TOP 10 - Proč nikdy nebudu vést úspěšný blog

Před pár týdny jsem potupně lehla s angínou. Mohla jsem dělat iks užitečných věcí, ale místo toho jsem zodpovědně užívala léky a nezodpově...

Před pár týdny jsem potupně lehla s angínou. Mohla jsem dělat iks užitečných věcí, ale místo toho jsem zodpovědně užívala léky a nezodpovědně trávila čas na internetu. Ačkoliv normálně číst nový posty mnou odebíraných blogů hořce nestíhám, tentokrát jsem nejen všechno dohnala, já jsem dokonce neměla u čeho prokrastinovat, neb rychlost postování se mi pojednou pozdávala poněkud hlemýždí, a tak jsem se rozhodla, že svůj okruh sledovaných jemně rozšířím.
Co vám budu povídat, po několika hodinách projíždění českýho blogovýho světa jsem si nebyla jistá, jestli mám tu angínu ze zmrzliny nebo z právě přečtených blogů. Všechno na jedno brdo. Kosmetický blogerky se předháněj v tom, na kolik stejných výrobků napíšou co nejméně říkající recenzi, fešn blogerky zřejmě střádaj na plastiku, aby jako jeden člověk vypadaly už úplně, ne jen jakýmsi pseudo stylem. Osobní blogy jsem nenašla snad žádný, foodblogy mě ani trochu nebaví, protože jídlo je pro mě hlavně benzín, DIY blogy ve mě probouzí choutky něco dělat (což je vcelku tragédie, většinou mě ty choutky přejdou v momentě, kdy už udělám bordel nebo není cesty zpátky... nutno podotknout, že výsledek za to až depresivně nestojí a končí v koši) a žádnej jinej druh blogu snad neexistuje. 
Nicméně některý blogy maj návštěvnost vyšší než ostatní a já jsem se rozhodla sepsat topten, proč já nikdy mezi nima nebudu.

 1. Nežiju jen online
Čim je blog populárnější, tim větší je pravděpodobnost, že na followera nový článek čeká každý den. Věc pro mě naprosto nepochopitelná. Chápu, že blog je dotyčný koníček, je to i můj koníček, ale kdybych sem měla rantovat denně, asi by mi brzo hráblo, nehledě na fakt, že časově je to prostě nemožný, neboť ne vždy má jeden čas hodinu sedět a psát nesmysly. 
Tahle přehnaná aktivita na blogu občas taky působí jako důkaz absolutní absence osobního života. To a potřeba referovat o každym kafi s kámoškou (to čtenáře zajímá? mám začít referovat o svejch setkáních s kámošema? a nestačí na to twitter?)

2. Nesnášim fešn 
Populární blogerky mají rády módu, rády fotí svoje oblečení a rády a často nakupují.
Módu mám ráda, hadýrky mě bavěj a nemůžu říct, že by mi bylo kompletně u zádě to, jak vypadám (jasně, jsou tu dny, kdy s ledovym klidem zvládnu nákup v pyžamu, ale to bude hlavně tim, že buď je mi v ty dny všechno jedno, nebo se mi prostě nechce vykládat zbytečně moc energie, když akorát budu courat mezi regálama a jedinej, koho potkám, jsou důchodci). Nechci znít jako Frfňa Nafouklá, ale troufnu si říct, že se vkusem na tom nejsem úplně blbě, hlavně díky tomu, že moje oblečení bylo kladně hodnoceno nejen muži, ale i ženami. Nicméně, fešnblog se z tohohle nikdy nestane. Fakt totiž nemám ambice někoho oslňovat svejma (ve světě módy těžce průměrnejma) modelama z výprodejů, vážně nepotřebuju dobře míněné rady o tom, že v těch tričkách plavu (vůbec jsem si eLko nekoupila schválně, žejo...), že mi z toho tílka čouhá podprda (fakt překvápko, když je vykrojený jak prase...) nebo že mi z těch šortek leze zadek (protože já na tý části těla nemám cit a sama bych to nepoznala) a ani krapítek by mě nebavilo každou chvíli pózovat před foťákem, aby si čtenářky užily dvacet snímků toho samýho (nebavilo by mě to, protože nejsem šílená). Navíc nejsem ani trochu fotogenická a když mě něco baví, jsem schopná to v různých kombinacích nosit třeba celej tejden a nikdo s tim nic neudělá. Navíc bych se asi moc nechytala v českym rybníčku, protože na nějaký zběsilý nakupování trendů nemám korunky (a v podstatě ani časík).

