Changes.

Vždycky jsem si řikala, že bych strašně moc chtěla znát někoho, kdo by mi vyrazil dech. Někdo, kdo by plánoval věci ("Na jaře pojedu na...

Vždycky jsem si řikala, že bych strašně moc chtěla znát někoho, kdo by mi vyrazil dech. Někdo, kdo by plánoval věci ("Na jaře pojedu na prodlouženej víkend do Berlína."), nosil zajímavý oblečení, krásně by fotil, zajímal by se o umění a vážnou hudbu, blogoval, nechal by mě nahlídnout do jakýhosi undergroundu, měl zvláštně zařízenej byt, uměl plynně anglicky, hodně četl, jezdil po hudebních i filmových festivalech, pil exotický čaje a vyznal se.

Jenže pak mi došlo, že vedle takovýho člověka bych se cejtila jako největší lůzr na světě. Rovněž mi došlo, že nikdo takovej neexistuje. A pak mi došlo, že i kdyby existoval, rozhodně by neztrácel čas se mnou, s maturující středoškolačkou, co se směje, když kejchne.
No, a teď se můj přístup změnil zase. Uvědomila jsem si, že bych někoho takovýho asi nemohla vystát - protože by byl všim, čim chci bejt já. Takový moje 'já' v cíli. A každičký moje přiblížení k tomu cílenýmu já by vyvolávalo od toho vysněnýho člověka akorát posměch, protože by se mylně domníval, že se mu chci zavděčit, a tak ho jako malá holka 'kopíruju'. Něco jako ve školce - když někdo přišel ve stejně barevnym tričku, byl to váš nejlepší kamarád pro ten den.
Jestli někde někdo takovej je, pak ho ráda poznám, až budu v cíli. Aby jsme si mohli popovídat jako rovnej s rovnym, ne jako vytahující se idiot s malou holkou.

Poslední dobou na sobě pozoruju změny v přístupu k věcem. Třeba to, že začínám bejt zodpovědnější. Že mám z proflákanýho dne blbej pocit, i když jsem si krásně odpočinula. Že mě psaní si s někym o ničem šíleně rozčiluje. Že mě celá situace s lidma v Ústí přestává rozčilovat, protože mě pomalu přestává zajímat. Že mě baví plánovat si věci a těšit se na ně. Že přestávám mít strach z hloupejch věcí. Že ačkoliv na mě nikde nikdo není zvědavej, já beztak budu dělat to, co chci - protože já na ně zvědavá taky nejsem. Že mít jedno malinkatý dítě by nebylo úplně na škodu, samozřejmě až po tom, co si splnim všechno, co jsem chtěla.
Tak.

▼▲▼▲▼▲

I had always thought that I would really wanna know somebody who would impress me. Somebody who would plan things like "I'm gonna go to Berlin for long weekend in spring", who would wear nice clothes, take cool photos, be interested in art and classical music, blog, let me see the underground world, live in weirdly decorated apartment, speak English fluently, read a lot, go to tons music & movie festivals, drink exotic teas and who would just know stuff.
But then I realized that I would feel like a biggest loser on Earth comparing to that person. Also I realized noone like this exists. And then I realized that even if they did, they wouldn't waste my time with me, high school girl who's laughing after she sneezes.
Well, now I'm thinking differently again. I've realized that I couldn't stand a person like that - cause they would be everything that I want to be. You know, my 'final me'. And every little step I would take for being this 'final me' would be laughed at by that perfect person cause they would think I'm doing this for being loved by them so I'm acting like a little girl and 'copy'. Like in the kindergarden - that kid who was wearing t-shirt of same color as you was your best friend for that day.
So, if that person exists, I would love to meet them. But not now. Let's wait for my final me so we can talk like two people. Not like little girl and bragging idiot.

Lately, I've noticed I'm changing. For example, I'm more responsible than I was. Or I'm hating myself after day spent doing nothing even though I needed rest. Or writing with a person for no reason is making me angry. Or that I'm getting rid off anger I have for this situation with people in Ústí cause I'm not interested in them anymore. Or I love planning things and after that I love looking forward to them. Or I'm not scared of silly things anymore. Or even though nobody out there in the world cares about me I can do whatever I want - cause I don't care about them eather. Or I'm fining idea of having one little tiny kid isn't completely bad, not now of course, after I fulfill everything I want.
Right.

2 komentářů