A taky aneb "that awkward moment when you have a lot of free time and all you do is sitting, staring at the wall and eating".
Nebudu si hrát na odborníka, co dokáže efektivně využít každou mikrosekundu času, jenom se s vámi chci podělit o problém, kterej mi nastává snad každý prázdniny (a nejen mně) a jak jsem ho letos vyřešila, protože jsem si velice nepříjemně uvědomila, že pokud se jednou budu živit psaním, sebedisciplína je stejně důležitá jako dobrej nápad a pohodlná židle.
Ten problém je to, že mám najednou spoustu času. Skrz semestr se najde vždycky něco, co musim udělat, takže je velice lehký najít si něco, co dělat sice nemusim, ale efektně oddálim to, co dělat musim, což je v ten den fajn. Míň fajn to je den před deadlinem, ale o tom se bavit nebudem. Nicméně, jakmile si uvědomim, že nějakou dobu nic nemusim, okamžitě se mi vykouří z hlavy úplně všechno, co jsem vlastně chtěla dělat. Nebo ještě hůř - mám pocit, že mám tolik času, že veškerá činnost může ještě den sečkat, načež najednou mi zbejvaj dva dny do začátku výuky a já jsem neudělala ani fň, což mě uvádí do špatné nálady a sebenasranosti.

Pokud si nemůžete vzpomenout, co jste o prázdninách chtěli dělat, hodlám vás inspirovat. Pokud jste si na prázdniny nic nenaplánovali a teď se nudíte, fňukáte a jste otravní, hodlám vás inspirovat. Pokud máte nabité prázdniny a tenhle post čtete někde na letišti nebo v hotelu s free wi-fi, inspirovat vás nebudu a nevytahujte se.

První je rozhodně cestování. Duh!! Kdy jindy člověk může na pár dní vypadnout? Je jedno, jestli to bude v rámci ČR, kontinentu či planety, je jedno, co tam budete dělat - prostě si sbalte a udělejte to. Výmluva, že nemáte s kým, je jenom, erm, výmluva (skvělá ukázka mý obrovský slovní zásoby). Když se nikdo nenajde, jeďte sami (a uzpůsobte tomu i váš cíl, ulice Vídně budou pro jednotlivce mnohem bezpečnější než Rio de Janeiro). Nastudujte si, co je v danym místě zajímavýho, naplánujte si trasy (včetně toho, jak se dostanete z letiště do hotelu a podobně, zní to sice triviálně, ale věřte, že nechcete panikařit v autobuse s nejpomalejší wifi evr, když si uvědomíte, že nevíte, kde máte vlastně vystoupit) a pak už si jen užívejte. Věřte, že cestování na vlastní pěst není nic těžkýho, zvládne to každej a osamocenej hotelovej pokoj je na konci proturistovanýho dne mnohem míň depresivní než tlupa cizích ksichtů v cestovce.

Na cestování člověk potřebuje peníze. Ty já třeba nemám, proto si hledám brigádu. Taky si najděte brigádu. Není to sice tak lehký jako sbalit kufr, komplikovanost se liší kraj od kraje, ale zase to není úplně absurdní úkon, dá se to. Čas potom utíká mnohem rychleji, navíc se člověk přiučí ledacos nového a následná výplata zato stojí (pokud netěžíte 12 hodin denně uhlí za dvacku na hodinu). Důležitý pak je ty peníze nerozfrcat za kraviny, zážitky jsou mnohem trvanlivější než třeba v pořadí pátá sukně nebo boty s klínem tak vysokym, že jinej úkon než stání před zrcadlem v nich prostě nedáte.

Prázdniny jsou skvělá doba na párty! Když to někde pěkně vyjde a vy se vrátíte v sedm hodin ráno, nemusíte mít následný den výčitky, že místo užívání volna ležíte v kocovině v posteli/že zatahujete/že sedíte tam, kde máte sedět, ale je vám blbě na umření.

S párty souvisí potkávání lidí. Seznamte se s někym novym a travte spolu čas, třeba se zamilujete, třeba najdete svou spřízněnou duši a už nikdy nebudete muset cestovat sami. Pokud vás nový lidi nezajímaj, oživte starý vztahy. Určitě se najde někdo, s kym se chcete sejít už celou věčnost, ale okolnosti tomu jaksi nepřejí.