3. Nerozumim kosmetice
Populární blogerky rády ukážou svoje nalíčení a ještě radši zrecenzují vybrané produkty.
Jsem idiot a dřevo. Táhne mi na jednadvacet a stále ještě neumim nanýst make-up tak, aby udělal víc užitku než škody. Rtěnky mám čtyři, všechny jsou červený. A celkově nemám potřebný znalosti ani um, abych mohla svět poučit, jestli má cenu si koupit tyaty stíny nebo jak se nalíčít na párty. Osobně poslední dobou dělám to samý a je to proto, protože nic jinýho neumim.
Taky mě oblejzat drogérky zas až tolik nebaví, vždycky tam nechám majlant za věci, co ani trochu nepotřebuju a ještě k tomu s nima ani neumim zacházet, z kosmetiky Essence jsem poslední dobou nadšená čím dál, tím míň a nějaký drahý šity od MAC nebo Biodermy si budu moct dovolit, až se za zboží bude dát platit tělem či úsměvem.
A navíc si vážně nemyslim, že Česko potřebuje další ostřílenou beauty blogerku, co do "recenze" na růžovej lesk na rty napíše, že je to lesk na rty, že je růžovej a že na rtech lepí (cože?!? lesk na rty z drogerky lepí?!?! zavolejte do Novy!).

4. Nerada fotim zbytečnosti
Focení mě baví, ale jenom málokdy ho provozuju, protože fotky z telefonu mě rozčilujou a jenom zřídkakdy mám s sebou foťák. A i tak moc nerozumim tomu, koho na světě vážně zajímá blogerčin novej kaktus nafocenej ze všech myslitelných úhlů, stejně tak jde mimo mě umělecká hodnota černobílý fotky hrnku s kávou vedle duchaplný knížky o slepici z Ňů Jorku nebo roztomilost pejska, co vypadá hodně jako přerostlá krysa a trochu jako plyšák po nájezdu vzteklýho batolete, co nemá duši a umí jenom ničit.
Existenci blogů, kde jde především o fotky, chápu, některý z nich i sleduju. Jenže tyhle fotky maj smysl a naprosto zřejmě je fotil někdo, kdo oplývá talentem, citem a nějakýma znalostma.

5. Neumim psát duchapovznášející posty
Myslete pozitivně, zkoušejte nové věci, říkejte více ano, jezte zdravě, cvičte pravidelně, mějte rádi své blízké, všechno je fajn a růžový.
No nevim.
Přístup k životu je překvapivě velice individuální záležitost a pokud se jako já nepravidlně pohybujete kdesi mezi neadekvátní radostí z totální píčoviny a depresí způsobenou věcmi, který jste při mánií ignorovali, ale teď to na vás nějak dopadlo, pak dlouhodobý pozitivní myšlení nepřichází moc v úvahu. Zkoušení novejch věcí nemusí bejt vždycky jenom růžový, stejně jako říkání ano, protože já ano řikám hodně často a pak samu sebe nacházim v situacích, kdy by klidně, úplně klidně mohlo jít o kejhák, minimálně. Většinou to dopadá dobře, ale ne vždy je to zkušenost úplně pozitivní. Proto si moc dobře neumim představit, že bych tady lidi nabádala k pozitivnímu přístupu k životu, k zdravému stravování a pohybu, načež bych posléze posnídala nic, cestou na tramvaj bych si zapálila a pak se půl na půl podělila s kámošem o vodku, you know, cause I'm so happy.

6. Nenásleduju trendy
Nefotim si to, co jsem si koupila v drogerce nebo v háemku, nesnažim se dělat vlogy (debilní světlo a mizernej zvuk jako bonus k povídání o tom, že dotyčná nosí v kabelce kapesníky, peněženku a žvýkačky), nekolážuju do obrázku věci, co bych si přála, jako ve školce pro Ježíška, neskládám si obrázky z instagramu do postů, necvičim s Jillian ani s žádnou jinou uřvanou kobylou a nekupuju si věci, co momentálně letí (BB krémy, novou Maybelline řasenku, džínový všechno...). Tim pádem nemůžu do světa přispět 47514586545. názorem o tom, jak je všechno sluníčkový a pěkný.

