Meine Zukunftspläne

Výběr vysoký školy jsem za celý svůj pobyt na gymnáziu změnila cca hodněkrát. Čeština a literatura. Angličtina. Psychologie. Překladatelství...

Výběr vysoký školy jsem za celý svůj pobyt na gymnáziu změnila cca hodněkrát. Čeština a literatura. Angličtina. Psychologie. Překladatelství. Literární akademie. Psychoterapie. Žurnalistika. Studování v cizím jazyce. Ajánevimcoještě.

Na žurnalistiku nemám vědomosti, čeština je nuda, překladatelství na Karlovce mi nevyhovuje a spousta mnou vybraných oborů se vyučuje pouze na soukromých školách a na to nemáme korunky.

Dneska jsem si však sedla, všechno dohledala, poinformovala se a boom!, máme čtyři vítěze:
  1. Psychologie
  2. Psychologie & speciální pedagogika
  3. Angličtina & Pedagogika
  4. Anglický jazyk a literatura
A jednotlivý vítězové jsou řazení podle popularity.
  • Na psychologii bych ráda do Prahy. Vim, že je těžký se tam dostat a že s mou průpravou (spousta entuziasmu a minimum praxe) to bude ještě těžší, ale zkusit to můžu. Navíc největší důkaz pro mé nadšení je ten, že se tam hlásím i přesto, že je na programu tělocvik, za to by mi měli u zkoušky dát nějaký plusový body.
  • Psychologie a speciální pedagogika je opět v Praze. S timhle vzděláním bych mohla dělat psycholožku pro děti, což je nejen roztomilé, ale i nekonečně uspokojující. Navíc to znamená, že bych nemohla zůstat v Ústí, neb právě toto povolání není v místních školách nikterak podporováno (asi to bude tim, že ředitelé ve většině základek jsou mužského pohlaví a tělocvičného vzdělání, tudíž zjevně věří, že takovou dětskou depresi skvěle vyléčí běh na sto metrů a vůbec, psychický nemoci jsou pro bábovky, tak si nevymejšlej).
  • Angličtina a Pedagogika. Rovněž Praha, pedagogická fakulta. Pedagogika je zajímavá, ale ne tolik. Spíš mi jde o tu angličtinu, ta mě aspoň bude bavit a když mi odepřou psychologii, tak co mám dělat...
  • Anglický jazyk a literatura je moje 'safety' škola tady v Ústí. Když se všechno posere, mohu tři roky plakat mamince na rameni, stát se bakalářem a odfrčet do Prahy na dva roky pro magisterský titul (tam se budu muset dostat bez debat, jinak se zabiju a ještě trapně nebudu ani na svym hrobě napsaná jako mgr), protože tady v Ústí mi žádnej nedaj (kromě Učitelství pro 1. a 2. stupeň ZŠ a to je horor).
Krom toho bych příští školní rok ráda začala se španělštinou.
A pokud se nedostanu na psychologii (která vypadá poměrně těžce), chci se zkusit vecpat na scénáristiku, ideálně někdy ve druháku, kdy budu zhruba vědět, jestli to ještě při práci budu stíhat.

Když si tak po sobě čtu svoje budoucí plány (vejška, práce, možná druhá vejška, španělština...), tak je mi trochu špatně a cítím nutkavou potřebu vlézt do postele, pustit si seriál a bejt strašně moc nepoduktivní.

▼▲▼▲▼▲

I've changed my mind about my future university like trillion times. Czech language and literature. English. Psycholgy. Translating. Literature academy. Psychotherapy. Journalism. Studying in foreign language. Ican'trememberwhatelse.
I'm too stupid for journalism, Czech is boring, translating is not for me and many other subjects are being thaught only at private universities which is kinda expensive (I'd rather buy an apartment).

But today I've sat down, searched for things, informed myself and boom!, I have three winners:
  1. Psychology
  2. Psychology & special pedagogy
  3. English & Pedagogy
  4. English language and literature
And yes, it is placed by popularity.
  • I'd really want to study psychology in Prague. I know it's hard to get in and with my education (endless enthusiasm and zero experience) it's gonna be even harder but at least I'll try. Plus the biggest proof for my enthusiasm is my registration even though I'd have to have a gym class. I should get some extra points.
  • Psychology and special pedagogy is in Prague once again. With education like this I could be a psychologist for kids which is not just cute but very satisfying too. Plus that means I couldn't stay in Ústí for sure cause this job is not very supported in Ústí's primary schools (I guess it cause headmasters are usually male and former gym-teachers who apparently believe that depression can be cured by running and, come on, all psychological ilnesses are for sissies so shut up).
  • English and Pedagogy. Prague again. Pedagogy faculty. I don't care about pedagogy that much but it's quite interesting. English, on the other hand, is very interesting and fun. At least I could do something yay in case they don't let me study psychology by not letting me in, morons.
  • English language and literature is my safety choice in Ústí. If everything gets all fucked up, I can cry on my mum's shoulder for three years, get bachelor degree and go to Prague for two years to get master degree (I'd have to get in cause in other case I'd have to kill myself) cause I can't get one in Ústí (except for Teaching in primary schools and that's ew).
Also I'd love to start with my Spanish next school year.
And in case not getting in Psychology (too hard), I'd try to get into Screenwriting, in my second year of university - it would be ideal cause by that time I would know if I can make it. You know, while studying and working.

