This is why I'm hot, I don't have a job

Učení mě nebaví, dělám blbosti, mívám záchvaty vzteku, rozpadaj se mi boty a pomalu začínám bejt posedlá šedesátkama - takhle by se dalo shr...

Učení mě nebaví, dělám blbosti, mívám záchvaty vzteku, rozpadaj se mi boty a pomalu začínám bejt posedlá šedesátkama - takhle by se dalo shrnout moje momentálně probíhající zkouškový období. Zatim mám jenom osm kreditů, zkazim, na co šáhnu, učení mi neleze do hlavy a nejhorší na tom všem je, že je mi to naprosto jedno. Nemám absolutně žádnou motivaci - slíbila jsem si zmrzlinu, ale na tu nemám poslední dobou vůbec náladu, protože si sama jako zmrzlina připadám; slíbila jsem si profesionální štětce na malování linek, protože štěteček od Essence mi moc nevyhovuje a navíc se mi z něj vytahujou štětinky, ale beztak na ně nemám peníze, takže jsem si úplně stejně takhle mohla slíbit auto; slíbila jsem si Conversky, ale ty už mám, protože je táta viděl ve slevě; slíbila jsem si párty na začátku semestru, ale to není žádná motivace, protože jsou to dva koncerty a na koncerty se potřebujou lístky - na jeden z nich nemám peníze a ty druhý lístky už sice koupený jsou, ale má je u sebe datass, se kterym jsem momentálně na tenkym ledu, protože kvůli tomu kažení, na co sáhnu, a dělání blbostí. Moje motivace je ještě víc v háji ode dneška, kdy jsem vymyslela naprosto dokonalej plán B v případě, že mě vyrazej - chci zůstat v Praze, učit se španělsky, najít si brigádu a psát. Problém je, že plán B zní tak dvacetkrát líp než plán A (zůstat ve škole), bohužel moji rodičové s tím nesouhlasí, takže mám smůlu a celkem i vztek, protože mi připadá, že ztrácim čas, kterej už mi nikdo nevrátí. Navíc je přece jenom můj problém, jestli jednou budu Bc., Mgr. nebo nic. Stejně tak argument "Jednou jsi na Karlovce, tak to přece nevzdáš." mi přijde zcestnej, protože přece to, že je to něco, co bych měla chtít, vůbec neznamená, že to chci.

Tak nějak mi pomalu dochází, že to, co chci, je učit se španělsky, pak italsky, pak švédsky, norsky... a třeba i nizozemsky, abych pak dávala Afrikaans lika muthafakin' boss. Udělat si certifikáty (existuje certifikát na Afrikaans?) a následně se živit tim, že budu učit. A taky chci psát. Dostat se na FAMU. Napsat knížku, napsat knížky. Bylo by fajn probudit se s úžasnou zápletkou v hlavě, sednout si a psát. Takhle se akorát probudim s úžasnou zápletkou v hlavě, otevřu materiály a začnu se učit jazykový rodiny. A k čemu mi bude vědění, do jaký jazykový rodiny/větve spadá Afrikaans, až budu umaštěný puberťáky na střední škole učit předpřítomný čas, je nad moje chápání.
Kromě toho, vědomosti na učení umaštěných puberťáků předpřítomný čas mám už teď.
Pedagogické vědomosti mi na zjednání klidu ve třídě nepomohou, na to tu máme plamenomet.


4 komentářů

  1. Jestli si opravdu najdes brigadu (treba jako uceni predpritomneho casu, tim se da uzivit velmi dobre, dej si inzeraty na internetu) tak se muzes na nazor rodicu vykaslat ;) je to tvuj zivot - a uplne ti rozumim! pis! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak nějak si tě nedovedu představit jakožto učitelku "umaštěných puberťáků", ale pokud někdy napíšeš nějakou knihu, určitě si ji koupím (což často nedělám) :D.

    OdpovědětVymazat
  3. Akosi presne viem, ako sa cítiš. Hlavne s tými plánmi, bojím sa že podvedome teraz kazím skúšky. Ale to je asi len ospravedlnenie pre moju hlúposť. A neviem, čo je lepšie... Každopádne máš krásne sny. A staviam sa do radu potenciálnych čitateľov tvojich kníh

    OdpovědětVymazat