Guess what, I'm not a robot.

Jsem nemocná, ideální. Ležim v posteli, poslouchám Röyksopp, Fever Ray, Portishead a Crystal Castles, nemůžu nic dělat, protože se nesoustř...

Jsem nemocná, ideální.
Ležim v posteli, poslouchám Röyksopp, Fever Ray, Portishead a Crystal Castles, nemůžu nic dělat, protože se nesoustředim a nudim se, i když mám práce nad hlavu.
Podívala jsem se na film "Mary & Max", je dokonalej, později o něm napíšu.
Dočetla jsem "Hollywood" od Bukowskiho, teď se chystám dočíst Alenku v Kraji divů a za zrcadlem, ale tak nějak uvažuju, že si pustim Addamsovu rodinu a nad ničim nebudu přemejšlet.

Vztahy jsou hrozně složitá věc. Láska, přátelství... Všechno to člověku hejbe se životem, s emocema... Nějak už na to poslední dobou nemám sílu. Poslední dobou nemám sílu a energii na nic.
I když se mi nemoc vůbec nehodí, jsem na jednu stranu ráda, že můžu jenom ležet, civět, poslouchat hudbu a nic nedělat.

Píšu povídku. O holce, která si říká V, pije jako duha, kouří jako fabrika a zrovna se nachází na ostrově Kréta na čtrnáctidenní dovolené, kam ji uvrhli starostliví rodiče, když si přečetli její nově vydanou sbírku plnou destruktivních, pesimistických povídek o lidech, co se chtěj zabít, ale nemaj už sílu ani na to, kterou psala pod vlivem trávy a vlastní deprese. Nesnáší to tam, nudí se, je tam sama.
Mám tý povídky plnou hlavu. V mě fascinuje a to jsem jí v podstatě sama vytvořila. Dala jsem jí určitý vlastnosti, nadiktovala určitej život, darovala jsem jí loft v londýnský čtvrti Soho a zformovala v hlavě její vzhled. Teď si připadám jak pod její taktovkou.
Jsem idiot. Blázen. Magor. Labilní cvok nezvládající vlastní fantazii, topící se v ní.
Miluju psaní. Rochňám se ve vlastním světě, vytvářim úplně nový světy a v nich lidi, co maj zase svoje světy.
Miluju psaní.
Miluju psaní.
Miluju to, jak můžu udělat úplně cokoliv, úplně cokoliv vytvořit, a je to jenom moje a nikdo mi do toho nemůže kecat.
Jsem pitomej blbeček, když se mi zdá idea sebedestrukitvní umělkyně s cigaretou v puse a skleničkou vodky v ruce na dovolený na Krétě v hotelu mezi důchodci a mladými rodinami s malými dětmi tak zvláštní? Zajímavá? Pozornostihodná? Geniální? Jo. Jsem pitomej blbeček. Ubohá, trapná, blabla. A vadí mi to? Ne.
Ubohá, trapná, divná, ale svá, tak si trhněte.
Haha.

2 komentářů

  1. Zní to luxusně! Doufám, že až tu povídku dovedeš do zdárného konce, objeví se i zde :)
    Daniela

    OdpovědětVymazat
  2. Díky. :)
    Pokud jí dopíšu, určitě jí sem hodim. :)

    OdpovědětVymazat