Pokud vyjmenované aktivity selžou, zkuste generální úklid. Vyházejte starý krámy, přerovnejte knihovnu, přeberte šatník. Zabijete tim klidně i několik dní, vzpomenete si na spoustu zapomenutých věcí/myšlenek/událostí/whatever a uvolníte tolik místa, že se najednou prostor bude zdát dvakrát větší.
Navíc se timhle způsobem dá najít spoustu volnočasových aktivit, který jste kdy chtěli dělat, ale pro nedostatek času jste se k nim nedostali.

Nechce se vám ven a všechno je naklizeno a přerovnáno? Zkuste si číst. Objevujte nový autory nebo zapomenutý poklady autorů už objevených.
Dívejte se na filmy a seriály. Ne pořád. Ale čas od času se pobavit nad sitcomem nebo se dovzdělat v kinematografii není úplně na škodu, žejo. Ale nic se nemá přehánět a u sitcomů to platí dvojnásob, poslechněte radu zkušeného, jsem v tom totiž mistr.

Najděte si novej koníček. Najděte si jich víc. Blogujte, běhejte, vařte, foťte (klidně i mobilem, nemusíte hned fňukat, že na zrcadlovku nemáte), rozšiřujte svůj posluchačský repertoár, plavejte. Učte se nový dovednosti, třeba vás to chytne a volný čas v průběhu roku se stane smysluplnější - třeba už příští prázdniny budete šprechtit německy jako B1.

A pokud máte dobré, nezištné srdce nebo karmu tak špatnou, že se vám samým z vás zvedá kufr, je tu dobrovolnictví. Můžete postavit školu v Africe, žejo, ale pokud je to na vás moc daleko, stoprocentně se najde něco, co je víc po ruce.

Ale co si budem nalhávat, nejtěžší část není vymejšlení aktivity, nýbrž její realizace.
Mám ráda spontánní akce a vždycky mám v sobě až dětinský nadšení, když mi přijde smska, že mám někde do čtvrt hodiny bejt. Jenže když jsem sama, tahle spontánnost moc nefunguje a vždycky pomůže, když si věci naplánuju. Sepsala jsem si seznam věcí, co chci do konce srpna stihnout (a když se mi to nepovede, mám pak v záloze ještě září, protože vysoká škola, waddup), a teď si každej den plánuju. Když vim, že nebudu sama, plánuju jen jemně a "tak nějak zhruba", když vim, že budu sama, můj denní plán je tak precizní, že autisti se Sheldonem v čele zahanbeně trhají svoje rozvrhy (teda, hm, skoro). Neřikám, že by každej měl udělat to samý, jenom vážně pomůže, když si nějaký ty aktivity rozvrhnete. Důležitý je koukat na to realisticky, pokud si člověk na jeden den naplánuje úklid skříně, uvaření novýho jídla, dvě lekce francouzštiny pro samouky, venčení psů z útulku, velice emocionálně vyčerpávající film na tři hodiny, sraz s kámoškou a přečtení minimálně sta stránek z Paní Bovaryový, nejenže to dost pravděpodobně všechno nestihne, ale bude uhoněnej jako pes a ani jedno z toho ho nebude bavit.
A vůbec, pokud jste se rozhodli, že se naučíte vařit, ale celej proces vás frustruje stejně jako mě, výsledek by ani pes nežral a kuchyň vám začne připadat spíš jako mučírna než jako místnost, kde bydlí jídlo, vykašlete se na to a najděte si něco, co vás bude bavit spíš. Žádnej učenej z nebe nespadl a jenom proto, že by lidi měli umět vařit, není důvod, proč se trápit nad rozpálenou plotnou. A netýká se to jen vaření, může to bejt cokoliv. Pokud chcete udělat něco pro svoje zdraví a začít běhat, načež se po pár metrech začnete dusit, funět, potit a celá činnost vás těší stejně jako neštovice, takže máte chuť sami před sebou zejtra v době na běh nafingovat nemoc, asi by bylo lepší najít si jinej pohyb.

Hlavně nezapínejte televizi, stejně tam nic nedávaj.
A když se přistihnete, že hezky za sebou refeshujete všechny otevřený stránky a čekáte, co se stane novýho, je nejvyšší čas dopsat článek vypnout počítač.