TOP 10 - Fashionblog podle Be

Protože jsem nemocná, opět jsem se začetla do fešnblogů. Kromě toho, že mint barva nikomu nesluší (sorry), jsem zjistila, že romwe už je zře...

Protože jsem nemocná, opět jsem se začetla do fešnblogů. Kromě toho, že mint barva nikomu nesluší (sorry), jsem zjistila, že romwe už je zřejmě pasé a blogerky se poslední dobou víc a víc orientují na kosmetiku, což je sice věc hezká, nicméně občas velice podivuhodná, neb jen málokterá z nich kosmetice opravdu rozumí a dokáže do samozvané recenze napsat věci, co průměrnou občanku zajímají. Navíc mám vtíravý pocit, že hlavní důvod, proč se poslední dobou blogy o kosmetice množí jako houby po dešti, tkví ve spolupracích s nejrůznějšími kosmetickými firmami, jejichž ceny připomínají drahotu a tím pádem nejsou tak cenově dostupné jako ty pro obyčejné smrtelníky, kosmetickou múzou nepolíbené.

Nicméně, o kosmetice mluvit nehodlám. Jednak jí nerozumim a druhak se v názvu hovoří o fashionblozích. Takže.

Fakt, že dneska může bejt fešnblogerkou každá, není žádná novinka. Když někde najedete na diskuzi právě o tomto tématu, jenom málokdo je spokojen s úrovní našich "českých předních fashionblogerek". Proto jsem se zeptala samy sebe, jak si vlastně představuju takovej fashionblog průměrný český studentky. Odpověděla bych si, ale nejsem magor, abych si povídala sama se sebou, proto tuhle zásadní a důležitou informaci hodlám sdělit v následujících chvílích vám, mým čtenářům. Buďte šťastní, slavte a čtěte.

1. Mít vlastní styl je věc klíčová.
Ono je to vlastně tak trochu ironický. Chtít po fashionblogerce, aby měla vlastní styl a nějakou originalitu, je věc automatická, avšak zde v českém rybníčku taky dost opomíjená. Já chápu, že každej den nemůže bejt posvícení, že sto lidí - sto chutí a že blablabla výmluvy, ale probůh! Když chci mít blog o módě, móda by mě měla bavit. Když se chci na ten blog fotit, mělo by bejt co fotit. Že je holka hubená a hezká, je sice velice, velice fajn, ale když má na sobě něco, co absolutně postrádá originalitu nebo nápad, to moc fajn už není. Kouzelná slovíčka "pro dnešek jsem zvolila jednoduchý outfit" nikoho nedojmou, kor když se z takových jednoduchých autfitů skládá 80% blogu.

2. Kvalita převládá nad kvantitou.
Když není inspirace, nálada nebo čas, čtenářky to chápou a proto nebudou páchat hromadné sebevraždy, když se na blogu ten den náhodou neobjeví článek. Je tisíckrát lepší si přečíst sedm kvalitních článků za měsíc než sedm sra(či)ček za týden. Proto by se na správnym fashiobnlogu podle Be rozhodně neměly objevovat bezduché "ňů-in" články, pseudorecenze o třech řádcích, višlisty, giveveje, rendomy (vyfoť si poličku, tašku, časák, dort a mobil, dej to ve photoshopu do správnýho odstínu, postni to na blog a zatleskej si) a podobný zvěrstva.

3. Soudnost, soudcuj, soudce!
Fashionblogerka by měla vědět, co jí sluší a v čem vypadá strašně. Když mám postavu přesýpacích hodin a vezmu si na sebe pytlovitý šaty, budu vypadat jako koule. Když mám krátký nohy, nebudu nosit bokovky ani nic se spadlym pasem. Když mám krátkej trup, nebudu na to zbytečně upozorňovat oblečením s vysokym pasem. Když mám nohy jak špalky, nebudu nosit šílený platformy, když mám prdel jako valach, nebudu ji balit do minišortek a minisukní.
Fashionblogerka by měla vědět, jaké odstíny barev jí sluší a jaké vůbec.
Prostě a jednoduše - neměla by v oblíkání dělat začátečnický chyby, protože je to trapný.

4. Není potřeba mí vystudovanou textilní. Ale...
Fashionblogerka by měla mít aspoň základní představu o látkách. Nemusí to bejt Ada z Módního pekla, nemusí čtenářům vyprávět, jak pečovat o kůži a jak šetrně prát kašmír. Ale zase by nemusela tvrdit, že kabelka za tři stovky z H&M byla kožená a šaty za šest set saténový...

5. Gucci, Gucci, Luis, Luis, Fendi, Fendi, Prada, basic bitches wear that shit so I don't even bother.
Mám soudnost a chápu, že průměrná česká fashionblogerka-studentka na nějakou drahou módu prostě nemá prachy. Osobně ani po takových věcech nijak extra zvlášť netoužim a nijak je nesleduju, fashionblogerka by je ale přinejmenším sledovat měla a svoje čtenáře o svých postřezích informovat. A tím nemyslim zkopírovat pár fotek z přehlídek, pod to napsat "hezký" a hodit na blog. Myslim tim hodit na blog odkaz, kde se fotky dají najít, a napsat pod to článek - Čím se kolekce inspirovala? Co se jí líbí a co ne? Co se dostane v osekané verzi do řetězců pro smrtelníky a co navždy zůstane jen na přehlídkovém molu?
Jasně, tohle je práce tak na hodinku, dvě, ale osobně vycházim z předpokladu, že je to blogerky koníček a proto to pro ni bude dobře strávený čas.

