Finger in the bottle

Dneska jsou to dva roky od chvíle, kdy jsem strávila odpoledne nastavováním serepetiček na blogspotu a horkotěžkym vymejšlenim domény beinbl...

Dneska jsou to dva roky od chvíle, kdy jsem strávila odpoledne nastavováním serepetiček na blogspotu a horkotěžkym vymejšlenim domény beinblack. Dva roky sem silně nepravidelně přispívám, dva roky si řikám, že teď fakt už začnu psát o něčem a častěji.
Měla jsem názor, že úplně nejlepší bude (první veřejný) druhý výročí oslavit sentimentálním článkem o tom, jak se můj život za ty dva roky změnil, změnit nějak výrazně můj propracovaný dyzajn (aneb až vyrostu, budu programátor, protože umim html kódy na přeškrtnutí, podtrhnutí, kurzívu a tloušťku) a místo dojímacího fňukání na téma "Proč mě nikdo nemá rád, když jsem tak krásná, chytrá a ve všem skvělá, hlavně v interakci s dalšíma lidskýma bytostma?" začít psát o mých koníčcích a názorech na svět a tak.

Můj názor se jaksi změnil, neb od chvíle, kdy se mé ladné nožky dotkly území Ústí nad Labem, pozbývám volného času na dyzajny, sliby a sentiment. Včera jsem se konečně vyspala a pak všechnu nasbíranou energii vyplácala na longboardu (a taky běhu, neb jsem učila jezdit mého mladšího bratra, který sice chtěl jezdit rychle, ale odmítal se mě pustit). Dnes jsem se opět vyspala, otevřela materiály do školy a skončila vyfluslá po pátý hodině odpolední, neschopná souvislý věty v češtině nebo třeba myšlení v jakymkoliv jazyce o čemkoliv, takže jsem si zapla starý Desperate Housewives, žrala a startovala mozek. K napsání tohohle. A není to smutný, abyste věděli!

Kdybych měla psát, co všechno se za ty dva roky změnilo, tak se asi upíšu, dyzajn se mi líbí, takže nevidim důvod ke změně... a sliby chyby, budu psát o tom, o čem se mi zrovna teď chce psát, protože jinak se mi to zprotiví a bude po srandě a to nikdo nechce, že.
Ale dodržim svůj slib, kterej jsem tady dala v komentářích, a napíšu veselost o indie filmech. Jelikož jsem se to rozhodla vzít ze zodpovědné stránky a mimo jiné i napsat, co se tam vůbec děje, musim chytit tu správnou slinu (aby z toho nevzniklo něco jako "Byl tam chlap a ženská, něco se stalo, blabla, vzali se, víc na čsfd, ahoj čau.") a některý z filmů si minimálně projet, protože ačkoliv si pamatuju, že jsme spolu měli spoustu legrace a hezkých chvil, nejsem si úplně jistá, o co tam šlo a jestli s tim budu mít zábavu i teď, o několik měsíců později. A dobře dělám, pustila jsem si jeden indie švédský film, co mě nadchnul snad před třemi lety, a zjistila jsem, že kromě hezkých Švédů, švédských rtů, švédštiny, radosti ze slov, kterejm rozumim, a dobrý pocit z faktu, že oba aktéři v milostné úsečce (variace na trojúhelník, copyright já) jsou kluci a hezčí z nich často chodí bez trička (úchylný beztričáci pozor - on může, on je Švéd!), to švanda není, neb nevim, o co tam jde. A neví to nikdo. Jenom autoři filmu a lidi, co umí švédsky, protože jediný titulky k filmu na všech internetech jsou dosti skromný. Určitej nástin vám daj, angličtino-němčináři se švédskym slovníkem jako já třeba i občas něco pochytěj i bez titulků jako bossové (don't try to act like you're not impressed), ale stejně při závěrečných titulcích nebudete vědět, nad čim jste právě strávili půl hodiny života a zda to vůbec mělo smysl (mělo, mluvili tam švédsky švédskejma rtama, duh!).
Jo, a pro případ, že cítíte touhu ten film vidět enyvej, jmenuje se Lucky Blue, pravděpodobně ho stáhnete na torrentech, ale ;) to ;) se ;) nedělá ;);););), i s titulkama, co stojej za prd. Ale jestli vám gůglení pro titulky nezpůsobuje takovej záchvat nenávisti, že se radši naučíte anglicky, jako mně, zkuste najít nějaký, co za prd nestojej a dejte mi vědět.

2 komentářů

  1. To mi připomíná příběh "já a Tommy's inferno" ty titulky jsem nikdy nesehnala, norsky jsem tehdá, když jsem se učila neuměla nic.. minulý rok jsem něco uměla, ale to jsem se na to nepodívala a teď už zas ničemu rozumět nebudu. Ale ten film furt mám, kdybych se třeba probudila a uměla norsky nebo kdyby se mi zachtělo najít alespoň anglické nebo slovenské titulky, ale nechce se mi, tak to počká a jednou to budu promítat svým psům jako "za našich mladých časů"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A psi to zajisté ocení, protože proč by ne. :D

      Vymazat