verbal diarrhea

Pořád mám zkouškový a budu ho mít až do 14. Na 14. se fakt těšim, každej zase bude tvrdit, jakej je Valentýn zbytečnej a komerční svátek, j...

Pořád mám zkouškový a budu ho mít až do 14.
Na 14. se fakt těšim, každej zase bude tvrdit, jakej je Valentýn zbytečnej a komerční svátek, jak úplně zazdívá 1. máj (na kterej si pak v květnu beztak nikdo ani nevzpomene) a jak strašně se o něj nezajímá (takže logicky o něm píše článek, že). Já pohrdám spoustou věcí, takže tak.

Dneska jsem si šla do drogérky pro lak na vlasy (nutná potřeba) a odešla jsem nejen s lakem, ale i s černýma linkama (miluju gelovky v kelímku, hlavně od tý doby, co jsem se naučila šermovat se štětečkem, takže si při každym malování připadám jak Edie Sedgwick ve Factory Girl nebo Charlotte v Single Man; akorát teda v light verzi, protože jsem až do dneška měla jenom šedivý) a červenou rtěnkou. Nevim, co mě to napadlo, dokonce ani nebyla ve slevě, ale prostě mám regulérní rudou rtěnku jako dáma. A navíc v úplně dokonalym odstínu pro blondýny, protože když si jí na sebe napatlám, sluší mi. Nevim, co s ní teď budu dělat, asi jí budu nosit, no. (Konec veledůležité informace.)

Došla jsem k názoru, že nemám dostatek šatů na každodenní nošení a dostatek sukní do pasu. Rovněž nemám dostatek dámských topů a za poslední úspory jsem si koupila bralet s kytičkovanym vzorem. Při čekání na vlak jsem zabrousila do CCC a zamilovala se do oxfordek na klínu.
WTF?!
Vyděšena svou probouzející se dívčí stránkou jsem se podívala na několik dílů L Wordu (= celou druhou řadu; takhle se to dělá o zkouškovym, víme). Vůbec to nepomohlo, jen jsem došla k názoru, že pixie cut (účes zde) je strašně moc fajn a má kebule by si jej jistě užila. Nicméně, jak podotkl datass ("Proč mi řikáš datass?"), je to střih poněkud klučičí a já se bojim, že z mýho "malujme si linky, kupujme sukýnky a nosme kytičky" (nosme kytičky pod klučičím tričkem, i might add) zbyde jenom období na tejden a já pak budu chodit po světě okudlaná na kluka v klučičím oblečení. Lezbehonest, nevim, jestli na to mám ladyballs.
Na druhou stranu - kdy jindy vyzkoušet pixie než ve dvaceti, zvlášť když stejně většinu dní trávim s imaginárními přáteli, kteří mě narozdíl od ostatních mají rádi i bez make-upu, s mastnýma vlasama a psycho náladou?
Decisions cause i want it all so i get it all i wanna eat the whole cake

Dneska je to tejden. Od doby, kdy jsem se naposledy vypadala jako člověk. Nemůžu spát, budim se, nedokážu usnout, mám lucid dreams a celkově se poslední dny cejtim dost sjetě, plácám blbiny, jsem přecitlivělá a nedokážu se soustředit. Nálada se mi točí jak na kolotoči, jednou bych nejradši zabila všechny okolo, protože mě serou, jednou chci zabít sebe, protože jsem mimoň, jednou jsem úplně neskutečně hyperaktivní a veselá, jednou jsem tak strašně smutná, že se mi chce, aby svět skončil. Ale pokaždý bych věnovala pravou ruku za osm hodin nepřerušovanýho spánku, protože mě tenhle emocionální vichr s občasným bolením hlavy, poklimbáváním na nevhodných místech a čuměním do stropu fakt strašně nebaví a ráda bych nakopala viníka do hlavy. Jenže viník jest neznámý, takže nemám do čeho kopat.

Hele, věříte v karmu? Já už jsem řikala, že jo. Tak nějak si myslim, že když člověk koná dobro, dobro se mu vrátí a když koná zlo, zlo se mu vrátí. Taky věřim, že každej živej člověk má bejt šťastnej a když šťastnej není, znamená to, že dělá něco špatně, resp. že sešel z karmou nalajnovaný cesty a ona mu to timhle dává najevo.
Možná je to divný, možná si to akorát všechno strašně ulehčuju, ale fakt mám ten pocit, že zvláštní duševní nepohoda, jež mě zachvátila před několika týdny (tudíž to nemá nic společnýho s mou insomnií), je produktem toho, že jsem na špatnym místě, někde, kde bych správně bejt neměla.
Faktem je, že netušim, proč jsem nakonec šla na Karlovku, když jsem chtěla do Pardubic na literární studia (kam mě i vzali) - prostě jsem chtěla bejt v Praze. Asi jenom blbá kombinace - v Praze chci bejt, ale učit fakt nechci. Což je důvod, proč mě moje zkouškový faily zajímaj asi jako momentálně nejhranější hity na Evropě 2. Což je důvod, proč se mi tak strašně příčí číst všechny ty bláboly, co mi v konečnym výsledku stejně k ničemu nejsou. Což je důvod, proč nemám nejmenší zájem utrousit pár slov se svými spolužáky. (I divný lidi občas potřebujou společnost nebo se dostanou do rozmaru, kdy se jim chce provozovat small talk, ale i přes upřímnou snahu se mi nepodařilo říct ani pitomý "Ahoj.", protože jsem měla moc práce s podivováním se nad tim, co tam vlastně dělám.)

