Dobře, tak možná budu přispívat po týdnu, protože čas je občas nepřítel. Určitě se chápeme.

Tohle jsem sice neudělala já, ale M. (pamatujete si M.? je to můj kluk, přítel, muž), ale stejně je to velkej posun v našem životě. Opravil strop nad postelí, takže se přestal drolit. Takže už spíme na posteli jako lidi a ne na gauči jako čoklové. Každý ráno je hned příjemnější a já jsem vyspalejší a nadšenější. <3

V práci jsem se konečně dostala k věcem, který jsem odkládala. Enough said.

Celý víkend jsem hrála Rise of Nations a Don't Starve Together s M. Super odpočinek, super strávenej čas společně. Vážně. Tak bezvadnej víkend jsem dlouho neměla... a taky je fakt, že takhle nealko víkend jsem dlouho neměla a tam je možná ten kámen úrazu. :D

Tenhle týden je docela těžký se soustředit na svoje projekty, protože KLASIKA, mám v práci víc práce, protože jsme naprosto nečekaně a rychle přibrali dva klienty, kde mám určitou zodpovědnost i já. Učím se novým věcem, takže mi to ani tolik nevadí.

Konečně jsem se dál začala vzdělávat v PPC. Aktivně, tzn. ty nastahovaný knížky jsem začala i číst. Díky tomu, že jsem táhla opravdu extrémně těžkou tašku, seděla jsem v tramvaji a nějaká velice aktivní bába dáma se rozhodla, že je ona dostatečně stará na to, abych ji pustila sednout. NEBYLA. Když může padesátiletá "babka" celej den cupitat v lodičkách, může postát v tramvaji. Já pouštim jenom opravdu starý, nemocný, těhotný a sympatický lidi. Ne protivný kačeny, co si nad váma ostentativně stoupnou, vzdychaj, narvou vám kabelku do ksichtu, vzdychaj, odkašlávaj si, vzdychaj a blbě čuměj.
Jo, tak díky ní jsem sklonila hlavu a začla číst. Tak asi dík.

Docela dobrý, ale mohlo by to být lepší.

Poučení pro tenhle tejden?
Že i nerudný lidi v tramvaji jsou k něčemu dobrý!

Hledám marně motivaci, ale nemůžu ji najít. Chtěla bych rozjet vlastní projekty, rozvíjet svoje photoshopový dovednosti a rozšiřovat svoje vědomí o digitálních věcech. Ale místo toho si odpracuju svejch 20 hodin v kanclu a zbytek tejdne relaxuju nebo dělám píčoviny. Těma píčovinama myslim to, že musim do pátku udělat zadání do práce a celej den se k tomu přemlouvám a všechno mi trvá třikrát déle než obvykle.

Ztratila jsem chuť do nových věcí. Vlastně je fajn cpát se melounem a čokoládou, hrát si se psy a poprvé za svůj život skutečně tloustnout. Ale to není člověk, kterym chci bejt.
Videa a články, co jsem si dřív na motivaci pouštěla, mě stále motivují. K tomu, abych zvedla v jedenáct hodin dopoledne konečně prdel a udělala si snídani a kafe. Což je fajn, protože neumřu hlady, ale zároveň je to dost trapný.

Nějak jsem vyčerpala všechnu svou vnitřní motivaci a vůli tím, když jsem překonávala deprese, mánie a úzkosti... dva roky zpátky. Jo, tak moc rychle to utíká. Zasekla jsem se na jakýmsi minimu životní energie, která je strašně super úžasná pro člověka, co si právě prošel peklem, ale ne pro člověka, kterej je prakticky v pohodě. Na prášcích a s výkyvama nálady, ale na bipolarika vážně strašně moc v pohodě.

Když si to po sobě čtu, tak se stydim a ani trochu se mi to nechce dát na internet. Ale udělám to. Protože proč? Protože si myslim, že sebereflexe je důležitá. A protože nechci bejt obtloustlej slimák s IQ tykve.
Takže tímto do světa vyhlašuju, že počínaje vydáním tohohle článku se věci změní. Ob den (nebo každý třetí den) tu bude článek o tom, co právě dělám, jak moje projekty pokračují (případně jestli už jsem něco konečně začala dělat).

Taky chci psát víc článků o body image, módě, psech, životním stylu a tak. Taky opět koketuju s myšlenkou YouTube kanálu, ale nevim no. Všechno ukáže čas.

Sedm měsíců jsem se s blogem nijak neobtěžovala.
A proč?