Well, now I can see all my future plans at once (univeristy, job, maybe another university, Spanish..). It's making me kinda sick actually and I feel really big need to get into my bed, watch a tv show and do completely nothing.

3 komentářů

  1. Měla jsem tak moc podobné plány, až mě to děsí...Hodně jsem přemýšlela o tom, co si vybrat a jestli tě to zajímá, povím ti, jak jsem dopadla:

    Psychologie je bezesporu báječná a k té bych ti asi řekla jen jedinou nevýhodu - samozřejmě tě neznám, takže nemůžu soudit, ale i já jsem měla problém, když jsem se setkala s člověkem trpícím depresema a sebepoškozováním, abych mu věřila, že to není jen forma upoutání pozornosti. Ona vlastně je, ano, a tím, že jde o tak zvrácený způsob, je opravdu zřejmé, že ten člověk potřebuje pomoct. Jenže jakmile ti začne lézt na nervy ten vtíravý pocit, že je to možná jen póza, jsi špatný psycholog. Já bych byla, nevím, jak ty se svým sakrasmem... :)

    Speciální pedagogika je nádherný obor a jsem si jistá, že sis o něm zjišťovala spoustu věcí, ale z článku mi vyplývá, že očekáváš, že speciální pedagogika je dětská psychologie. To vůbec ne. Je to práce s postiženými lidmi (dětmi i dospělými) a s problémovými dětmi, mladistvými delikventy i hůř. Já jsem specku chtěla studovat, protože máme v rodině postiženého člověka a cítím se být vybavena citem pro to, jak s ním pracovat, ale vidět denně tolik zmařených lidských životů (včetně postižených dětí, které rodiče odložili) nebo naopak setkávat se denně s těmi nejhoršími fracky, kteří budou dělat všechno proto, aby ti zkazili den (vědět, že včera znásilnil spolužačku nebo ubil štěně a nemoct mu omlátit hlavu o zeď?!)...člověk buďto sám skončí na psychiatrii, nebo vyhoří a na obojí se mám moc ráda (jsem asi sobec, co nadělám...jsi ty?)

    Angličtina a pedagogika - tu dělám :) ...můžu ti jako záchranu doporučit Angličtinu - specializaci v pedagogice na Pardubické univerzitě. Řekla bych, že jde o velmi kvalitní obor, máme tady učitele, který založil a vede stránku Help for english, jestli ji znáš, a dokonce se říká, že je to nejlepší obor na téhle univerzitě. A přijímačky jsou sice náročné, ale zvládla jsem je já, takže ty bys je zvládla taky. A máme tady i předměty jako pedagogika a psychologie. Jop, baví mě to tu :)

    A anglická literatura, na tu názor nemám. Ta by se mi určitě taky líbila, ale osobně dělám Historicko-literární studia v Pardubicích (já vím, dělám toho nějak moc, taky se z toho možná velmi brzy po...) a jde o státní alternativu ke Škvoreckého literární akademii, s tím, že mně tenhle obor pomohl zformovat svou vysněnou budoucnost. Je to literatura teoretická (dějiny české a světové literatury s tím, že si můžeš zvolit blok zaměřený na anglicky mluvící země, ten mám já) i praktická - tvůrčí psaní, stylistika a podobně. I tenhle obor mám fakt ráda :) Říkám ti o něm, protože mám z tebe pocit, že by se ti možná líbilo něco s uměleckým zaměřením aplikovatelným v běžném životě a pro tenhle typ lidí (já jsem stejná) je jejich vlastní rozvoj důležitý a věnovat svůj život a talent někomu jinému (poslouchat donekonečna o tom, jak ho nikdo nemá rád a jak se asi zabije), může být trochu frustrující, jestli mi rozumíš... :)

    Jestli tě nic z tohohle nezajímalo a považuješ to za žvásty, promiň za SPAM, ale třeba ti to pomůže :)

    OdpovědětVymazat
  2. Wow! Moc ti děkuju za vyčerpávající info, rozhodně mi to nasadilo brouka do hlavy! :)
    Ohledně psychologie a speciální pedagogiky - mamčina známá (psycholožka) mě přivedla právě na to, že odtamtud lezou převážně dětští psychologové a mě nadchla myšlenka pomáhat malým dětičkám s dyslexií a dalšíma dys poruchama. Je fakt, že jsem si ani nevzpomněla na hajzly, co jsou pokus o lidskou bytost a rostou akorát do toho, aby někde někoho zabili, okradli a znásilnili přesně v tomhle pořadí.
    Ještě jednou děkuju, myslim, že svůj výběr ještě přehodnotim... :)

    OdpovědětVymazat
  3. Rádo se stalo, nedej jen na mě, ale ještě popřemýšlej :)

    OdpovědětVymazat