archiv
pryč
When you actually get a life you don't have a time to blog anymore.
pátek, srpna 19, 2011
Oxford je láska mýho života. Nekecám.
Když jsem tam přijela, moje sebevědomí bylo malé a mírně pocuchané, protože jsem byla příšerně nervózní a přesvědčená, že anglicky zas až tak dobře neumim. Byla jsem ráda, že jsem tam, kde jsem, ale když jsem si vzpomněla na návrat domů, znělo to jako "až za čtyři týdny".
První týden jsem nikam nechodila, byla jsem pilná studentka, dělala jsem si dokonce domácí úkoly, seznamovala jsem se s lidma, poznávala jsem Oxford, učila se mluvit.
A samozřejmě bych vám teď mohla vyprávět, co se kdy a kde dělo, jak moc se kdo opil, jak moc jsem se opila já, co jsme v opilosti vyváděli, jak se tam motaly vztahy, jak jsem se na chvíli stala hrdinkou jakýsi pseudotelenovely, kdo s kym co měl, s kym jsem co měla já...
Ale neudělám to. Za prvý je to nuda číst, za druhý to zní vychloubačně a za třetí what happens at the party, stays at the party. A já nepíšu blog proto, abych si pohonila ego nad tim, jak jsem cool a awesome, když umim vypít pár piv a pak se chovat jak orangutan.
Ale neudělám to. Za prvý je to nuda číst, za druhý to zní vychloubačně a za třetí what happens at the party, stays at the party. A já nepíšu blog proto, abych si pohonila ego nad tim, jak jsem cool a awesome, když umim vypít pár piv a pak se chovat jak orangutan.
Zakončeme to.
Bylo to to nejlepší, co se mi v životě stalo.
Určitě doporučuju všem.
Akorát se připravte na velkou popříjezdovou depku z toho, jak je to tady odporný a lidi nablbaný.
Bylo to to nejlepší, co se mi v životě stalo.
Určitě doporučuju všem.
Akorát se připravte na velkou popříjezdovou depku z toho, jak je to tady odporný a lidi nablbaný.
A nebojte se, mé srdce sice zůstalo napůl v Oxfordu a napůl u Španěla, ale má tělesná schránka se nyní bohužel nachází na území ČR v prdelním Ústí, takže opět budu mít čas informovat vás o každém bebíčku a každé letmé myšlence, co mi prolítne hlavou při sprchování. To jste rádi, co? :D
Když jsme u těch bebíček, mám všude na nohou modřiny a jednu obrovskou na zadku. Rada do života - nechoďte po schodech, na kterých padáte i za střízliva, v opilosti. A neseďte na stole, když se smějete jak idioti úplně každý pípovině - je velká pravděpodobnost, že spadnete a pak budete mít obrovskou bolavou modřinu na zadnici. Mh-hm.
7 komentářů
Já čekám, čekám a už mě to nebaví. Nějak jsem teď tak zdeformovaná z toho Oxfordu, až mi přijde úplně absurdní, že po prázdninách jdu na STŘEDNÍ.
OdpovědětVymazatLucky you s úžasnejma lidma i v prdelovicích. :)
No, tim pádem jsou dobře schovaný. :)
OdpovědětVymazatNemáš zač děkovat, já tě ráda budu sledovat i nadále. A nejen proto, že nevim, jak se to dělá, aby už ne. :D
OdpovědětVymazatAle to s tim srdcem a úžasnejma lidma si beru osobně, tak!
Né, napiš víc o těch zajímavých, cílevědomých lidech a krásném Oxfordu :) :D.
OdpovědětVymazatP.S.: Měl Španěl správně ohnuté nohavice :D?
No, já moc nemohu, já bych asi totiž stejně brečela. :D
OdpovědětVymazatCo bys chtěla vědět? Mně totiž nic nenapadá. :)
Teda kromě toptenu s dobře míněnýma radama. :D
Budeš se divit, ale neměl. :D
Byl totiž ve svých kalhotech natolik sexy a wrau, že kdyby si ty nohavice správně ohnul, svět by vybuchnul. Mimo to je nosím správně ohnuté já a kdyby je měl taky, vypadali bysme jako bratři v triku a to by bylo trapné. :D
Jako followerka jsem ráda, že jsi zpět a těším se na další nadávání na ústí... ačkoliv já ho miluju a jsem nadšená, že jsem se po škole mohla vrátit zpět :)
OdpovědětVymazatJá budu nadšená, až vypadnu. :D
OdpovědětVymazatJako autorka jsem ráda, že mě nadále čteš navzdory předlouhé pauze. :D :)