Dneska to bude krátký a vnucovací, nicméně si teda myslim, že jsem dobrá duše, protože se starám o kulturní vyžití svých čtenářů. Kdybych bejvala věděla v době, kdy jsem výstavu navštívila, jak dobrým člověkem se v příštích měsících stanu, třeba bych udělala i nějaké ilustrační foto, aby tenhle článek byl pěkně barevnej a já si nepřipadala se svym vnucováním trošičku jako Hitler, Stalin nebo jinej pán, co se rozhod, že má vždycky pravdu, a chtěl, aby to věděli i ostatní. (Cože? O čem to píšu?!)

Vykřikuju, že mám ráda umění, ale neumim ho hodnotit. Což je vlastně dobře, protože vnímání jakýkoliv formy umění je tak strašlivě osobní, že nějaký recenze a postřehy vlastně nikoho ani nezajímaj. Nebo by neměly. Hm.

Nicméně pokud vás zajímá konceptuální umění všeho druhu (malby, fotky, videa, blabla), sbalte si uzlíček a jeďte na nádraží. Nákladové nádraží Žižkov, chceme-li být konkrétní. Obrňte se trpělivostí, neb najít vůbec ty správný dveře je poněkud oříšek, všude okolo jsou sklady nebo co (nicméně pokud budete mít štěstí, můžete si nějakej ten pakl něčeho čmajznout, hehe - teda ne že bych se tam obohatila, ale líbil se mi fakt, že můžu, víšco), zacvakejte studentsky nepřátelský vstup (s isicem za stovku, takže oběd asi budete muset vynechat, ale zato se nasytíte duševně až až) a... kochejte se.
Akorát teda rychle, protože za dva tejdny, tzn. 15. září, bude po všem a vy budete moct tak akorát plakat.
Pokud se chcete dozvědět i něco užitečnýho, běžte na jejich web.

Birmingham Museum & Art Gallery

Stejně jako post z Bilbaa, hodlám tohle udělat v bodech. Přece jenom od mého návrtau uplynul už týden a já si úplně přesně nepamatuju, v jakym pořadí se co v jakej den událo. A I. se to líbí.

• Ačkoliv je Madrid hlavní město Španělska a oplývá turistickými atrakcemi, jenom málo lidí na důležitých místech (třeba pidi krám s vodou uprostřed ulice) mluví anglicky. A cedule s upozorněníma jsou zásadně ve španělštině. Když neumíš španělsky, tak zhyň, bídný červe!!
• Byla jsem poprvé v životě v zábavním parku, jezdila jsem na horských dráhách, padala volnym pádem a šla jsem do strašidelnýho domu, kde jsem poprvé v životě vážně řvala strachy (poškrábaný a pokousaný I. vám to potvrdí).
• Venku bylo vedro. A když řikám vedro, myslim tim 38° Celsia. Tady je ovšem nutno podotknout, že lidi ve světě opravdu myslívají HLAVOU, nikoli kolenem, a tak se všude zásadně chodí trasama ve stínu. Nejlepší nápad evr. Každopádně je tak trochu šok skočit z madridskýho vedra do anglickýho léta (17° C bejby).
• Už nepočítám, kolikrát jsem snědla rybu. Jednou dokonce pouze uzenou, nikoliv vařenou. Trochu tomu začnám přicházet na chuť, třeba jednou vážně ochutnám sushi. (Pokud v něm nebude losos, yuck!)
• Picasso a Dalí a surrealismus a umění úplně všude, no já se picnu.
• Nejhorší wifina evr a hotelovej pokoj bez okna, pouze s okenicí, zato s klimatizací. Je fakt super, že tam byla televize, ale potřeba zásuvek je potřeba obrovská, a tak stejně většinu času byla vypojená.
• Bydleli jsem v gay části města!! Sice to bylo jen na tejden, ale stejně si to můžu odškrtnout ze seznamu přání. Viděla jsem muže, co je nyní žena, tisícosmset gayů a I. byl spokojenej, že se k němu chovaj hezky. tadá!
• Seďte na mokrý trávě, budete pak půl dne chodit s mokrym zadkem a ve zbytku s hnědym flekem na pozadí. To potěší a zvedne sebevědomí.
• Nemám pochopení pro malbu reálných věcí. Chápu, že je na to potřeba talent a velká dávka zručnosti, ale nijak mě to nedojímá, protože v tom není fantazie a fantazie je pro mě důležitá nejdůležitější.
• Až vám někdo řekne, ať letíte v kalhotech, leťte v kalhotech. Fakt.
• Ledová tříšť všude, absolutně všude. Nejčastější příchuť teda byla citronová, ale nejlepší ever byl meloun.
• Tortilla de patatas! Jak já jí miluju, nejradši bych si tam nakoupila zásoby do doby, než zase pojedu do Španělska (ne že bych věděla, kdy to bude). Jsem tortillina děvka, za jedno sousto udělám cokoliv. YUM.
• Od září se učim španělsky, protože jsem to řekla.
• Na úsměv se vám vrátí úsměv na padesát procent. Což je pořád lepší než kyselej ksicht, co by nasadili lidi v Česku.
• Botanická zahrada a I. nadšenej do bonsají.
• Churros namáčený v čokoládě, yummy yummy yummy!
• Zoo s medvědama a žralokama a taky metro, které došlo k názoru, že nechávat si barvu kalhotech jen pro mě by byla škoda, šalala.
• Králův palác a muzeum voskových figurín. Viděla jsem Roberta Pattinsona, a co vy, nuly?? Hahahahaháááá!

