Nechápu, proč všechny blogerky tak oddaně citujou Marilyn, když její slova nikdy nebyla nic objevnýho.

Seriál New Girl mě baví, protože je tam Nick a Schmidt. Kazí ho Zooey Deschanel, protože mi vůbec nepřipadá vtipná a jako herečka mě taky nijak neokouzlila. Vlastně mě všechny ty její mašličky, puntíčky, sukýnky, ofinky, očíčka a roztomile přitroublý chování strašně serou. Strašně.

A ona je všude, všude, všude, dokonce i v SNL.

Existujou vůbec ještě nový komedie, který nejsou divně oslizlý nebo neřešej něco, co se týče svatby nebo mateřství?

Miluju Forgetting Sarah Marshall.

Venku je hnusný vedro a nechutný dusno. Takže tam nechodim, čumim na filmy, žeru nezdravý a zdravý jídla, hraju do zblbnutí Angry Birds a žeru další jídla.

Kdybych byla svůj vlastní ideál, jezdila bych pravidelně každý ráno na kole (jenže to bych se nesměla budit v deset...), jedla bych pouze zdravě a střídmě (abych byla krásná), chodila bych na procházky (jenže to by nesmělo buď lejt, nebo pálit mou citlivou kůži), psala bych (jenže by muselo bejt o čem), udržovala bych pořádek (chaos není umělecký, chaos je chaos, ale aspoň mám všechno při ruce, že), komunikovala s lidma (vehementně tvrdim, že mám fejsbuk jenom proto, abych se mohla bavit s lidma, se kterýma se normálně vidět nemůžu... ve skutečnosti už několikátej tejden plánuju velkou čistku přátel a rozčiluju se nad debilníma kecama) a před spaním se odličovala (malovat se z nudy je fajn, ráno se probouzet s červenejma očima připomínajícíma pandu fajn není).

Když to tak po sobě čtu, nejradši bych se prudce pohladila pěstičkou. Za tohle bych před cca šesti týdny vraždila a teď je mi zatěžko dojít si i pro colu. Hlavně, že jsem slavnostně přísahala, že se podobnejch šarádiček vyvaruju a prázdniny strávim tak, abych měla co řikat, až se mě někdo zeptá, jaký byly prázdniny. No, jako jedu za 13 dní (áááá) do Madridu (áááá) za Ibaiem (*hlasivky explodovaly*) a pak 26. odjíždim hlídat pidi mini malý děti do Anglie a vrátim se až v září, ale stejně bych se neměla flakát.

Takže od zejtřka začnu něco dělat a zřejmě to odstartuju tim, že se NEPODÍVÁM na Factory Girl (existuje to vůbec? jde tak žít? má to cenu??), načešu si vlasy, střídmě se namaluju a půjdu na poštu pro doporučenej dopis, kterej nevim, od koho je, ale tušim, že by to mohla bejt jedna z VŠ, na který jsem se hlásila. Při mym štěstí to bude psychologie, kam jsem se s čistym svědomím nedostala a nějak mi to ani nevadí, protože jsem se rozhodla, že bude lepší náš vztah udržovat čistě na volnočasové úrovni. Na netu bylo napsáno, že jsem se na dvě školy dostala, ale bojim se, že to je jenom nějaký orientační tentononc, takže se mi klidně může stát, že mi děkan/ředitel vesmíru napíše, že s moji inteligencí mohu akorát tak vytírat podlahu a místo na vš půjdu vytírat podlahu, ideálně do Švédska, kde bych podlahu vytírala za mnohem větší peníz než v ČR. A vůbec, vytírání podlahy je fajn, není to teda zábavná činnost, ale vytřená podlaha je lepší než špinavá, což člověk ocení zejména v otevřené obuvi či přímo bos. Ale vážně, moji rodiče odjeli na dovolenou, takže mám absolutní volnost, mohu pořádat párty, divoké sleepovery, pouštět hlasitou hudbu, nepřeskakovat sex scény ve filmech, jíst, když mám hlad a dělat věci, co chci, bez toho, aniž bych musela odpovídat na otázky "Proč?", "K čemu?" a "Vážně?". Dokonce se mohu dostat i ven, kdy chci, aniž bych musela dělat kompromisy, protože teď zrovna někdo obsadil koupelnu nebo protože tatínek cosi vyrábí v předsíni, tzn. před dveřmi mýho pokoje, tzn. nemůžu dveře otevřít, tzn. jsem uvězněná a jdu pozdě.

Zítra si dám lepší snídani než brambůrky a taky začnu číst Deníky Virginie Woolf, protože Nahý oběd je dost pruda, usínám u toho a protože VW mě vždycky tak nějak inspiruje a to je pro psaní dobré.

Takže zítra si jdu pro důležité psaní a taky skočim do pojišťovny, abych se pojistila na své prázdninové cestování. Ibai a děti jsou kruté a ze spousty věcí nemají rozum (jeden z výše jmenovaných si dává na oko odlakovač - kdo uhádne, který z nich je takovej idiot, dostane virtuální zmrzku a kopanec srandy), klidně mi mohou ublížit a já si nemohu dovolit být nepojištěná, když bych tenhle rok ještě ráda někam jela. Kamkoliv.