7. Nemám dobrou povahu
Kdybych napsala recenzi o produktu, trpělivě všechno vypsala a dva dny uvažovala, jestli je tam vážně všechno, aby čtenářky byly dokonale informované, a stejně by se našla určitá skupinka dam, co by se mě zeptala přesně na to, co už jsem v článku napsala, poslala bych je hezky pěkně postupně do prdele. Se zmínkou o dementech, neschopnosti číst a slepičím mozku.
Navíc kdybych měla hezky po blogersku poreferovat o každý akci, na který jsem byla, a přiložit k tomu fotky, s velkou pravděpodobností by se objevila přátelská oznámení o tom, že jsem kuřácká, alkoholická feťačka, co vypadá jako anorektická děvka. Ani jedno z toho samozřejmě není pravda, urm, ale když se člověk podívá na pohoršený reakce zilijónu čtenářek nad tim, že si blogerína na fotce dovolila držet cígo, nějak tak si představuju případnou odezvu na mě.
A pak bych je musela všechny poslat do prdele a už bych populární zase nebyla...

8. Nejsem exhibicionista posedlý svým vlastním egem
Z pohledu člověka, co dostává žloutenku v okamžiku, kdy na něj namíří nějakej dobrák objektiv, se mi lidi, co se dobrovolně fotí dennodenně, zdaj jako solidní magoři.
Blogerky navíc často a rády napínají čtenáře na to, co bude v příštím článku, jak si nechaly u kadeřníka změnit účes nebo kam pojedou na dovolenou, což možná některý nanynky žerou, nicméně protože podle sebe soudim tebe, předpokládám, že normálnímu člověku je úplně u řitě, jestli blonďatá dáma změnila barvu z pískově blond na platinovou blond nebo jestli pojede do Paříže nebo Milána (nebo spíš na Mácháč).
Stejně tak úplně nepobírám významy všech těch asků a FB fan stránek, kde mnohdy (ne všechny, to je pravda) blogerky odhalují velkou část věcí, který normální člověk řiká jedině blízkým kamarádům - akorát u tohohle si nejsem jistá, jestli to má víc společnýho s exhibicionismem nebo s mou teorií, že blogerky na nějakej osobní reálnej život plnej lidí z masa a kostí moc nehrajou.

9. Nejsem dostatečně dokonalá
Tohle se týká hlavně hadrových blogů, kosmetický tohle naštěstí ještě nechytly, nicméně čim je blog úspěšnější z hlediska počtu čtenářů, tím spíš se autorčin život zdá jako pohádka. Všechno, co se namane, je neskutečně fotogenický (blogerka, přítel, kámošky, párty, byt, žrádlo...), autorka se neustále vznáší v oparu jakýsi zasněnosti a pohody, dějou se jí jen dobrý věci, příležitosti padaj do klína a beďary nebo bad hair day prostě neexistuje. Všechno je tak strašně dokonalý, až si chce člověk vystřelit mozek z hlavy, aby se něco stalo a ta dokonalá krása se aspoň jemně narušila a stala se tak zajímavější.
Protože dokonalost je nuda. Chci rozcuchaný vlasy, modřiny, škrábance, pupínek na čele, pokroucenou nohavici, pomačkaný tričko a šlinc na botě!

10. Nemám přítele-fotografa se zrcadlovkou
Nebo možná mám, já nevim.

7 komentářů

  1. Možná jde jenom o to, co člověk pokládá za úspěšnej blog. V tomhle případě je lepší se držet svý nedokonalosti, díkybohu i ty ,,nedokonalý" blogy ještě existujou, zapadlý v některejch koutech internetů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v dnešním světě platí, že úspěch se rovná popularita, podle toho jsem to i psala.
      Nicméně je pravda pravdoucí, že zrovna u tohohle je lepší bejt nepopulární lúzr a držet si svou myšlenku. A úroveň.

      Vymazat
  2. Tak to jsi naprosto vystihla. Ten devátý bod je úžasně napsaný!

    Jinak já třeba ty úspěšné blogy ani nečtu a módní jsou fakt jen ztráta času. Navíc mám už svůj styl, takže mi nic nového nedají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém módních blogů je ten, že ti nic nedají, ani kdybys ten svůj styl neměla, což je vcelku ironie vzhledem k tomu, že slovo "inspirace" najdeš v jednom postu třeba trilionkrát. :)

      Vymazat
  3. Mam to stejně.
    Jakože jsem dřív rubriku "féšn" měla. Ale fuck it, nemá to smysl.
    Bavíš mě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, taky jsem tu kdysi dávno měla rubriku fešn, nicméně jsem v ní jenom kritizovala, co se zrovna nosí a neobtěžovala jsem se ani jednim obrázkem, natož focením samy sebe. :D

      Vymazat
  4. Týjo, tak tohle je super článek!

    A máš taky krásný, minimalistický design blogu.

    Jsem tu poprvé, ale rozhodně ne naposled! :) (Když jsem viděla datum vydání, tak jsem se lekla, že už máš asi neaktivní blog, ale naštěstí ještě píšeš. :D )

    OdpovědětVymazat