▼▲▼▲▼▲
I've decided to make this post same way as I did with the Bilbao one. Frankly, I don't remember everything perfectly, it has been more than a week since I've left. And I. likes it this way, so...

• Although Madrid is capital of Spain and has many turistic atractions, only a little number of important people (for example in tiny little shop selling bottles of water) speak English. And warning boards are only in Spanish. Die or speak Spanish, miserable warm!!
• For the first time in my life I've been to amusement park. Roller coasters, free fall and house of horror that scared me so much I actually had to scream or die. Or scratch and bite (sorry, I.).
• The weather was HOT. And I mean hellishly hot, 38° C. But I have to say that my suspicion about rare people who think with heads, not knees, was fulfilled - almost everybody was walking in shadow. Best idea ever. Anyway, it was quite a shock to jump from Madrid's hottness to English summer (17° C babe).
• I don't even know how many times I've eaten a fish. One time it wasn't even cooked. I'm getting used to it, slowly, so maybe one day I may reach my goal and taste sushi (in case there's no salmon in it, yuck!)
• Picasso and Dalí and surrealism and art everywhere, kill me or I'll die of overexcitement.
• The worst wifi ever and hotel room without a window but with climatization. And TV which was never used.
• I've lived in gay part of city!! I know that it was only for a week but I've fulfilled one of my dreams anyway. I've seen zillions of gay people, man who's woman now and I. was very satisfied with the way he was treated. tada!
• Sit on wet grass, that way you get to have wet butt half a day and brown stain on the same place the other half. Your confidence will gorw and all of a sudden you will feel happier.
• I have no understanding about painting real things. I know it needs a lot of talent, time and patience but I don't care. I see no imagination in it and imagination has the most important importence for me.
• If somebody ever tells you to wear trousers to plane, wear them.
• Slush was everywhere, absolutely everywhere! The most common flavour was lemon but the best one was melon.
• Tortilla de patatas! Ow, I love it so much, if I could, I'd buy thousands of pieces to stock it at home until the time I go to Spain again (and I have no idea when that will happen...). I'm tortilla's bitch, I'd do anything for one bite. YUM.
• My plan is to learn Spanish. Starting on September.
• If you smile, you get a smile back for 50%. That is 50% more than in Czech Republic. Really, sour faced people, really??
• Botanic garden and I. adoring bonsai trees.
• Churros dipped in chocolate, yummy yummy yummy!
• Zoo with bears and sharks and tiny kids and underground that made my skirt go up for a little shalala.
• King's palace and wax museum. I've seen Robert Pattinson, have you, losers? Hahahahaaa!

