TOP10 - Jak se chovat k Be, tedy k člověku v depresi

Nechci bejt nudná a plácat se ve svý poruše až do skonání světa a rozhodně ze sebe nedělám odborníka na všechny lidi v depresi světa, ale tř...

Nechci bejt nudná a plácat se ve svý poruše až do skonání světa a rozhodně ze sebe nedělám odborníka na všechny lidi v depresi světa, ale třeba tímhle svým žvaněním o úzkostech a depresích někomu pomůžu.
Neexistuje žádnej návod k tomu, jak se k podobně nemocnýmu člověku chovat. Jistě, na internetu je pár všeobecných rad k nalezení, ale rozhodně nejsou aplikovatelný na všechny - sama mám tu zkušenost, že mě tolik vychvalované opakované vybízení k činnostem sralo tolik, že jsem měla chuť všem vyškrábat oči. Proto jsem se rozhodla sepsat těchhle deset tipů, který já shledávám užitečnými, nicméně do kamene bych je rozhodně tesat nedala.

1. Pomozte, pokud je to žádáno.
Každej člověk v depresi potřebuje pomoct, o tom žádná. Jenže nikdo si nepomůže sám a ne všichni si pomoct nechají. V dnešním světě, kdy existuje diagnóza snad pro každýho, to možná zní zvláštně, ale stále jsou lidi, kterým se myšlenka toho, že by byli "magoři", nelíbí natolik, že nejsou ochotni si přiznat, že takovej psycholog či psychiatr není úplně od věci. Táhnout někoho násilím na psychiatrii není úplně košér, ale občas prostě není zbytí - každopádně si dejte pozor na to, zda je nemocný na pomoc připraven. Pokud není, můžete tímto aktem napáchat více škody než užitku.

2. Sledujte ho jako malý dítě.
Bere antidepresiva tak, jak má? Bere další prášky tak, jak má? Jí? Myje se? Spí? Jak moc? Nesnaží se, já nevim, třeba spáchat sebevraždu? Sama jsem překvapená tím, co všechno dokážu v těch temných chvilkách vymyslet a spáchat, proto rozhodně nespoléhejte na dobrou povahu nemocného nebo na jeho odpor k sebevraždám.

3. Nenuťte ho do činností.
Zeptejte se dvakrát, třikrát, ne za sebou, ale v průběhu dne. Vymýšlejte věci, o kterých víte, že je má dotyčný rád. Pokud vás se vším pošle k šípku, nezlobte se a nenuťte ho - ani jeden si to rozhodně neužijete.

4. Komunikujte a neodsuzujte.
Povídejte si s dotyčným, i kdyby to měly být kraviny nebo vám neodpovídal. V případě ignorace to nelámejte přes koleno a zkuste to později. Pokud ho ale rozpovídáte, dobrá práce! Mně třeba strašně pomohlo, že se našli lidi, co by se mnou mluvili, nechali mě remcat a fňukat, měli se mnou trpělivost a nebrali mě zase tak vážně. Člověk v depresi má kupodivu depresivní pohled na svět a když se mu to budete snažit vyvrátit, maximálně se tak pohádáte, případně se s vámi přestane bavit, protože mu stejně nerozumíte. Buďte tolerantní, nevnucujte mu svoje sluníčkový pohledy na svět, jen ho čas od času ujistěte, že to určitě bude lepší. Nebude vám věřit, já jsem taky nevěřila, ale ve špatných chvílích se to stalo mojí mantrou. Bude to dobrý, bude to dobrý.

5. Neptejte se proč.
Proč ti je, jak ti je? Proč se to stalo? Proč si myslíš, že už to nebude dobrý? Proč si myslíš, že je svět hnusnej a beze smyslu?
JÁ SI TO NEMYSLIM. To jenom mozek nemá dost serotoninu.
Z toho vyplývá, že nevim proč, neví to většina nemocných a tyhle otázky jsou zbytečný. Maximálně dáte podnět k dalším depresivním myšlenkám a to fakt nechcete.

