kvok

Nejsem si úplně jistá, ale mám pocit, že tohle je úplně první post z mýho pražskýho chlívu. No jejej. Jako první se pochlubim faktem, že j...

Nejsem si úplně jistá, ale mám pocit, že tohle je úplně první post z mýho pražskýho chlívu. No jejej.

Jako první se pochlubim faktem, že jsem si sehnala i druhé doučování, čímž jsem se sice připravila o poslední volné odpoledne, ale zároveň jsem tím výrazně posílila svoje příjmy, což je potřeba, protože Vánoce a protože cestování. Celkem proklínám svoje líný devatenáctiletý já, který necítilo potřebu hledat si brigádu stůj co stůj, neb mělo na účtě dost peněz. No, peníze najednou nejsou, krom svetru, kterej mi koupili rodiče, jsem si od prázdnin nic na sebe nekoupila.
Ačkoliv bych tady radši psala něco o mých bohulibých zájmech, nějak dneska mám spíš náladu na řádný poukázání několika faktů, který mi poslední dobou strašej v mozku.

Lidi v MHD, co...

  • se zásadně cpou tam, kde už není místo
  • rebelsky nechaj batoh na zádech, takže do stojících strkaj a sedícím jima plácaj přes ksichty
  • při přeplněný situaci jako jediný zaberou tyč na držení a pak na ní vlajou, jako kdyby to nebylo metro, ale řetízkáč, čímž samozřejmě vrážej do ničehosenedržících ninjů a narušujou jejich stabilitu 
  • si myslí, že jsou takyninjové a při rozjezdu/brždění se začnou klátit a padat na lidi okolo - a pak se tomu ještě smějou jak debilové a omluvu od nich neuslyšíte ani nikdy
  • se v půlce cesty rozhodnou, že musej vystoupit jako první a začnou šplhat přes dav ke dveřím - když pak vypálej směrem ven, tak je jim odpuštěno, protože zřejmě pospíchaj, ale když si pak procházkovym tempem kráčej někam do háje, mám chuť je na rozloučenou nakopnout (hamty hamty, ať jsem tam první)
  • na mě čuměj jak na vraha, protože jsem si dovolila zabrat svým pozadím sedačku, což dělám pouze v případě, že táhnu těžkej nákup a chcípá mi rameno nebo že je metro poloprázdný
  • se prostě chovaj jak hovada
...by měli zůstat doma. Nebo chodit pěšky. Nebo nastudovat nějakou pěknou knížku o chování v metru.

Nějak mi přestává dávat smysl pojem "přátelství". Nechápejte mě špatně, kamarádky, co mi zbyly, jsou pořád moje kamarádky a mám je ráda. S kamarádama je to horší - některý se se mnou pomalu přestávaj bavit a s některýma se přestávám bavit já, protože nějak nevidim důvod nechávat si v životě člověka, co akorát čeká, až se rozejdu s I., aby mi mohl poskytnout útěchu v podobě ramene (či jiné části těla) na pobrečení.
Logicky bych si teda měla najít nějaký další, nový kamarády, se kterejma bych třeba mohla i trávit čas. Jenže error, no, nein, nada, niet, bla. Kam si o přednášce dřepnu a je to plný holek, tam se na mě valí zkazky o přítelích a ex-přítelích pronášených hezky v duchu "je mi šestnáct a nevim, jestli jsem víc blbá, nebo naivní", případně se něčemu pihňaj takovym způsobem, že nevim, jestli jsem omylem nevlezla na druhej stupeň základky. Vždycky jsem se udivovala tomu typicky holčičímu chování, ze kterýho si na netu dělaj na tumblru a 9gagu prdel, protože jsem nechápala, kde jich tolik berou - domnívala jsem se, že podobných holčinek je ve světě spíš míň než víc. Omyl. Normální holky se zřejmě vyskytujou jen na internetu (nebo už to moje kamarádky jsou) a zbytek světa je okupován pipkama, co řeší, co tim jejich přítel myslel, když je na víkend pozval na chatu, a považují to za natolik plodné a důležité téma, že nedržej hubu ani na začátku přednášky (prostě tě chce vojet, Matko Terezo, čemu nerozumíš??).
No, takže se snažim bavit s klukama a zatim i úspěšně, což je dobré a potěšující.

Za 28 dní mi přijede I., což je tak skvělá zpráva, že mi asi bouchne hlava. Probíhají velké přípravy - I. si koupil nové kalhoty, já si ostříhám vlasy a k našim teplobratrovským mobilům (máme je skoro stejný) se přidají i nové brýle I., který nosim i já. Náhoda je blbec. Teď už spolu budem muset bejt až do konce života, aleluja.

1 komentářů