Dneska jsem dostala svou první výplatu v životě.
Jo, za měsíc mi bude dvacet a teprve teď mi bylo zaplaceno za práci někým, kdo není můj rodinný příslušník. Vim, že existujou děti v Africe, co pracujou prakticky od narození a vim, že i v mém okolí se najdou lidi, co makaj od chvíle, co jim na stole přistála občanka... ale radost mi to nekazí (avšak soucítím s krutým osudem obyvatelstva Afriky).
Nevim, jestli jsem to psala (asi jo), ale našla se pro mě práce au-pairky v minivesničce blízko Birminghamu. Jsem tu už od čtvrtka, mám na starosti dvě malý děti (chlapeček pět a holčička tři roky) a jejich bordel a je to celkem záhul. Všichni mi říkali, že to bude práce, ale fakt jsem nečekala takovou únavu už po půl dni. Nicméně si zvykám, rodina je absolutně skvělá, chlapeček je poslušnej a hodnej a holčička neskutečně roztomilá, ale taky dost šéfka, takže zjednat si u ní pořádek ještě bude záhul pro nervy a ušní bubínky.

Hodlám blogovat víc, protože po večerech mám volno, takže doženu všechno, o čem jsem vám chtěla za ten skoro-měsíc neozvání se poreferovat. Třeba o dovolený v Madridu. Nebo taky to, že zápisy jsou nuda. Nebo to, že ačkoliv mě přijali na tři vejšky ze čtyř (nevzali mě na psychologii do Prahy, což vzhledem k mý nulový přípravě a obrovský konkurenci nebylo moc překvapení), stále se cítím jako idiot. Ovšem tento idiot, milí drazí, je nyní oficiálním studentem Univerzity Karlovy na PEDF, obor Anglický jazyk - Pedagogika, takže jako! (I když mám v indexu napsáno, že jsem se narodila v kraji Ústí nad Labem a můj podpis vypadá jako smrtelná křeč - a svojí fotku, na který vypadám jak tetka Bětka, jsem tam radši nelepila, protože nebylo čím, protože praktických informací na druhý straně papíru, co mi přišel poštou, jsem si všimla, až uprostřed zápisu a v šoku a z nudy jsem si z toho čmárla na tvář, takže když jsem později toho dne pochodovala v letišti ve Frankfurtu a čekala na let do Birminghamu, půlka mého obličeje stále vypadala jako náčelník kmene Retardů - Ibai a Bůh jsou mi svědkem.)

Já nevim, jdu to přeložit a spát.

▼▲▼▲▼▲

Today I've recieved my first wage ever.
Yeah, I'll be twenty in a month and now it's a first time for me to get paid for something I did by someone who is not member of my family. I know, there're kids in Africa that have been working since they were born and I know there're people who have been working since the day law said they could... but I'm not going to let it spoil my joy (although I truly feel for poor people of Africa, I do)
I don't know if I've blogged it before (I believe so) but a nanny job found me. Since last Thursday I've been living in little village near Birmingham and taking care of two little children (boy 5 y. o., girl 3 y. o.) and their mess and it's a bit hard. Everybody warned me that it won't be easy but truly I wasn't expecting being tired after half day of taking care of them. Well, I'm getting used to it, family is absolutely awesome, the boy is nice and good and girl is very sweet and bossy so taking care of her is a bit difficult for my nerves and ears.

