chainsawed fingers and bones

Nesnášim bejt v Ústí, protože je tady mrtvo. Jediný, co se tady dá dělat, je dřepět v nějakym fast foodu nebo nakupovat hadry v místnim OC. ...

Nesnášim bejt v Ústí, protože je tady mrtvo. Jediný, co se tady dá dělat, je dřepět v nějakym fast foodu nebo nakupovat hadry v místnim OC. Takže už dva dny píšu seminárku. Pokročila jsem v tom směru, že dneska jsem si zjistila, kolik má mít stránek. A taky jsem si stáhla navrhovaný témata. To svoje nemám vybraný, přirozeně. Beztak je to na předmět, kterej si vycucal z prstu někdo, kdo se snaží tvářit, jakože pedagogika je k něčemu a že se snad jako věda bere vážně. Vystudovat pedagogiku by se dalo tak za rok a to počítám i s volnym časem, párties, spánkem a prokrastinací. Třeba v tomhle konkrétním předmětu se děje to samý jako na Dějinách pedagogiky. Teoreticky. Prakticky nám profesor vypráví o tom, že byl v Mnichově. To já taky, ztratila jsem tam knoflík od kabátu a taky to nikoho nezajímá.

Jo, no, hm, tenhle tejden jsem v Ústí, abych mohla refreshnout vztahy se starými přáteli, strávit kvalitní čas s rodinou a v sobotu jít na párty do psycho pokojíčku.
Je čtvrtek. Viděla jsem R. Toliko k mým aktivitám. Hádám se s tátou, lépe řečeno, on se hádá se mnou. Odsekává. Pořád mi něco vyčítá. Křičí na mě. A já nic neřikám, protože nějak nemám co. Ať řeknu cokoliv, nic to nezmění, on to jenom překroutí tak, aby to vyznělo, že za hladomor v Africe, koncentrační tábory a déšť o víkendu můžu ve skutečnosti já. Fakt, že nic neřikám, ho vytáčí ještě víc, takže neexistuje nic, co bych mohla udělat, aby se uklidnil, proto mi připadá lepší prostě počkat, až ho to přejde.
Nejraději bych odjela zpátky do Prahy, i když tam můj pokoj ze všeho nejvíc připomíná pokoj v nějaký léčebně. S nepohodlnou postelí a papírkama s důležitejma poznámkama na zdech.

Ke spoustě věcí mám příšernou apatii. Je mi to jedno. Nechce se mi nic řešit. Školu, vztahy, téměř nulu na účtě, zdraví, sebe, prázdniny, nic. Chce se mi ležet nebo sedět a poslouchat super psycho písničku, jejíž YT hodim dolů, ve sluchátkách na repeat, dokud mi nebouchne mozek nebo dokud nebudu tak overexcited, že mi bude jedno fakt, že je mi spousta věcí jedno.
Ujistěte mě, že všichni lidi, na kterých mi záleží (= nemám vůči nim apatii), mě maj rádi. Zabalte mi hodně vodky, hodně trávy, sirky, repráky, můj notebook s plnym diskem úžasný hudby a dobrejch filmů, Milka sušenky a iPad se všema milovanýma knížkama do jednoho obrovskýho maxikufru a vysaďte mě na ostrově uprostřed moře. Dvakrát tejdně za mnou pošlete někoho na sex. Ideální by bylo, aby buď mlčel, nebo se se mnou bavil o hudbě, filmech nebo umění nebo celkově o něčem, nikoliv o něm nebo o mně, protože nějaký pseudopsychoanalýzy mý osobnosti nemám ráda a ještě víc nemám ráda rozebírání vztahů, který nemaj jméno. Nicméně takhle bych byla úplně nejšťastnější... tak cca tejden, možná dva. Pak by mi došlo, že mi chyběj párties a lidi a zřejmě i můj longboard (nebudu si ho brát někam, kde nejsou dokonale rovné chodníky, žejo) a taky fakt, že jestli to takhle ve svym milostnym životě potáhnu dál, do dotyčnýho se nakonec zamiluju nebo hůř, on do mě.

Když to tak čtu, řikám si, že všechno tohle mám. Lidi, párties, vodku, longboard, trávu, sušenky... a vlastně i ten kufr. Akorát nevim, jestli mě všichni lidi, na kterých mi záleží, maj rádi. A nejsem nejšťastnější. A víte proč?
Protože to, co já považuju za štěstí a fajn věci, ostatní viděj depresivně, kritizujou mě za to a vyčítaj mi to, což jednomu zkazí radost, zvlášť když pak přijede domů k rodičům do oázy klidu, kde se děje to samý v bledě modrym.
Protože, ať se tomu vyhejbám, jak chci, jsou na každym kroku nějaký vztahy, který neumim rozřešit a vyřešit, ačkoliv bych ráda, což mi vadí a frustruje mě to, vážně bych ocenila, kdyby to pro jednou s někym bylo jednoduchý, bez dramat a telenovel.
Protože jsem neurotik a ty nejsou celkově šťastný tak nějak od přírody, žejo.

Potřebovala bych, aby mi někdo zablokoval stránky o neuroticismu, protože mě uvádí do deprese to, jak strašně accurate všechno je a mám pocit, jako kdyby celá moje osobnost byla jenom neuroticismus, jako kdyby na mně nebylo nic moje, nic, co jsem já, jenom naprosto debilní, pokurvená nemoc/type of personality.


0 komentářů