20 divností

1. Nejsem si jistá, co jsem dělala minulej pátek a co jsem vlastně chtěla udělat dneska. Nicméně bizarní myšlenky ze svýho dětství si pama...

1. Nejsem si jistá, co jsem dělala minulej pátek a co jsem vlastně chtěla udělat dneska. Nicméně bizarní myšlenky ze svýho dětství si pamatuju dodnes.
2. Když jsem byla malá a bála jsem se v noci strašidel, vždycky jsem si řikala, že ostatní děti jsou hloupý, když se schovávaj pod peřinu, protože pak nemůžou vidět příchod případnýho strašidla. Proto jsem s vytřeštěnýma očima zírala do tmy a čekala, co se pohne.
3. Když se mi líbí seriál, nestačí mi vidět každý díl jednou a čau. Musim to vidět minimálně milionkrát, pak si i při svý chorý paměti pamatuju veškerý hlášky, který s oblibou při vhodných situacích quoteuju. Hlavně v duchu, protože ostatní jen zřídkakdy vědí, o čem mluvim.
4. Upřímně a beze studu věřim tomu, že dokud je člověk funkční, zodpovědný jedinec prospěšný pro společnost, může si kouřit, šňupat, jíst, pít nebo píchat co chce.
5. Ačkoliv má moje osobnost sklony k závislostem, nikdy jsem nebyla závislá na něčem tak profláklym jako kafe, cigarety nebo alkohol. 
6. Lena Dunham je pro mě stvoření velice podobné bohu. Samozřejmě, že není dokonalá, ale je tak dobrá v tom, co chci jednou dělat, že jí buď budu závidět, nebo jí budu milovat. Tak jí radši miluju.
7. Zatímco většinový procento holek po určitý době ziňl lajfu (single life, kdybyste náhodou neuměli německy) cítí urgentní touhu po rychlý změně, já jsem 98% času v pohodě, protože mezilidský vztahy jsou komplikovaný a děsivý samy o sobě, natož když se do toho začnou plést hluboký a silný city.
8. Když jsem byla malá, byla jsem posedlá Alenkou v Říši divů a vydrželo mi to až doteď. Chtěla jsem bílýho králíka jako z Alenky, ale naštěstí mě to už přešlo. Každopádně kočka Šklíba a Kloboučník jsou stále na mym seznamu.
9. Jsem neurotik jak z učebnice, což divný není, divný je to, že se s tim až překvapivě dobře smiřuju a vlastně mi to vadí čim dál, tim míň. Je celkem fajn vědět, že za nějaký věci vážně nemůžu, ačkoliv rozhodně míň fajn jsou tiky, jelikož těm na chuť nepřijdu asi nikdy, a obsese, ew.
10. Občas mě rozesmutní nebo i rozveselí ty nejpitomější věci. Třeba teď mi jemně zvedl náladu fakt, že jsem přesně v půlce psaní tagu. A nedávno mi absolutně zkazila náladu návštěva Alberta, protože mi to přišlo strašně konzumní a depresivní.
11. Přijde mi strašně divný, když se někdo z mých vrstevníků chlubí tim, že je se svou přítelkyní/přítelem už od patnácti, šestnácti let. Zkrátka nechápu, jak někdo může s někym v tomhle věku bejt takhle dlouho, vždycky se mě za ně zmocní panickej pocit, že se přece absolutně nic neužijou a neprožijou a sprvní krizí středního věku se jeden z nich odstěhuje jinam. Mládí v tahu.
12. Nemám ráda, když abstinenti odsuzujou lidi, co pravidelně pijou a choděj na párty. Jenom proto, že někomu nechutná pití a nebaví ho párty, přece neznamená, že je automaticky lepší a užitečnější člověk (kterej se celej páteční večer díval na televizi, což je, přiznejme si, horší výmaz než kokainovej dýchánek, natož přátelská párty s vínem).
13. Mám pocit, že moc dlouho žít nebudu, což mě úplně osvobozuje od vtíravých myšlenek, jak po tomhle lajfstajlu budu vypadat v padesáti a z čeho budu v důchodu žít, když se chci většinu dospělého života živit zdivem a psát.
14. Mám ráda pravidla, když si je utvářim sama. Když se mi je někdo snaží vnutit, zapřu se tak tvrdohlavě, až si připadám jak třináctiletá puberťačka.
15. Nevadí mi chrápání kvůli zvuku, vadí mi, protože mi připadá směšný a pro smích pak nemůžu spát.
16. Nesnášim okatý balící metody, stejně tak i trapácký tríčky a otřepaný kecy. Je to průhlednější než většina mejch triček, pánové, ekl. 
17. Nemám a nikdy jsem neměla propíchnutý uši ani nic jinýho.
18. Cereálie. Čim nezdravější, tim lepší.
19. Mám strašlivý nutkání začít vlogovat a to parodie na tolik profláklý videa jako "What's in my bag?" nebo "Daily Routine". Bohužel mám dojem, že v mym podání by to vypadalo, jako kdyby někoho chtěl sesunout s ironií a sarkasmem krteček.
20. Divnost číslo 2 dělám doteď.

4 komentářů

  1. Paráda:D Pořád si říkám, proč mi přijdeš tak skvělá, až jsem usoudila, že jsme si ve spoustě věcí hodně podobné...ačkolilv to slyšíš asi nerada:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naopak, těší mě to! Čím víc lidí jako já, tím víc je na světě pěkněji. :D

      Vymazat
  2. Já jsem poměrně nedávno zjistila, že spousta mých divností souvisí s bodem 9 (nevím sice přesně, co obnáší být neurotik, ale tiky jsou fakt otrava). Na jednu stranu jsem ráda, že se "to" konečně vyřešilo, ale zároveň mě mrzí, že ta divnost už nikdy nebude tzv. roztomilá, budu prostě divná, protože mám divnej mozek.
    A schovávání pod peřinu jsem taky nepochopila, ale to spíš proto, že nejvíc ze všeho jsem se bála dinosaurů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dinosaurů jsem se bála asi měsíc poté, co jsem viděla Jurský park. Před spaním mi mamka vždycky větrala a já jsem byla přesvědčená, že přijde k baráku dinosaur, prostrčí hlavu oknem a bude na mě koukat. :D
      Mně připadá, že divný lidi v podstatě neexistujou. Buď jsou to lidi nějakym způsobem v hlavě narušený, nebo jsou to takový ty vynucený "podivíni", co se snažej vypadat a působit divně tak moc, až je z toho jednomu trapně...

      Vymazat