I'm going to blog more because I have quite a lot of time on my hands in the evenings (and there's nothing to do in Pattingham, anyway) so I'm going to tell you everything I wanted to in past month of not-blogging. For example, about holiday in Madrid. Or about registering in university - it's boooooring. Or about the fact that I've been excepted in three universities out of four (I wasn't excepted in psychology but I didn't expect so - too much competition, too little preparation on my side). Or about the fact that I feel like an idiot even though I'm official student of Carl's University in Prague, Faculty of Pedagogy, English - Pedagogy. (Although I filled the place of birth little bit weirdly - didn't realize that the town I live in is NOT an official part of Czech Republic, oops - and also my sign looks little bit like someone who was dying did it and I didn't glue my photo there cause I look like auntie Bertie in it and because I didn't bring a glue because I hadn't noticed that there're practical informations on the other side of a paper that came with acceptance letter until the middle of registration - and silly, stupid me, I was so suprised and bored, that I wrote "-" on my cheek so when I was walking around a Frankurt airport later that day waiting for my flight to Birmingham, I still looked like queen of retarded dummies, Ibai and God know)

Včera okolo pátý hodiny odpolední jsem se vrátila ze slovutného Bilbaa v Basque country. Mohla bych vám popisovat, co konkrétně jsem dělala v sobotu, v pondělí, ve čtvrtek a co v sobotu v 14:56, ale pochybuju, že by to někoho vážně zajímalo. Takže s váma šérnu několik nicneříkajících fotek a několik poznatků:











Yesterday I came back from famous Bilbao, Basque Country. Of course I could tell what I did exactly on Saturday, Monday, Thursday or another Saturday at 14:56 but I don't believe anyone cares. So I'm gona share few photos and notes with you:

Zkuste si strávit 4 týdny ve společnosti inteligentních, mladých, zajímavých, cílevědomých a milých lidí v nádherném historickém městě, který ale žije a téměř každej den je nikde nějaká párty (a my samozřejmě nemohli chybět). Zkuste se nezamilovat úplně do každý maličkosti tam. Zjistíte, že je to prostě nemožný, miluju Oxford, miluju svoje nový kamarády a naprosto neskutečně miluju svůj život tam.

Když jsem tam přijela, moje sebevědomí bylo malé a mírně pocuchané, protože jsem byla příšerně nervózní a přesvědčená, že anglicky zas až tak dobře neumim. Byla jsem ráda, že jsem tam, kde jsem, ale když jsem si vzpomněla na návrat domů, znělo to jako "až za čtyři týdny".
První týden jsem nikam nechodila, byla jsem pilná studentka, dělala jsem si dokonce domácí úkoly, seznamovala jsem se s lidma, poznávala jsem Oxford, učila se mluvit.

A co se týče blogu - líbám ruce dvanácti followerům, kteří mi z mých 13 zbyli. Fakt dík, jste nejlepší. :)
A nebojte se, mé srdce sice zůstalo napůl v Oxfordu a napůl u Španěla, ale má tělesná schránka se nyní bohužel nachází na území ČR v prdelním Ústí, takže opět budu mít čas informovat vás o každém bebíčku a každé letmé myšlence, co mi prolítne hlavou při sprchování. To jste rádi, co? :D
Když jsme u těch bebíček, mám všude na nohou modřiny a jednu obrovskou na zadku. Rada do života - nechoďte po schodech, na kterých padáte i za střízliva, v opilosti. A neseďte na stole, když se smějete jak idioti úplně každý pípovině - je velká pravděpodobnost, že spadnete a pak budete mít obrovskou bolavou modřinu na zadnici. Mh-hm.

Právě jsem udělala úkol - ještě mám hodinu, vážně HODINU, čas do začátku class. To se mi nestalo zhruba čtyři roky.
Ne snad, že bych šla do sebe, prostě jsem blbec nablbaná.
Původně jsem měla v plánu, že před příchodem uklízečky vypadnu, koupim si muffin a kafe ve Starbucks, vrátim se do pokoje a vychutnám si to u Will & Grace. Pak bylo v plánu jít se znova podívat na ty boty, jestli jsou stále tak krásné, jak si vzpomínám.
Hahahahaha.
Uklízečka přišla, já samozřejmě v pyžamu s vlasy jako zaměstnanec McDonalds. Takže rychlá sprcha, na sebe jsem hodila první oblečení, co mi přišlo pod ruku (a hla, hle, hli, stále vypadám skvěle! :D), vlasy jsem si prosušila takjakoabyseneřeklo a vypadla jsem ven. Bez klíčů.
Jen díky bohu za to, že jsem tak neskutečně líná, abych vyndavala cokoliv z tašky, takže mobil, učebnice a iPad mám stále u sebe, takže neumírám. Jen jsem znuděná a modlim se, že potkám spolubydlící, co má klíče.

