Od minulýho postu se toho moc nezměnilo, žiju pořád stejně, akorát těch kreditů už mám čtrnáct. Udělala jsem tím na sebe dojem, což je fajn,...

Od minulýho postu se toho moc nezměnilo, žiju pořád stejně, akorát těch kreditů už mám čtrnáct. Udělala jsem tím na sebe dojem, což je fajn, ale samotnej fakt je mi vcelku jedno, což moc fajn není, protože poslední dobou je mi jedno úplně všechno a po nocích místo spaní píšu.
Čímž se dostávám k velký děkovačce za podporu u minulýho článku - nejdíkovatější dík, vážně, moc si toho cenim a slavnostně přísahám, že jednou tu knížku napíšu.

Dneska jsem si sepsala seznam věcí, který bych chtěla za život udělat. Napsat knížku, naučit se iks jazyků, cestovat a blabla. Je fajn si to sesumírovat. Papír s tim všim jsem si nalepila na zeď a teď se můžu každej den, co jsem v Praze, koukat na to, co chci udělat, než umřu. Vzhledem k tomu, že ani nevim, kdy to bude, bych měla začít s plněním co nejdřív, takže začínám.
Je fakt sranda, že nejvíc nápadů a chuti do psaní člověk má v době, kdy by měl jenom studovat, spát a sem tam se najíst. (Čím to je, že všechny moje postavy jsou tak strašně praktický, až jsou to v podstatě magoři?)
Jestli se mi podaří zůstat ve škole, tak tam zůstanu, protože bych nerada přišla o studentský výhody, hlavně teda slevy na knížky a tarif. Taky bych musela v zahraničí platit vstupy do muzeí a to nikdo nechce.
FAMU pořád platí, radostí jsem si málem učůrla, když jsem namátkově koukla na pár rozvrhů a seznam volitelnejch předmětů - já tam prostě chci, i kdybych se tam musela vkrádat lžící vytesanou chodbičkou.

Stejská se mi po září/říjnu 2012, protože jsem jezdila na longboardu, byla jsem šťastná a naprosto vážně jsem si myslela, že lepší školu jsem si nemohla vybrat.
Možná jsem měla jít na literární studia do Pardubic. Možná si na ně podám přihlášku ještě teď. A možná taky ne, protože Praha je Praha a mám takovej pocit, že v Pardubicích bych se dusila stejně jako v Ústí.

Potřebuju někam jet, pít kafe ze Starbucks, mluvit s lidma, který pak už nikdy neuvidim, lhát jim nebo řikat holou pravdu, ztratit se a pak se zase najít, nacházet Art Musea a hovět si v parcích.
Akorát venku je zima a mně se poslední dobou bytí jenom s vlastníma myšlenkama komplikuje.
("You always seem so happy when we talk." - "That's cause I am happy. When we talk.")

0 komentářů