Lidi jsou hamižný. A tentokrát nemyslim materiálně, i když i to je pravda. Člověk potřebuje jednu tašku na přenášení všech krámů, ale vlast...

Lidi jsou hamižný.
A tentokrát nemyslim materiálně, i když i to je pravda. Člověk potřebuje jednu tašku na přenášení všech krámů, ale vlastní jednu k tamtěm botám, druhou k těmhle, třetí k těmhle, čtvrtá je spíš letní, pátá byla ve slevě a šestá je prostě krásná. Na druhou stranu hromadění věcí není zas až tak hrozný - pokud na to člověk má a nikomu tim neubližuje, nevidim důvod, proč by si jednou za čas nemohl udělat radost tím, že mu kabelka půjde ke knoflíkům u saka, ačkoliv sama na podobný choutky zřejmě nejsem dostatečně dívčí a v poslední době mi utrácení za hadry přijde stejně pochopitelný jako biochemie.
Nejlepší dárek, kterej jsem letos dostala, jsou peníze na cestování. Takže s penězma, který na účtě už schovaný mám, klidně můžu na jaře vycestovat někde po Evropě, aniž bych musela spát pod mostem a jídlo vybírat z odpadků. Rozhoduju se mezi Paříží, Vídní, Stockholmem a Barcelonou a neskutečně se těšim, až někam vypadnu.

Lidi jsou hamižný i emocionálně.
Od každýho člověka, kterej nám není jedno, cosi očekáváme. Já se chci se svejma kamarádama hlavně bavit. Nesnášim dramata a nesnášim lidi, co si uměle vytvářej a/nebo zveličujou problémy, o kterých pak kafraj do zbláznění a stejně s tim nepohnou, protože nejde o řešení, jde o to žvanění. Do běla mě dokážou vytočit hysterky, který dokážou dvě hodiny mlít o tom, jak je všechno na piču, ideálně tak pozdě v noci, že až nad ránem, dramatičnost a bezvýchodnost situace stoupá úměrně k mému brzkému času vstávání. Nenechte se mýlit, většinou to mají na svědomí osoby drsného pohlaví a já, protože mám pohlaví a duši jemnou (to zní blbě, hehehe), nikdy krutě nevypnu věc, jejíž pomocí mě připravují o spánek a krásu, naopak, já mile otupuji jejich trápení jen proto, abych se druhej den dozvěděla, že noc je noc a den je den a všechno je ok, duhajednorožcisluníčkomotýlci, ale děkuje.
Co se týče společných zájmů, nevadí mi někoho představovat svým oblíbeným věcem, ale neskutečně mě těší, když potkám někoho, kdo už podobný věci dělá sám od sebe, protože pak místo konverzací na levelu 0: cotoje a levelu 1: zaučování získáte konverzací cca milion, kdy se vzájemně plácáte po zádech v úžasu nad vlastní dokonalostí, zatímco hovoříte v řeči, který rozumí jedině váš druh.
Zjistila jsem, že když potkáte člověka, se kterym se bavíte a sdílíte s nim většinu zájmů a názorů, připadáte si jako kostička lega secvaklá s druhou kostičkou lega. To je fajn. Pak je ale velký překvápko, když ten dotyčnej člověk není úplně ve všem jako vy a kromě radostí s vámi občas šérne i strasti a vy slyšíte sami sebe, jak slibujete, že mu pomůžete, ačkoliv rozhodně nejste hotový jedinec, který by sám pomoc nepotřeboval.
A já mu sobecky pomáhat budu. Jsem neskutečnej sobec, protože pak s dotyčnym budu trávit víc času, což chci, ale I. se to prostě nelíbí. Jsem ještě neskutečnější sobec, protože chci, aby mě dotyčnej měl rád víc než já jeho, protože pak pravděpodobnost, že se mu znelíbím dřív než já jemu, klesá. A jsem úplně nejneskutečnější a nechutnej sobec, protože čim víc v tomhle pokračuju, tim spíš se všechno komplikuje, míchá, překřižuje a šmodrchá, přičemž já jsem jediná, co to může zase srovnat, ačkoliv něco už bude zamotaný nafurt, protože co se stalo se už neodstane, ale já nic srovnávat nechci. A víte co já budu? Mlčet. Bavit se. Víst hovory v řeči svýho kmene. Protože moje komplikace je moje komplikace, nikdo mi s ní nepomůže a nemá cenu s tim nikoho otravovat.

Kabelky mám tři, ale používám jenom jednu.
Novej svetr je jediná věc, kterou jsem si za poslední měsíce koupila a to ještě proto, že jsem ho nutně potřebovala na zimu a myslim, že jenom díky němu nejsem nemocná.
Tak jsem hamižná někde jinde, akorát já tim můžu ublížit, takže se vypíšu tady, kde je to většině víceméně jedno.

4 komentářů

  1. kabelku mám jen jednu a stačí mi.
    Je to fajn být kostičkou lega :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je. :)
      Před pár dny se mi podařilo z výše řečený kabelky ztratit takový ty pěkný věcičky, díky nimž můžu pohybovat zipama bez nadávek, takže pozor na to. Nyní se mě moje hamižný já snaží ukecat, abych utratila prachy na gift card do H&M za novou - jenomže moje hipsta já nutně potřebuje nový pánský košile. #firstworldproblems

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Ono by to bylo asi logičtější, vzhledem k období a podnebí (léto v Madridu se dá směle přirovnat k dovolený v zapnutý troubě), ale mě úplně strašně nechutně moc láká Stockholm.

      Vymazat