Právě teď čekám na začátek hodiny ve společenské místnosti. Naproti mně sedí pěkný, ale fakt děsně pěkný Francouz. Okouzlování jsem dávno vzdala, ono dost dobře nejde vypadat sexy a přitažlivě, když jíte muffin, co drobí. Zatímco on elegantně sedí a mírně se nudí a vypadá krásně, já zmuchlaně dřepim, panikařim kvůli klíčům a kolem sebe mám nastláno tolik drobků, že by se za to nemuselo stydět extrémě bordelářské pětileté děcko. No já vedu, že.

Pekelně dlouho jsem se neozvala, takže se ozývám teď bez slibu, že to bude lepší, protože asi nebude.
Moje slibování sobě sama, že budu každý den psát článek z Oxfordu, se jaksi dle očekávání nesplnilo.
Přijela jsem v neděli a od tý doby prostě nemám čas - seznámila jsem se s hromadou nových lidí, mluvim anglicky tak moc, až zapomínám myslet česky, objevuju Oxford, ochutnávám anglický jídlo a snažim se nemyslet na nejperfektnější pár bot, jakej jsem kdy viděla. Protože jsou na podpatku, vim, že by dopadly stejně jako moje oxfordky, který většinu roku ležej doma v krabici z čistě ušlechtilých důvodů - mám je moc ráda na to, abych jejich podpatky ničila na rozbitých či kostkovaných chodnících Ústí.

Dnešek jsem strávila v Drážďanech ve společnosti rodičů a foťáku.
Protože jsem utahaná, napíšu to v bodech. Taky bych to mohla napsat zejtra, ale to už půlku věcí zapomenu, takže smůla pro mě.

• Zwinger. Stovky obrazů, z nich tři nejkrásnější. Nepamatuju si, jak se jmenujou a kdo je nakreslil, to bych přece nesměla bejt blb.
• Malinová zmrzlina. Dva kopečky v Německu znamená u nás kopečků pět.
• Miluju svůj foťák, tak nějak nemůžu uvěřit, že je vážně jenom můj.
• Queer bilance: jeden gay pár ve středních letech, druhý gay pár s kočárkem, třetí gay pár zženštilý a čtvrtý pár lesbiček. S jednou z nich jsem si vyměňila úsměv, když zastavila, abych si já, největší fotografka, mohla v klidu vyfotit zeď. Já, ve skutečnosti stalkerka, jsem naopak čekala, až mi vleze do záběru, abych stiskla spoušť, neb byla krásná, klučičí a pěkně oblečená (nejsem úchyl!). Když mi opětovala úsměv, připadala jsem si jako nejnádhernější osoba na světě, prostě chodící seks, bohužel když se k ní připojila její drahá polovička, moje sebevědomí opět kleslo, protože ta holka byla prostě rrr a arty a já se mohla jít zahrabat. haha.
• Drážďany jsou aw.
• Miluju ty budovy a všechno.
• Miluju ten jejich cit pro krásno - jak dokážou splácnout starý budovy s novejma a ono to furt vypadá dobře. Jak maj veškerou zeleň tak pěkně upravenou (u nás to useknem na jaře u země a za dva roky zase čau) a jak je všude minimum odpadků. Jak jsou všude koše a když do vás někdo vrazí, tak se vám omluví.
• Nikdo tam neměl legíny místo kalhot! Tam, když legíny, tak pod šaty, sukni nebo dlouhou košili/tuniku/whatever. Prostě jsem nemusela koukat na ničí rosolovitou prdel, kterak se třepe zahalená v tenoučký upnutý látce, yay. Takhle se to dělá, ústecký nádhery.
• Apple Store. Viděla jsem iPad2 a ke svému překvapení jsem nezanevřela na iPad. Jeho novější brácha je totiž menší, takže se svojí slepotou bych na něm moc nevykoukala. Taky je tenčí a zdá se mi takovej křehčí díky tomu... no nevim, každopádně výhodou určitě zůstává usb a foťák.
• Byla jsem černobíle sladěná. S růžovejma nožičkama brejlí a růžovejma nehtama. Aniž bych to plánovala. Moje podvědomí je zjevně velmi fashionable.