Moje super-časově-nenáročná super-práce se stala klasickou-prací. V devět v kanclu, domů v šest. Mezi tím hodinová pauza na oběd, jinak jenom maily, facebooky, photoshop, faktury, klienti.
To je dost na relativně normálního člověka, natož na člověka, co má bipolární poruchu, tudíž míň než osm hodin spánku nepřipadá v úvahu a jakákoliv činnost po příchodu z práce taky ne.

Párkrát se mi zachvěl vztah. Víc než bych ráda.
Styděla jsem se před psy, protože jsem si toho svýho pořídila, aby byl šťastnej a ne, abych na něj frustrovaně křičela, když udělá psí věc.
Naučila jsem se strašně moc věcí. Ve Photoshopu, v médiích, v lidských vztazích.

Nestěžuju si. Vybrala jsem si to a líbilo se mi to. Mělo to pro mě smysl.

Věci se změnily a od začátku příštího měsíce pracuju na poloviční úvazek. Dělám si starosti s penězi, to určitě, ale zároveň je to neskutečně fajn pocit. Čím víc jsem se totiž nořila do marketingu a občas slyšela o ne úplně košér věcech, tím víc jsem byla vnitřně nespokojená. Známej udělal videoart na Libeňskej most. Kámoši rozjíždí svůj knižní busines. M. (jako můj muž) a P. (jeden z mejch nejbližších přátel a zároveň spolumajitel firmy) vyrábějí hru s úžasnym příběhem. Známej prodal obraz za nemálo peněz. A já jsem seděla na prdeli a vyráběla jsem roztomilý gify na facebook mezinárodní značky. Možná to zní taky fajn, ale nepřipadalo mi to tak, proto moje nespokojenost narůstala.

Mám na květen v plánu spoustu věcí. Rozjíždím s maminkou M. projekt, kterej tady určitě nalinkuju. Mám v plánu si udělat vlastní hand-made papírnickej e-shop. Chci rozšířit podvědomí o maniodepresivitě. Chci zase začít malovat. Chci pomoct klukům s jejich firmou a hrou, ve kterou fakt věřim.
A co se nejvíc týká blogu, chci zase začít víc psát. Minimálně jednou do týdne, ale nedělat si z toho povinnost. Sázet sem, co mě napadne, nenechávat si to pro sebe.

Protože beztak si spoustu věcí už v hlavě sesumírovávám jako článek na blogu.
Linkněte mi svoje blogy, mám chuť nejen psát, ale i číst. Rozumný věci.

Long time no see. A co se stalo novýho?

1. MÁM PRÁCI. Strašně dobrou, z domova, všichni jsou milí a já se postupně zlepšuju ve Photoshopu a digital marketingu. Je to strašně super a moc doufám a přeju si, ať to kolosálně neposeru.
2. Vintage Wonderland zase běží! Týden neběžel, protože jsem do tý nový práce velice neočekávaně skočila rychle a po hlavě. Pak jsem se spontánně rozhodla, že Wordpress vyžaduje moc času, narozdíl od Bloggeru, kde finty už umím, takže jsem se jala blog přesunout. To zabralo moře času, protože se mnou server odmítal spolupracovat. Nakonec jsem se vyprdla na všechny tutoriály, rady, návody a triky a udělala jsem to podle sebe. Během několika minut to fungovalo. wtf.
3. Je to sice delší doba, ale ztratila jsem telefon v Kauflandu, což je vlastně celkem vtipný, kdyby to nebyl můj milovanej telefon. Teď mám ASUS Zenfone 5 a nemůžu si ho vynachválit, za relativně málo peněz kvanta muziky. Takže jestli chcete novej telefon, nemáte na účtě zrovna statisíce a vyžadujete bezva výkon, mrkněte se na to.
4. Měla jsem narozeniny a teď je mi 23. Není to moc dobrý pocit, 23 je blízko 25, 25 je blízko 30 a 30 je blízko dospělosti. Nemůžu bejt dospělá, když mi trvá vymyslet, kde je pravo a kde levo a když mám pocit, že mě okolní život jen zdržuje od hraní simíků, jezení čokolády, tancování a mazlení se se psy.

S kym se tam dneska uvidim?

Kyra nám včera nadobro odjela.

Srpen je takovej můj osobní leden. V lednu všichni chytaj novej dech, dávaj si předsevzetí, bilancujou svůj život. Já tenhle pocit v lednu nemám, protože mi nepřijde nijak zásadní, jakej je vlastně rok. Pro mě je pro uvažování nad životem odjakživa vhodnej srpen.