Dneska jsem dostala svou první výplatu v životě.
Jo, za měsíc mi bude dvacet a teprve teď mi bylo zaplaceno za práci někým, kdo není můj rodinný příslušník. Vim, že existujou děti v Africe, co pracujou prakticky od narození a vim, že i v mém okolí se najdou lidi, co makaj od chvíle, co jim na stole přistála občanka... ale radost mi to nekazí (avšak soucítím s krutým osudem obyvatelstva Afriky).
Nevim, jestli jsem to psala (asi jo), ale našla se pro mě práce au-pairky v minivesničce blízko Birminghamu. Jsem tu už od čtvrtka, mám na starosti dvě malý děti (chlapeček pět a holčička tři roky) a jejich bordel a je to celkem záhul. Všichni mi říkali, že to bude práce, ale fakt jsem nečekala takovou únavu už po půl dni. Nicméně si zvykám, rodina je absolutně skvělá, chlapeček je poslušnej a hodnej a holčička neskutečně roztomilá, ale taky dost šéfka, takže zjednat si u ní pořádek ještě bude záhul pro nervy a ušní bubínky.

Hodlám blogovat víc, protože po večerech mám volno, takže doženu všechno, o čem jsem vám chtěla za ten skoro-měsíc neozvání se poreferovat. Třeba o dovolený v Madridu. Nebo taky to, že zápisy jsou nuda. Nebo to, že ačkoliv mě přijali na tři vejšky ze čtyř (nevzali mě na psychologii do Prahy, což vzhledem k mý nulový přípravě a obrovský konkurenci nebylo moc překvapení), stále se cítím jako idiot. Ovšem tento idiot, milí drazí, je nyní oficiálním studentem Univerzity Karlovy na PEDF, obor Anglický jazyk - Pedagogika, takže jako! (I když mám v indexu napsáno, že jsem se narodila v kraji Ústí nad Labem a můj podpis vypadá jako smrtelná křeč - a svojí fotku, na který vypadám jak tetka Bětka, jsem tam radši nelepila, protože nebylo čím, protože praktických informací na druhý straně papíru, co mi přišel poštou, jsem si všimla, až uprostřed zápisu a v šoku a z nudy jsem si z toho čmárla na tvář, takže když jsem později toho dne pochodovala v letišti ve Frankfurtu a čekala na let do Birminghamu, půlka mého obličeje stále vypadala jako náčelník kmene Retardů - Ibai a Bůh jsou mi svědkem.)

Já nevim, jdu to přeložit a spát.

▼▲▼▲▼▲

Today I've recieved my first wage ever.
Yeah, I'll be twenty in a month and now it's a first time for me to get paid for something I did by someone who is not member of my family. I know, there're kids in Africa that have been working since they were born and I know there're people who have been working since the day law said they could... but I'm not going to let it spoil my joy (although I truly feel for poor people of Africa, I do)
I don't know if I've blogged it before (I believe so) but a nanny job found me. Since last Thursday I've been living in little village near Birmingham and taking care of two little children (boy 5 y. o., girl 3 y. o.) and their mess and it's a bit hard. Everybody warned me that it won't be easy but truly I wasn't expecting being tired after half day of taking care of them. Well, I'm getting used to it, family is absolutely awesome, the boy is nice and good and girl is very sweet and bossy so taking care of her is a bit difficult for my nerves and ears.

I'm going to blog more because I have quite a lot of time on my hands in the evenings (and there's nothing to do in Pattingham, anyway) so I'm going to tell you everything I wanted to in past month of not-blogging. For example, about holiday in Madrid. Or about registering in university - it's boooooring. Or about the fact that I've been excepted in three universities out of four (I wasn't excepted in psychology but I didn't expect so - too much competition, too little preparation on my side). Or about the fact that I feel like an idiot even though I'm official student of Carl's University in Prague, Faculty of Pedagogy, English - Pedagogy. (Although I filled the place of birth little bit weirdly - didn't realize that the town I live in is NOT an official part of Czech Republic, oops - and also my sign looks little bit like someone who was dying did it and I didn't glue my photo there cause I look like auntie Bertie in it and because I didn't bring a glue because I hadn't noticed that there're practical informations on the other side of a paper that came with acceptance letter until the middle of registration - and silly, stupid me, I was so suprised and bored, that I wrote "-" on my cheek so when I was walking around a Frankurt airport later that day waiting for my flight to Birmingham, I still looked like queen of retarded dummies, Ibai and God know)