej pohled. jo, nedokážu se jen tak bavit s lidma. není to tim, že bych byla snob. jen jsem prostě jiná, jsem někde trochu jinde. to, že se nedokážu bavit s lidma, není jenom můj problém - občas lidi prostě neví, o čem se bavit se mnou.
začínám si všímat, že můžu mít na lidi i dobrej vliv. a že ve skutečnosti nejsem jenom velkej otravnej pytel nudy, co čumí, jako kdyby měl v zadku zapíchlou vidličku.

bejt mezi lidma je fajn. nepotřebuju to pořád, ale je moc příjemný moct někomu napsat, jestli nechce jít na kafe nebo tak.
jsem na dobrý cestě. jo, je možný, že dopiju čaj, pojedu domů, lehnu si do postele a rozbrečim se nad vlastní nicotnou (ne)existencí, ale to je součást procesu.

točit videa začnu určitě, jenom nevim kdy. ani nevim, jak to bude s blogem. blogovat samozřejmě budu dál, ale asi se vykašlu na nějaký plánování článků, prostě budu psát, když bude o čem a když to budu potřebovat. o tom by to vlastně i mělo bejt, ne?

2 komentářů

  1. do krizovyho centra? v Praze? myslis, ze bys mohla nahodit adresu?
    Potrebuju pomoct a v Praze nikoho neznam - a v Brne jsem mela s psychology/psychiatry jen same spatne zkusenosti, tak moc doufam, ze ti bude lip! vzdycky je dulezity uvedomit si, ze nemusis nic predstirat jen proto, aby byli ostatni spokojeni...stejne se nestanes jinym clovekem jenom proto, ze si na nej budes pred ostatnima hrat..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju :)
      krizový centrum je normálně v Bohnicích, stačí tam přijít, pořád tam je někdo, kdo ti může pomoct :)

      Vymazat