6. Trendujme trendy.
Trend je věc ošemetná. Člověk nikdy neví, na jak dlouho se uchytí, ve slevách to nekoupíte a ty nejtrendovější trendy řetězce rády předraží. Proto si nemyslim, že by povinností fashionblogerky mělo být jejich hromadné nakupování a nošení. Svým stylovým okem by si v případě potřeby měla vybrat ten, co se k ní hodí nejvíc a o těch zbývajících čtenáře svého blogu poinformovat.

7. Móda není jen oblečení.
Jo, to všichni víme. V módě jde o hadry, boty, vlasy, ksicht, nehty... Podle Be by bylo dobrý všechny tyhle věci zmínit v článcích o trendech nebo si jich povšimnout při hodnocení nových kolekcí, avšak sama fashionblogerka si nutně nemusí lakovat nehty mentolově tři, čtyři měsíce, ustřihnout si ofinu nebo si malovat oči nějakou šílenou barvou, protože to někde někdo řekl (tady jde o ten styl a soudnost, víme?). Zároveň jsem trochu na vážkách s kosmetickými recenzemi. Kdybych měla fashionblog, nedělala bych je tam, protože tomu osobně úplně tolik nerozumim. Nicméně, kdybych jim rozuměla, asi bych si vyhradila nějaký den v týdnu a pravidelně v ten den psala recenze na mnou doporučované a ozkoušené produkty. (Ozkoušené neznamená dva dny nošení.)

8. Fotograf je dobrý sluha, ale špatný pán.
Fotky jsou jeden z důležitějších aspektů fashionblogů. Není nutně třeba mít zrcadlovku (vysvětlete prosim někdo fešnblogerkám, že blbý fotky jdou udělat i s foťákem za deset tisíc), dneska se i s kompaktem dají udělat pěkný fotky, ale zároveň fotky vyfocený mobilem (ještě navíc třeba před zrcadlem :D) ideální nejsou. Já osobně bych se při focení mé maličkosti nejradši rozpůlila, abych mohla kontrolovat situaci nejen před fotoaparátem, ale i za ním.
Ideální fotograf je někdo, kdo chápe způsob vašeho myšlení a dokáže odhadnout, jak by asi výsledný fotky měly vypadat. Dobrej fotograf je ten, kdo vás bez keců vyfotí tak, aby bylo dobře vidět to hlavní - tedy to, co máte na sobě.
Fashionblogerka je ta, co dává fotky na blog. Fashionblogerka chápe, že méně je někdy více a proto volí fotky, kde je oblečení vidět nejlépe. Fashionblogerka fotky komentuje a vysvětluje, proč si tohle vzala na sebe a co jiného by k tomu ještě šlo vzít. Fashionblogerka dá do postu maximálně jednu fotku svýho ksichtu (zvlášť, když třeba bude chtít doporučit rtěnku, co má zrovna na sobě), jednu fotku svých vlasů (pokud má nějakej trendy účes) a krotí se s detaily (nikoho nezajímá detail těch samých náramků, bot, knoflíků, nehtů atp... opakování je sice matka moudrosti, ale tady střídmě - počkejme třeba dva, tři týdny).

9. Fashionblog není deníček a čtenáři nejsou otroci.
Fashionblog je blog o módě. Taky o autorčině vkusu, stylu a názorech na věci spojený s módou. Samozřejmě, že na světě existujou lidi, který se fashionblogerek budou ptát na osobní věci (Kolik je ti let? Jakou školu studuješ? Máš přítele?), ale ony přece nutně odpovídat nemusí. Na fashionblogu podle mě na žvanění typu "Včera jsem byla v kině na tom a tom filmu s tou a tou kámoškou" na dva, tři odstavce není nikdo zvědavej - zvlášť když to bude čistě módní místo podle Be. S fashionblogem většinou přichází i vysoký číslo čtenářů, proto je na místě udržet si svoje soukromí (nebo si založit ještě jeden a tentokrát osobní blog).
Fashionblogerka by si svých čtenářů měla cenit, protože svou přízní jasně oceňují její práci a vkus. Proto by bylo dobrý odpovídat na komentáře typu "Jsou ty šaty ještě v H&M nebo už je to dýl, cos je kupovala?", nikoliv na trollování, což je nešvar spousty fešnblogerek, včetně těch "předních". Fashionblogerka by se neměla snižovat k trapnýmu škemrání o čtenáře a followání na nejrůznějších sociálních sítích pomocí dárečků (neboli givevejs) a už vůbec ne k ještě trapnějšímu prošení o hlasy v soutěžích, kterých se zúčastní (Nejlépe ještě tim způsobem, že když vyhraje ten foťák, bude to vlastně pro moje vlastní dobro, protože na jejím blogu budu moct koukat na lepší fotky!).