No, protože jsem unavená, nebudu vás obtěžovat plačtivým kňouráním, jak je v Německu všechno pěkný a tady hnusný a jak jsou tam pěkný lidi a tady tragický. Ale je to tak.

Na všechny okolo jde jaro, ve škole prostě neexistuje přemístění do učebny bez toho, aby vám cestu nezkřížil minimálně jeden zamilovaný páreček.

"Já když vidim, jak se lidi chovaj, tak si řikám, jestli jsou vážně tak zamilovaný a zaláskovaný, jak se dělaj, nebo jestli si připadaj důležitý a nejvíc kůl, když si můžou dát na profilovku kromě svý držky i držku toho druhýho, napsat si do jména na FB jeho jméno a furt dotyčnýmu psát, jak hrozně moc ho milujou.

Já nevim, přece když bych třeba chodila s Kristen, dala na FB fotku s ní, napsala si do jména "Eliška Kristen Stewart-Svobodová, furt jí na zeď psala, jak jí miluju, a každou přestávku bych se po ní na chodbě válela, tohle všechno by neznamenalo, že jí miluju nejvíc na světě, to všechno by akorát znamenalo, že se chlubim světu, že nejsem lůzr a že mám holku narozdíl od vás, trapáci, heč! Tohle není láska ani dávání najevo citů, to je dětinský chlubení a masírování vlastního ega.

A když tohle prezentuju, tak se na mě všichni usmívaj jako "nojo, sama nikoho nemá, tak tomu nemůže rozumět, akorát závidí"." ↑ Tohle jsem dneska psala R. a je to tak geniální, že jsem se rozhodla, že vás o to přece neochudim. :D Je to ale fakt. Začínám mít alergii na všechny ty děsivě zamileškovaný lidičky, co si vyznávaj své hluboké city veřejně na FB, věčně se voslintávaj, cpou si do jmen na FB příjmení toho druhýho a celkově jsou tak sladký, že cukr nevydržel konkurenci a zastřelil se.

Je to póza. Trapas.
A nezávidim.

Závidět budu, až si někdo ve škole posadí na klín nějakýho Marka Ronsona/Kristen Stewart/Pelleho Almqvista/Kate Moennig/Juliana Casablancase/Dakotu Blue Richards/Jormu Tacconea/Alice Glass.
Když chcete tři věci (zájem o módu, zájem o tu "správnou" hudbu a intelignentní vystupování), je snad pravidlem, že se tý jedný z nich musíte vzdát (bude to levný a kvalitní - ale ne hned; bude to hned a kvalitní - ale bude to drahý; bude to levný a hned - ale kvalita na houby). Tady se musíte vzdát všech tří, takže se vážně neobávám toho, že jednou potkám dokonalýho kluka/dokonalou holku, až půjdu po městě hezky celá nakřivo s narvanou taškou, sockoidním oběděm v ruce, drobkama u pusy, spláclejma vlasama, kruhama pod očima a beďarem přímo uprostřed čela.
To je sice plus a veselý, ale člověk už si pak taky připadá jak největší snob a bitch na světě, když mu prostě nikdo není dost dobrej.

Vzpomínka na Zakynthos a prázdniny. :)
Bůhví proč se mi ta fotka hrozně moc líbí...
Neskutečně mě bavily podvečery s mamkou a bráchou na pláži. Zapadající slunce, čokoláda Milka, moře, teplej písek a relativně studenej vítr...