od mýho minulýho postu uběhlo 12 dní.
za tu dobu jsem neudělala nic, co by stálo za zmínku, pokud nepočítám relaps a novou diagnózu.
seznamte se s maniodepresivní Be.
jo, mám bipolární afektivní poruchu.
zatím se s tim teprve učim fungovat.
přišla jsem na to, že mi optimistický věci spouštěj depresi, takže se babrám ve smutný hudbě, píšu smutný věci, maluju smutný věci a zajímám se o smutný věci. zásluhou toho mi bylo řečeno, že se v tom babrám, že si snad užívám bejt v depresi. co na to říct? kromě nasrat?
je hezký, že mi spousta lidí chce pomáhat, nicméně je trochu srandovní, že velká část z nich raději uštědřuje dobré rady ("mysli pozitivně!", "běž se projít ven na sluníčko!", "usměj se!", "uklidni se!"), než aby se skutečně zajímala o to, co potřebuju. haha.
2 komentářů
haha vitej v klubu. a muzes mi verit, ze depresivni ataky jsou ty v dlouhodobem horizontu zdaleka snesitelnejsi
OdpovědětVymazatVím jaký to je...teda vím a nevím. Už 6 let žiju s přítelem s touto diagnózou. A musím souhlasit s předchozím komentářem, že manické fáze bývají těžší, tedy aspoň pro mě. Ale stále mi to stojí za to. Přítel je velmi citlivá duše s velkým hudebním nadáním. Ty máš zase literární nadání, moc ráda čtu tvůj blog. Dokážeš v pár větách sdělit hrozně moc, pokračuj v tom. Má to smysl.
OdpovědětVymazatMarika