noční lovci I.

děkuju moc za tipy na blogy. už tolik času nemám, krapet jsem to zakřikla, ale když mám, tak se dívám. nicméně dneska se chci zaměřit na t...

děkuju moc za tipy na blogy. už tolik času nemám, krapet jsem to zakřikla, ale když mám, tak se dívám.

nicméně dneska se chci zaměřit na téma poněkud temnější.
jsou všude, vypadají všelijak a jejich osobnost má pravděpodobně komplikovanost a dechberoucnost podrážky - barový lovci dívčích srdcí (nebo spíš kalhotek), nejnižší forma lidský existence. většinou je doprovázena naditou šrajtoflí a vysokym sebevědomím.

nebavme se nyní o úchylech, co vás pohladí po zadku, když kolem nich projdete, nebo vám upřeně čumí na prsa a to ani nemusíte mít výstřih. tihle pseudolovci postrádaj to astrologický sebevědomí a když je budete ignorovat, případně jim za jejich chlípný šahy vynadáte do prasáckých kreténů, daj vám pokoj. navíc cítím v kostech, že se o nich pobavíme jindy.

bavme se o lovcích, jejichž empatie je na bodu mrazu. pravděpodobně vyznávají víru jetutakchcenabalovatismu, kdy jakákoliv příslušnice něžného pohlaví má chuť a zájem o nabalovací hry, protože přišla. pít a tancovat můžeš doma, viď.
všichni do puntíku plní jeden zaběhlý rituál, někteří odpadnou na cestě ke splnění, protože pochopí, že nemám zájem, najdou snazší kořist, jejich kámoši jdou o dům dál nebo se opijou.

začíná se pokusy o oční kontakt. aby se tomuhle člověk vyvaroval, musel by chodit s pytlem na hlavě. je jedno, jestli se na týpka letmo podíváte, usmějete se na něj, kouknete jeho směrem nebo se na něj zatváříte jako na vola. všechno je bráno jako povzbuzení k další akci. jediný, co vás může zachránit je škleb a pozdvihnutý fakáč, ale to je za prvý pěkně neslušný, za druhý si to nakonec vezme na sebe někdo jinej a za třetí nikdy nevíte, co je to zač, a s rozbitou hubou asi skončit nechcete, žejo.

když si lovec odbude významné pohledy, na který mu sere pes, rozhodne se bejt tam, kde jste vy. tancuje poblíž vás, když odejdete z parketu pro pití, objeví se tam taky. kdybych byla na akci, kde je 54543646464 milionů lidí, nevšimnu si, ale vzhledem k tomu, že tohle není úplně moje scéna, všimnu si. a když si všímám, kouknu se na něj. a jak se kouknu, lovec už pomalu plánuje svatbu.

když už je málem ruka v rukávě, sebere lovec svoje nesmyslně vysoký sebevědomí a chce se začít kamarádit. kolik ti je, co studuješ, jak se jmenuješ, co piješ. ze začátku jsem nechtěla být neslušná a na všechno jim pravdivě odpovídala a pak jsem se jich nemohla zbavit - přece jenom znalost jména a koupený pití jsou velice dobrý základ pro přioperování se k sobě. pak jsem si začla vymejšlet. teď si vymejšlim, když mám dobrou náladu, říkám pravdu, když ten týpek vypadá docela na pohodu a jako někdo, kdo pochopí, že si můžem popovídat bez šahání a že pak odejdu, a totálně ignoruju lidi, když nemám dobrý rozmar a oni nevypadají jako někdo, pro koho by mi stálo se přemáhat. je to zlý, já vim. ale pohled upřeně před sebe a pusa tvrdě zavřená je nejlepší obrana před baličema, co umí jenom házet stokrát omletý fráze (hezký jméno, jé, to studoval můj kámoš, vypadáš na míň, nechceš koupit panáka, já jsem jarda, mám moc peněz, sluší ti to, proč nechceš, abych na tebe šahal?) a tvářit se hrozně dotčeně, když si postěžuju, že mi nabourávaj osobní prostor a šahaj mi na ramena/zadek/pas.

chápu, že některým dívčinám jejich pozornost velice imponuje a zlomek z nich ji přímo vyhledává - nicméně tenhle vzorek populace rozhodně není nijak směrodatný, většinou se jedná o zoufalé lidské bytosti, co doufají v lásku na celý život a po dlouhé době si zase přijdou krásné, zatímco je lovec nalejvá nejlevnějšíma panákama a čeká na vhodnej moment, kdy bude moct slizce převést na konverzaci o tom, jak bydlí strašně blízko.

absolutně nevěřim na seznamování v barech a klubech. jasně, existuje to, není to ježíšek, ale úsudek je zamlženej alkoholem a lovci lžou, až se hory zelenaj, protože vás chtěji přesvědčit, že jste vlastně duševní dvojčata. tohle přesvědčení padne při druhém setkání za bílého dne. z mladého nadějného fotbalisty Alberta se vyklube Alík, jehož pokoj je olepený plakáty fotbalistů, ačkoliv je mu přes dvacet. do míče kopnul tak třikrát za život a jak byl hrozně nadšen, že studujete enviromentalistiku, tak když si to teď vygůglil, zklamalo ho, když zjistil, že to s virama nemá nic společnýho. ale moc rád by vás znovu viděl.
hm. jo.

0 komentářů