10. Dělej věci s úsměvem, nebo je nedělej vůbec!
Fashionblogerku móda baví. Oblečení na druhý den vybírá pečlivě. Trendy sleduje s chutí. Má přehled o nejnovějších kolekcích nejvýznamnějších módních značek. A strašně ráda o tom všem píše.
Žejo?

11 komentářů

  1. Amen! :) A proto stejně nejradší čtu girl with curves nebo what would nerv wear než český pseudofashionblogerky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdu boží :D. Ve všem s tebou souhlasím, já asi ze všeho nejvíc nesnáším právě takový ty "wishlisty" ... nikdy jsem vlastně pořádně nepochopila, jaký to má mít jako účel :D

    OdpovědětVymazat
  3. Hehe, dmu se pýchou. :D
    Juno, višlisty jsou přece od toho, abys věděla, co si fešnblogerína potřebuje zakoupit v nejbližší době. Prostě informace, která zajímá jenom úchyla. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No však, přesně! :D A nejvíc mě potom dojímají takové ty věty jako "dneska jsem sehnala úplně boží mint tričko takže si MŮŽU ŠKRTNOUT další věc z wishlistu". Bože :D

      Vymazat
    2. Kdyby jednou z hlavních náplní mýho volnýho času bylo dělání seznamu věcí, co bych chtěla, následný odjezd do krámu a zakoupení několika položek seznamu, sama sobě bych byla protivná a nechtěla bych se se sebou kamarádit.
      Ale na druhou stranu se bavim, jak blogerky tak nadšeně mávaj mentolovejma věcma, až jsem nabyla dojmu, že člověk musí v obchodě hrabat jak křeček, aby něco v týhle barvě našel. No, po útoku na slevy jsem zjistila, že opak je pravdou, chvílema jsem si připadala jak v nemocnici, všechno bylo zelený...

      Vymazat
  4. BRAVO! Mluvíš mi z duše, líbíš se mi!
    Ale... kolik existuje těchto fešnblogerek u nás? Myslím, že bys je spočítala na prstech jedné ruky. Ať nežeru, obou ruk.

    Není to dlouho, co jsem zveřejnila článek s tím, jaký mám názor na naše "fešnblogerky".
    Že je to vlastně jen o 40 fotkách ze všech možných úhlů, že takové blogy vedou i slečny, kterým ještě teče mlíko po bradě a že je jich několik, jako Adelleta - proti které osobně nic nemám, ať si dělá co chce - které postnou několik článků denně.
    Byla jsem následně ukamenována, že tomu vlastně nerozumím, jsem hrozně egoistická, zlá, vyzdvihuji pisálky, vlastně nemám o čem psát a řeším jen své mindráky. Hrozně mě dojalo, jak se jí začaly zastávat jen proto, že jsem se ohradila vůči jejímu vedení blogu. Chm.

    THUMBS UP! Chci další tvůj článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ó, anó, děkuji, jsem chytrá.
      Já se přiznám, že teda o žádnym českym blogu, kterej by stoprocentně vyhovoval mejm představám, vůbec nevim. Je fakt, že už to teď tolik nesleduju, takže se se možná někde něco objevilo, ale vzhledem ke zkušenostem jsem dost skeptická.

      Na ten tvůj článek jsem se podívala a musim říct, že jsem se u komentářů zasmála, protože tam se ukazujou další společný rysy našich drahých fešnblogerín - absolutní nepochopení psanýho textu (holt nejsou vycvičený na nic těžšího než "Dneska jsem byla na výstavě, bylo to moc hezký, pak jsme si s kámoškou zašly do kavárny na dortík a samozřejmě na nějaký nákupy. ;) Mějte se krásně!") a absence argumentů (to, cos napsala, je nasralo, ale protože to byla pravda, nemohly říct ani fň, aniž by si protiřečily, a tak se radši zuby nehty rvaly o čest jakýsi Adellety, o jejíž existenci jsem jakživa neslyšela a jejíž ambice mě poněkud dojaly). Hehe.

      Vymazat
    2. Já narazila asi na tři, které se mi "líbí" - nezajímám se ani o módu a ve větší míře ani o kosmetiku - a autorky přidávají videa, ve kterých předají ostatním aspoň něco užitečného.

      Ano, Adelleta toho dokázala spoustu a já jsem jen nýmand, který v životě nic nedokázal. Hlavně, že mi vtloukaly, jak o ní nic nevím a ony toho o mně ví TOLIK. Snad i víc, než toho o sobě vím já.

      Vymazat
  5. pěknej článek, souhlasím v podstatě komplet - zejména smysl publikace wishlistů a random fotek mi zcela uniká, ale na druhou stranu si říkám, že atraktivitě random fotek prostě asi nerozumím a že někoho opravdu baví fotky úplně bežnejch věcí někoho jinýho, takovej druh online voyerismu ;)

    OdpovědětVymazat
  6. wuaaa tolko pravidiel..este ze nie som fashion blogerka :D

    OdpovědětVymazat