Nevim, jestli to mí drazí čtenáři víte, ale od léta 2011 jsem existovala v duševním souladu s mladým mužem ze Španělska s iniciálem I. Teď je jaro 2013 a já si poprvý za tu dobu můžu říct, že jsem naprosto bez závazků a single (přečtěte to slovo německy, je to mnohem zábavnější - ziňl), což je fakt, který jsem až do včerejška nesla natolik těžce, až jsem z toho zhubla, naučila se kouřit a na pár dní zapomněla, jaký to je bejt stoprocentně střízlivá.

Po včerejšku je mi z nějakýho důvodu fajn, jenom mám hysterickou potřebu neustále něco dělat a někoho vidět a všechno, mozek mi přemejšlí děsně rychle a po týdenní pauze se mi chce zase psát, takže až přijdu domů ze školy, budu psát.

Je fakt pitomost začít psát článek pár minut před odchodem do školy, ale nějak mám potřebu svět poinformovat o tom, že ačkoliv mi bylo na umření, neumřela jsem, že jsem velká holka a že seru na tu zimu venku a začnu se chovat jarně.

Zvýrazňuju si obočí, maluju si linky a lakuju si červeně nehty. Píšu povídku o holce, která si myslí, že se má dobře, ale zároveň tuší, že asi nemá.
Chci trávit čas s lidma a zároveň potřebuju psát a to se vzájemně vyrušuje.
"Pink wine makes me slutty!" je quote z New Girl a dobrý způsob, jak se pochlubit, že již piji víno (nebo cokoliv jinýho, co je tekutý).
Mějte se pěkně, já jdu do školy.