škola povolala veškerý žactvo (jo, žáci jsou i 'studenti' středních, deal with it), všude se píše, že škola volá a já si musim kupovat bločky, protože zvyk je železná košile. taky cestou od M. z žižkova na ípák jsem měla tu čest jet s osazenstvem blízkého gymnázia, jehož existence mi pravidelně připomíná poděkovat v duchu vynálezci zvukonepropustných sluchátek. dík, kámo, máš to u mě. rovněž jsem si při týhle příležitosti nostalgicky vzpomněla na malou be, kterak si dojemně lže do vlastní kapsy věci, co se nestanou. a rozhodně jsem v tom nebyla sama, že jo?

1. Všechno si připravim den předem.
naházet si učení do tašky/batohu den předem byla činnost, kterou jsem za celej svůj žákovskej život udělala dohromady tak pětkrát. samozřejmě, že to jistí spoustu věcí a ráno se pak nemusim stresovat, ale ráno bez stresu není ráno, ale dopoledne.

2. Budu vstávat s velkym předstihem, ať se stihnu najíst, učesat a namalovat.
jo, no. leda první, druhej, maximálně třetí den školy. pak jsem snídala sváču první přestávku a v jedenáct jsem zase měla hlad. můj slavnej make-up se smrsknul na pár tahů řasenkou a to jen v případě, že se mi povedlo udělat si vlasy v rekordním čase, což se mi moc často nedařilo. nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že krátký vlasy nespotřebujou na úpravu tolik času, co dlouhý - je to lhář, zloděj a zabiják!

3. Nakoupim si pěkný sešity, budu je udržovat a psát si všechny poznámky.
hm, mít litra jen tak na sešity, určo bych měla ty nejkrásnější na světě. jenže já jsem měla většinou tak dvě kilča a seznam hromady věcí, co nutně potřebuju a v konečný fázi je použiju jednou, dvakrát (díky, drazí učitelé) za celej rok. takže jen ty nejlevnější. ale nebyla bych to já, abych se nepokusila svejma volšovejma levejma rukama udělat nějaký to dýájváj, tedy důitjorself. výsledek byl katastrofa a když jsem to pětkrát přenesla tam a zpátky, tak se to rozpadlo stejně tragicky a rychle, jako většina mých milostných poblouznění na gymplu.
psaní si poznámek jsem se snažila důsledně dodržovat, ale nakonec to dopadlo tak, že v milovaných předmětech jsem si zapisovala a bavilo mě to, v méně oblíbených předmětech byl většinou učitel/ka-ras/ka a zapisovat jsem si musela. jakmile jsem nemusela, tak jsem se na to logicky vyprdla. stejně jsem těm poznámkám nerozuměla, učebnice byly snad španělsky a jistil to internet (když mi šlo o známku, jinak c'est la vie).

4. Budu otevřenější a přátelštější.
první školní den se usmívám vždycky. první den čehokoliv se usmívám vždycky, protože ostatní nemusej vědět, že v sobě mám maličkou dušičku a ruce se mi tentokrát neklepou z léků, ale z úzkosti, heh. jenže pak jak na gymplu, tak na základce jeden z třídních blbounů něco zahlásil a z mýho sympatickýho úsměvu (jak jinak, že?) se stal otrávenej škleb s očima v sloup, kterej mi vydržel až do konce roku a občas byl doprovázen sarkasmem a ironií. (R. mi říkala slečna sarkasma a jestli máte chuť se zeptat, rovnou vám odpovim - ne, nebyla jsem oblíbenec a zlatíčko všech jako teď).

5. Nebudu utrácet peníze ve školním bufetu.
lol, sváča sežraná už v osm, škola do dvou, tak logicky budu mít hlad a hle! je tu bufet. a proč že utrácim svůj skromný peníz za předražený sračičky a nepřinesu si radši větší zdravou svačinu z domova? no, protože přece zejtra už konečně vstanu dřív a dám si snídani, ne?

6. Nebudu zatahovat.
ani nesnášenej tělák (co je proboha užitečnýho na tom, abych ještě na gymplu lítala jako hovado po tělocvičně a hraním jakýkoliv míčový hry utužovala svoje kolektivní smýšlení a smysl pro soutěživost?! ani jedno, ani druhý nemám a vim to už od školky, vážně!), ani zbytečnou angličtinu (english geek, pyčo!), ani dějepis k pláči (v hodinách se krafalo o ničem a testy byly těžký jak kurva). a ani matiku, bižuli, chemii nebo fyziku, protože mě neba.
hm. jasně. jakmile mi bylo osmnáct, najednou jsem začala mít problémy se zuby, se zdravím, se spoji a v rodině.

7. Budu se pravidelně učit.
tim jsem se přesvědčovala každej rok a nikdy jsem se neobtěžovala to uskutečnit. nikdy. doslova nikdy. (ale jestli a až se dostanu na FAMU, pravidelně se učit budu, přísahám! [hahahahahaha])

8. Budu chodit spát včas.
nebudu, i když se mi o bižuli zavíraly oči a na dějáku mi padala hlava ze strany na stranu. na světě je moc zajímavých věcí na to, abych chodila spát třeba v deset. usínat ve dvě a vstávat v šest je super nápad! (dost by mě zajímalo, jestli tohle pravidelný nespaní mělo pozdějc vliv na mojí bipolárnost či co)

9. Zorganizuju si čas tak dokonale, že budu mít čas na všechny svoje koníčky i odpočinek.
další salva smíchu, protože teorie je jedna věc a praxe druhá. protože jsem chodila pozdě spát a ráno jsem brzo vstávala, většina dne proběhla v jakýmsi mlžnym oparu únavy. moc často mě nenapadalo jít spát dřív, protože mi škola ukrojila tolik času ze dne, že jsem prostě musela dělat svoje do jedný nebo do dvou v noci. chápete. a když jsem šla spát dřív, stejně jsem nemohla usnout, protože už tehdy se mi spánek začal rozesírat. supr.

10. Nenechám se vydeptat.
učitelé jsou taky lidi. moje mladší roztřesený já se nechalo vláčet sračkama, který by moje momentální já rozhodně neakceptovalo, učitel-neučitel. takže jsem nepravidelně brečela nad matikou, fyzikou, chemií a dějákem, protože první tři jsem zaboha nechápala, ať jsem dělala, co jsem mohla, a zbytek mi zabral vždycky milion času na přípravu a nakonec to všechno přišlo vniveč, protože otázky se absolutně minuly s tématem testu. lolíček

ještě, že jsem pryč. ugh.