Nicméně zůstat tam musim. Pozvala jsem kalkulačku a prsty na oběd a spočítala jsem si, kolik by mě stálo odejít ze školy, zůstat v Praze, nebejt student a nebejt podporována rodiči. No hodně. Rozhodně bych měla co dělat, o nějakym čase na psaní bych si mohla nechat akorát tak zdát a to už bych se pak mohla rovnou zapsat do Bohnic, vzhledem ke zkušenostem.
Ale když se dostanu na FAMU, půjdu na FAMU a čau Karlovko. V mezičase musim vymyslet, jak se aspoň trochu dostat na tu správnou cestu.
Mimochodem, ona fakt není prdel mít skvělý rodiče. Nechci znít jako píča, co si stěžuje, že jí diamantový náušnice neladěj se zlatejma detailama na kabelce za milión, ale když vás někdo podporuje ve všem, co děláte, investuje do vás a snaží se z vás udělat normálního, úspěšného člověka, je fakt těžký se z toho vymanit a poslat je nevděčně do háje i s jejich očekáváníma, protože jste prostě neurotickej magor, co si naivně myslí, že se uživí uměním a ještě se vymlouvá na karmu. Halt, co naděláš.

4 komentářů

  1. No..co se týče posledních dvou odstavců, tak sdílím tvoje pocity. Tak nějak se plácám ve studiu, ve kterým nevidím smysl. Asi proto, že ještě pořád nevim, co bych v budoucnu chtěla doopravdy dělat. Blbý, to jo. Nicméně jsem typ dítěte, který chce dělat rodičům radost, takže bláboly nebláboly, použitelnost vědomostí nebo nepoužitelnost, jednou ze mě bude ekonom a basta. Nemluvě o tom, že rodiče mi mou kreativní vizi zatrhly. Že prý to nemá budoucnost.
    A pixie cut? Eh! To si na hlavu fakt nedávej. Každá ženská tak vypadá o 100 let starší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono by mi to postaršení zas až tak nevadilo, třeba bych konečně vypadala na tolik, kolik mi ve skutečnosti je. Tahat s sebou občanku, aby mi vůbec nalili, je strašně otravný a bedhgbkdh, kór když se pak kolem producírujou vožralý šestnáctky z ksichtem jak plakát a dobrý den, kozy ven.

      Ono máš štěstí, že tě aspoň něco motivuje, já bych ráda udělala rodičům radost třeba tim, že dám všechny zkoušky za jedna (nebo tim, že je vůbec dám), ale mám v mozku nějakej blok a prostě to nejde. Možná to bude tim, že přesně vim, co od života nechci a že zhruba vim, co od života chci - no, a pedagogická fakulta spíš spadá do toho, co nechci.

      Vymazat
  2. A já pořád přemýšlím, jestli si přihlášku na ty literární studia podat nebo nepodat... přece jen, popis oboru chabý a taky Pardubice... do Prahy chci moc, ani ne tak kvůli Praze, ale dost mě nadchl Den otevřených dveří (chci na anglistiku-amerikanistiku a finská studia)...A výsledek? Přesně, vlastně vůbec nevím, co chci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Literární studia v Pardubicích je jedinej státní ekvivalent k Literární Akademii, kam bych šla nejraději, ale jaksi nemám 60 000 za semestr. Když se na to podíváš z praktickýho hlediska (což nesnášim, přiznávám, protože praktický hledisko mě dalo tam, kde jsem teď), tři roky studuješ literaturu teoreticky (žádný předměty do praxe tam nejsou, aspoň pokud si pamatuju), uplatnění celkem komplikovaný a magisterský studium tam není, takže z tebe bude "jenom" bakalář (a všichni známe pohled českých zaměstnavatelů na Bc. - zastaralej a zkostnatělej a vůbec mě nezajímá).
      Já jsem blbej člověk na rady, ale myslim si, že je lepší jít do Prahy, protože i když se sekneš s oborem, vždycky se tam najde nějaká útěcha nebo rovnou nová, lepší cesta.

      Vymazat