Dobře, tak možná budu přispívat po týdnu, protože čas je občas nepřítel. Určitě se chápeme. Tohle jsem sice neudělala já, ale M. (pamatujete si M.? je to můj kluk, přítel, muž), ale stejně je to velkej posun v našem životě. Opravil strop nad postelí, takže se přestal drolit. Takže už spíme na posteli jako lidi a ne na gauči jako čoklové. Každý ráno je hned příjemnější a já jsem vyspalejší a nadšenější. <3 V práci jsem se konečně dostala k věcem, který jsem odkládala. Enough said. Celý víkend jsem hrála Rise of Nations a Don't Starve Together s...

Read More

Hledám marně motivaci, ale nemůžu ji najít. Chtěla bych rozjet vlastní projekty, rozvíjet svoje photoshopový dovednosti a rozšiřovat svoje vědomí o digitálních věcech. Ale místo toho si odpracuju svejch 20 hodin v kanclu a zbytek tejdne relaxuju nebo dělám píčoviny. Těma píčovinama myslim to, že musim do pátku udělat zadání do práce a celej den se k tomu přemlouvám a všechno mi trvá třikrát déle než obvykle. Ztratila jsem chuť do nových věcí. Vlastně je fajn cpát se melounem a čokoládou, hrát si se psy a poprvé za svůj život skutečně tloustnout. Ale to není člověk, kterym chci...

Read More

Sedm měsíců jsem se s blogem nijak neobtěžovala. A proč? Moje super-časově-nenáročná super-práce se stala klasickou-prací. V devět v kanclu, domů v šest. Mezi tím hodinová pauza na oběd, jinak jenom maily, facebooky, photoshop, faktury, klienti. To je dost na relativně normálního člověka, natož na člověka, co má bipolární poruchu, tudíž míň než osm hodin spánku nepřipadá v úvahu a jakákoliv činnost po příchodu z práce taky ne. Párkrát se mi zachvěl vztah. Víc než bych ráda. Styděla jsem se před psy, protože jsem si toho svýho pořídila, aby byl šťastnej a ne, abych na něj frustrovaně křičela,...

Read More

Long time no see. A co se stalo novýho? MÁM PRÁCI. Strašně dobrou, z domova, všichni jsou milí a já se postupně zlepšuju ve Photoshopu a digital marketingu. Je to strašně super a moc doufám a přeju si, ať to kolosálně neposeru. Vintage Wonderland zase běží! Týden neběžel, protože jsem do tý nový práce velice neočekávaně skočila rychle a po hlavě. Pak jsem se spontánně rozhodla, že Wordpress vyžaduje moc času, narozdíl od Bloggeru, kde finty už umím, takže jsem se jala blog přesunout. To zabralo moře času, protože se mnou server odmítal spolupracovat. Nakonec jsem se vyprdla...

Read More

S kym se tam dneska uvidim? ...

Read More

Kyra nám včera nadobro odjela. Je mi z toho trochu smutno, ale vim, že se bude mít dobře. Vzal si ji totiž chlápek, co se živil cvičením psů pro policajty a security a v německých ovčácích se nádherně vyzná. Jsem neskutečně ráda, že to vyšlo zrovna takhle, nechtěla jsem ji dávat někomu, kdo se v ovčácích nevyzná a za tři měsíce by ji beztak odvezl do útulku. Tak už jsme zase klasicky čtyři. Pokud máte oči, určitě jste si všimli odkazu nahoře. V blogu hodlám dál pokračovat, žádný strachy, ale propagovat svou stránku musim, chápejme. ...

Read More

Srpen je takovej můj osobní leden. V lednu všichni chytaj novej dech, dávaj si předsevzetí, bilancujou svůj život. Já tenhle pocit v lednu nemám, protože mi nepřijde nijak zásadní, jakej je vlastně rok. Pro mě je pro uvažování nad životem odjakživa vhodnej srpen. Nevim proč. Možná je to tim, že je to poslední měsíc prázdnin (ačkoliv do školy už delší dobu nechodim, natož do školy, co skutečně začíná v září). Možná je to tim, že mám narozeniny. Možná je to tim, že pozvolna začíná podzim, moje nejmilovanější období. Možná je to můj osud. Nicméně je to tu, zamyslela...

Read More