Dobře, tak možná budu přispívat po týdnu, protože čas je občas nepřítel. Určitě se chápeme.

Tohle jsem sice neudělala já, ale M. (pamatujete si M.? je to můj kluk, přítel, muž), ale stejně je to velkej posun v našem životě. Opravil strop nad postelí, takže se přestal drolit. Takže už spíme na posteli jako lidi a ne na gauči jako čoklové. Každý ráno je hned příjemnější a já jsem vyspalejší a nadšenější. <3

V práci jsem se konečně dostala k věcem, který jsem odkládala. Enough said.

Celý víkend jsem hrála Rise of Nations a Don't Starve Together s M. Super odpočinek, super strávenej čas společně. Vážně. Tak bezvadnej víkend jsem dlouho neměla... a taky je fakt, že takhle nealko víkend jsem dlouho neměla a tam je možná ten kámen úrazu. :D

Tenhle týden je docela těžký se soustředit na svoje projekty, protože KLASIKA, mám v práci víc práce, protože jsme naprosto nečekaně a rychle přibrali dva klienty, kde mám určitou zodpovědnost i já. Učím se novým věcem, takže mi to ani tolik nevadí.

Konečně jsem se dál začala vzdělávat v PPC. Aktivně, tzn. ty nastahovaný knížky jsem začala i číst. Díky tomu, že jsem táhla opravdu extrémně těžkou tašku, seděla jsem v tramvaji a nějaká velice aktivní bába dáma se rozhodla, že je ona dostatečně stará na to, abych ji pustila sednout. NEBYLA. Když může padesátiletá "babka" celej den cupitat v lodičkách, může postát v tramvaji. Já pouštim jenom opravdu starý, nemocný, těhotný a sympatický lidi. Ne protivný kačeny, co si nad váma ostentativně stoupnou, vzdychaj, narvou vám kabelku do ksichtu, vzdychaj, odkašlávaj si, vzdychaj a blbě čuměj.
Jo, tak díky ní jsem sklonila hlavu a začla číst. Tak asi dík.

Docela dobrý, ale mohlo by to být lepší.

Poučení pro tenhle tejden?
Že i nerudný lidi v tramvaji jsou k něčemu dobrý!

Hledám marně motivaci, ale nemůžu ji najít. Chtěla bych rozjet vlastní projekty, rozvíjet svoje photoshopový dovednosti a rozšiřovat svoje vědomí o digitálních věcech. Ale místo toho si odpracuju svejch 20 hodin v kanclu a zbytek tejdne relaxuju nebo dělám píčoviny. Těma píčovinama myslim to, že musim do pátku udělat zadání do práce a celej den se k tomu přemlouvám a všechno mi trvá třikrát déle než obvykle.

Ztratila jsem chuť do nových věcí. Vlastně je fajn cpát se melounem a čokoládou, hrát si se psy a poprvé za svůj život skutečně tloustnout. Ale to není člověk, kterym chci bejt.
Videa a články, co jsem si dřív na motivaci pouštěla, mě stále motivují. K tomu, abych zvedla v jedenáct hodin dopoledne konečně prdel a udělala si snídani a kafe. Což je fajn, protože neumřu hlady, ale zároveň je to dost trapný.

Nějak jsem vyčerpala všechnu svou vnitřní motivaci a vůli tím, když jsem překonávala deprese, mánie a úzkosti... dva roky zpátky. Jo, tak moc rychle to utíká. Zasekla jsem se na jakýmsi minimu životní energie, která je strašně super úžasná pro člověka, co si právě prošel peklem, ale ne pro člověka, kterej je prakticky v pohodě. Na prášcích a s výkyvama nálady, ale na bipolarika vážně strašně moc v pohodě.

Když si to po sobě čtu, tak se stydim a ani trochu se mi to nechce dát na internet. Ale udělám to. Protože proč? Protože si myslim, že sebereflexe je důležitá. A protože nechci bejt obtloustlej slimák s IQ tykve.
Takže tímto do světa vyhlašuju, že počínaje vydáním tohohle článku se věci změní. Ob den (nebo každý třetí den) tu bude článek o tom, co právě dělám, jak moje projekty pokračují (případně jestli už jsem něco konečně začala dělat).

Taky chci psát víc článků o body image, módě, psech, životním stylu a tak. Taky opět koketuju s myšlenkou YouTube kanálu, ale nevim no. Všechno ukáže čas.