Weirdos × Freaks

Často se ode mě dá slyšet, že mám ráda divný lidi. No, protože je to pravda, nikdo není zajímavější, divno je prostě fajn. No, ne všechno di...

Často se ode mě dá slyšet, že mám ráda divný lidi. No, protože je to pravda, nikdo není zajímavější, divno je prostě fajn. No, ne všechno divno, že jo. Takový ty hodně divný lidi, co ve tři v noci choděj dokolečka na parkovišti a něco vyřvávaj, aniž by se předtim dotkli alkoholu nebo , ráda opravdu nemám a radši před nima utíkám (dobře, možná za to nemůžou, možná maj prostě nějakou nemoc a potřebujou něčí pomoc... ale já mám tu výhodu, že o sobě s klidem řeknu, že jsem sobec, takže ani nemusim předstírat, že mě to zajímá).
Pak jsou tu takový ty lidi, co si o sobě myslej, že jsou divný. Co vám vykládaj svoje malý příhody o tom, jak něco udělali a všichni ostatní na ně divně čuměli... Takový lidi většinou nebejvaj divný, takový lidi jsou prostě nudný a zajímavý asi jako černá ponožka. No, možná bych ještě mohla dodat, že nezřídka trapný.
No, a pak jsou tu dvě poslední skupiny, který já osobně nazývám weirdos a freaks.
Weirdos jsou takový ty hrozně mile divný lidi, ty mám nejradši. :D (Já vim, že do článku bych neměla strkat smajlíky, ale nechci vypadat nějak nosnahorusky a potřebuju ukázat, že to nemyslim, až tak doslova, víme.)
Dívají se na zvláštní filmy, poslouchaj kvalitní muziku, uměj se oblíknout a když mluvěj, vážně posloucháte, protože je to prostě zajímavý. Mají rozhled a svůj názor, kterej vám ale za každou cenu necpou. Umí se chovat. A moje jediný přání je se na takovýho člověka nalepit a už ho nikdy nepustit, i kdybych měla pojít hlady.
A pak tady jsou Freaks a na ty pozor. Strašně rádi se maskujou za Weirdos a často jejich pravou identitu odhalíte až po nějaký době, což většinou bejvá na škodu - třeba jste si vypěstovali nějakej citovej vztah (od yay až po wrau), udělali jste ze sebe debila, když jste někomu, kdo zná Freakovu pravou identitu, vehementně tvrdili, že *Jméno* je neskutečně úžasnej člověk, pustili jste si ho až moc k tělu nebo už jste jednoduše ve stádiu, kdy zbavení se ho bude těžký.
Freak o sobě tvrdí, že se dívá na zvláštní filmy - brzy zjistíte, že buď jsou to naprosto nekoukatelný úchylárny, ke kterým by se žádnej normální člověk dobrovolně nehlásil, nebo jsou to absolutně obyčejný filmy, kde akorát nehraje někdo hrozně slavnej.
Freak taky tvrdí, že poslouchá kvalitní hudbu. Alternativní, zajímavou, nezávislou, divnou a tak, víš. Nechci se nikoho dotknout, ale Linkin Park nebo Green Day maj do indie alternativy stejně daleko jako já do dráhy vysokoškolské profesorky fyziky a chemie.
Freak rád mluví o sobě a svých zájmech. Zdlouhavě a dlouho. Jeho zájmem pravděpodobně bude cosi teoreticky uměleckého, bohužel v jeho provedení to bude jenom nějaká spatlanina, za kterou by se člověk styděl. Jenom proto, že máš doma propisku, nejsi spisovatel. Jenom proto, že máš doma foťák, nejsi fotograf. Jenom proto, že máš doma pastelky, nejsi malíř. A tak. Freak zdárně ignoruje absenci jakýhokoliv talentu a vesele znásilňuje umění dál (neznásilňoval by ho, kdyby se nepovažoval za malíře/spisovatele/fotografa/whatever).
Freak má taky svoje názory. Třeba můžu říct, že jsou většinou dost stupidní, ale to je můj problém, takže to neřeknu. Místo toho řeknu, že ty jejich vznešené myšlenky rádi hlásí. Vždy, všude, za každých okolností a nejlíp v době, kdy na to není nikdo zvědavej. Kdo nesouhlasí, je pro ně vůl/kráva, pokud nesouhlasí někdo, kdo je jim jinak sympatický (chudák), dojdou k názoru, že to dost dobře nepochopil a začnou mu celou věc vysvětlovat. Freak se dokáže neuvěřitelně rychle nasrat (na druhou stranu vždycky přileze zpátky), pak většinou jedná dětinsky, trapně a zbrkle.
Freak má pravdu, i když jí nemá. V oblíkání se mu občas něco povede, většinou se mu to ale podaří něčim totálně zazdít.
Upozorňuju, že protože je tenhle blog osobní, jedná se taky o můj osobní názor a osobní dělení, takže kdyby měl někdo problém, má smolíka.
Taky upozorňuju, že žiju v mrňavym městě, kde většina lidí považuje Prci, prci, prcičky za bezvadnej film, lesklý bundy za vrchol módy, oranžový kůže za vrchol krásy a produkci Evropy 2 za vrchol hudby... Takže najít někoho weird, s kym by se dalo mluvit, je téměř nadlidskej úkol.

3 komentářů

  1. miluju tebe a tvoje názory a tenhle článek. jenom teda váhám, kam se zařadit. freak snad nejsem, váhám se označit jako weirdo (samochvála smrdí:D), ale snad zas nejsem lidský ekvivalent černé ponožky. jak jsem dnes pronesla ve škole po pohledu do zrcadla, jsem zřejmě mutant.
    jdu si to přečíst ještě jednou:D

    OdpovědětVymazat
  2. Safra, už jsem si myslela, že mám slušně rozjetou kariéru spisovatele a malíře. Vlastním totiž celou sadu pastelek a asi tak několik stovek propisek :´( :D.

    OdpovědětVymazat