6. Neptejte se na budoucnost.
Budoucnost je neznámá černota. Budoucnost neexistuje.
"Co teď budeš dělat?" je otázka, která rozproudí černé myšlenky a která není k ničemu dobrá.

7. Nechovejte se k plačícímu jako k plačícímu.
Člověk se občas potřebuje vyplakat a rameno k tomu nabídnuté je většinou věc vítaná. Člověk v depresi plakat nepotřebuje, člověk v depresi je k tomu svým mozkem přímo nucen, takže to jen tak nedokáže zastavit nebo nedejbože vysvětlit, proč se to tak děje. Proto se nevyptávejte a pokud to není vyloženě nutné, ani neutěšujte.

8. Mějte ohledy.
Nenadávejte, že dotyčný nic nedělá, že se pořád jen válí a fňuká a že nemá důvod. Nevyprávějte mu o tom, jak má každej těžkej život a nehroutí se z toho. Nedělejte z něj slabocha a idiota. Nekřičte na něj, nepošklebujte se mu, nečekejte, že si jeden den loupne první dávku antidepresiv a druhej den bude skotačit po louce a zpívat, že je holka jahodová. Informujte se na internetu nebo u odborníků, čím se ta daná diagnóza projevuje (deprese má hodně druhů), přečtěte si příbalový leták antidepresiv a v případě podezření na výskyt nebezpečných nežádoucích účinků zasáhněte.
Nebuďte sobci, když si zlomíte nohu, nikdo po vás nebude chtít, abyste se druhej den zvedli a zatančili polku, když máte tu sádru.

9. Pamatujte, že je to pořád ten starej známej dotyčnej.
Duševní nemoci ovlivňují chování člověka a proto je velice lehký dostat se k dojmu, že tohle je jeho nový já a takhle to bude napořád. Pokud se léčí, rozhodně to tak není, stále je to ten samej člověk s těma samýma koníčkama - rozhodně se ho nesnažte někym nahradit.

10. Nepřipomínejte mu řeči, co měl, když mu bylo nejhůř.
Směje se a už je mu líp? Sedí s vámi na pivu? No fajn, úspěch, bezva! Tak mu hlavně nepřipomínejte, co tvrdil dva, tři týdny zpátky. Ne snad, že by mohl depresi díky tomu dostat znovu, jen ho zbytečně zraníte a navíc je to podpásovka jako prase. Takže ne.

4 komentářů

  1. Podstatně lepší (a pravdivější) článek, než jsem podle nadpisu čekala. + taky:
    11. netvrďte člověku, trpícímu bipolárně afektivní poruchou, že ještě před týdnem/včera/ráno byl přece v pohodě, tak at si nevymýšlí!
    12. Přestaňte šířit "hrozně vtipná" internetová meme o BAD, OCD atd. Opravdu jsem jediná, komu přijdou tak zoufalý právě tím, že popisují něco na hony vzdáleného těmto poruchám a lidi se tomu smějí? A opravdu si myslí, že OCD spočívá v tom, že je daný jedinec výjimečně pořádkumilovný?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo, přesně!
      vážně mám alergii na to, jak se psychický nemoci prostřednictvím internetu zlehčujou. "Je jedna ráno, lol, blbá insomnie!", "Právě jsem vydrhla záchod, že by se z něj dalo jíst, lol, mám ocd!", "Pohádala jsem se s mámou a rozbil se mi telefon, depkááá!", "Mám před zkouškou, ta úzkost mě zabije!"
      Nejenže to je hysterický a přehnaný, ale je to strašně nezdvořilý k lidem, co těmahle věcma trpěj denně.

      Vymazat
  2. :) chvalim clanek a tema..super

    OdpovědětVymazat
  3. myslím, že výstižněji už to ani napsat nešlo.

    OdpovědětVymazat