Guess what?

Důvod, proč nepíšu, je jednoduchej. Můj život se momentálně nachází ve fázi, kterou bych jen nerada rozebírala na internetu, kor když víme, ...

Důvod, proč nepíšu, je jednoduchej. Můj život se momentálně nachází ve fázi, kterou bych jen nerada rozebírala na internetu, kor když víme, že v dnešní anonymní době není anonymní prakticky nikdo. A mám-li bejt úplně upřímná, tu fázi nechci rozebírat s nikym. Jednoduše už jsem velká holka a necejtim potřebu všem cpát každej detail svýho života, protože mi bohatě stačí, když se z toho raduju/smutnim sama.

Nicméně je trochu těžký psát osobní blog, když nechci psát o sobě, ehm.
Logický řešení je blog prostě zrušit, ale vzhledem k tomu, že v podstatě bloguju už od nějakých třinácti let, nějak si neumim představit, že bych neměla blog. Třebaže píšu jednou za uherák, stejně je fajn vědět, že když se mi zrovna chce psát, je místo, kam to napsat a kde si to třeba i někdo přečte.
Proto jsem se rozhodla, že k mým strašně zajímavým článkům o tom, že jsem neurotik a ziňl, budu každou neděli jednou tejdně psát neplacený reklamní článek o věcech, jež chci vnutit světu, neboť jsou dobrý a zaslouží si pozornost. Vnucovat vám hodlám dobrou hudbu, skvělý filmy/seriály (podle toho, čemu zrovna ten tejden budu dávat přednost, víme), zajímavý youtube (poslední dobou sjíždim videa čim dál, tim víc a tim pádem narážim na zajímavý youtubery [marry me, pewdiepie!]), čtivé knihy/blogy (opět podle toho, jestli jsem zrovna dávala přednost kvalitní literatuře nebo rantům o tom, že venku prší) a jako bonus nějakej kultůrní tip (kde jsem sama byla, tudíž zřejmě v rámci Prahy) a krátkej žvást "Be quiet, I'm very interesting." o něčem zásadním, co se ten tejden odehrálo (minulou neděli by to byl koncert Foreign Beggars a fakt, že jsem našla pytlík kokainu na zemi).
A protože je dneska neděle, začnu s tim hned.

Hudba
JJ - Ecstasy
Tuhle písničku mi novej kámoš poslal někdy minulej tejden, popsal jí jako příjemnou a pokalbovou a od tý doby ještě nebyl den, kdy bych jí aspoň třikrát neslyšela. Strašně mě baví klip, atmosféra a text.
Žánrově bych to zařadila pod severský elektro, kolem kterýho se motala nová deska Crystal Castles po tom, co tři dny nespala.


Seriál
Cougar Town. I my strašlivý hipstři si ke spaní/kocovině radši pustíme něco, co náš mozek zanechá nepoznamenaným.
Jules Cobb (Courteney Cox) je rozvedená čtyřicátnice, vychovávající sedmnáctiletého syna Travise (Dan Byrn), která marně hledá muže ve svém věku. Štěstí má však jen na mladší milence a jejím hlavním problém je pravděpodobně fakt, že bez rozmýšlení ihned řekne, co ji napadne, čímž se utápí v stále trapnějších a trapnějších situacích, které jejímu synu a celému okolí jen ztrpčují život. Přivítejte Jules Cobb - co na srdci, to na jazyku.... zní oficiálně z ČSFD. 
Za mě je to fajn sitcom, velice vtipnej, akorát je potřeba přetrpět pilotní díl, kde se všechno představuje tak okatě, až mi z toho padaj zuby a hnijou oči (nemám to ráda). Pokud hledáte oddechovku s vyhrocenejma postavama a zábavnejma dialogama, do toho. Pokud jste za každou cenu intelektuál, bude vám to zřejmě připadat nablblý.
"I don't think Jules will ever like me. What does Grayson have and I don't?"
"I don't know. A chin?"


YouTube
Pewdiepie!
Koukat na někoho, jak hraje hru na počítači klidně i čtvrt hodiny? Vážně? To nemám nic lepšího na práci? Ne, nemám. Haha!
Okej, herní videa jsou přesně ty videa, který si pouštim jako zvukovou kulisu k nějaký bohulibý činnosti jako je malování obličeje na ksicht, matlání jídla, uklízení nebo přebírání věcí. Videa, na který se fakt těšim a který sleduju bez rušivých činností, jsou "Fridays with Pewdiepie", kdy P. odpovídá na (blbý) otázky svých "bros" (sledovatelů) nebo dělá věci, který po něm chtěj ("Vezmi si podpatky, žvejkej žvejku a mluv francouzsky.").
Humor je to dementní a nablbanej, ne tak strašně jako třeba smosh, ale i tak je to věc, kterou se rozhodně nebudete chlubit někomu, na koho chcete udělat dojem. Ale abych byla stoprocentně upřímná, Pewds je KRASAVEC, navíc je ze Švédska, má nejvíc kjůt švédskej akcent a když se ve videu fakt lekne (většinou hraje hororový hry, který bych já sama stejně nehrála, protože bych si pravděpodobně nejdřív nasrala do bot a pak pro jistotu už nikdy nezapla PC, protože co kdyby v něm byli démoni), tak mluví švédsky, což je moment, kdy bych nejradši vlezla do displeje a pomuchlala mu hlavu.



Knížka
Momentálně mám rozečtený Ženy od Bukowskiho. Kupodivu je to o ženách. Z pohledu Bukowskiho. Bukowski je starý, rozmrzelý, zahořklý prase. Proto nás jeho pohled zajímá a stydíme se, že se s nim v tolika věcech shodujeme. My Be.

Nightfall
Výstava v Rudolfinu. Oficiálně víc tady.
Za cca půl hodiny to bylo prošlý, pokud jste citlivý na to, co vnímáte a máte sklony k depresi, tak tam asi radši nechoďte, neboť depresivní je to až až. Přiznám se, že mě tam nic vyloženě nezaujalo, bavilo mě to, ale neokouzlilo.

Be quiet, I'm very interesting: What's up? My dick!
Tenhle tejden jsem nešla na žádnej koncert, nenašla jsem žádný drogy a žádná kámošova holka se nezamkla na záchodě tak šikovně a důkladně, že ji odtamtud museli vyprošťovat hasiči (aneb události minulého týdne). Tenhle tejden jsem šla na Nightfall, pobíhala zhulená po Vyšehradě a sobotní noc propařila v ústeckym Big Bangu where some things went down and young girl became a mother (tim chci říct, že byla zábava, nicméně what happens at the party, stays at the party).
Jednou tejdně mluvim s I. a teď vim, že se baví s úplně blbou černoškou. Je mi jemně ouzko z faktu, že je mi to úplně jedno, protože ještě relativně nedávno bych do Bilbaa osobně došla pěšky a rasismus-nerasismus bych si to s tou mladou dámou vyřídila, zřejmě ručně. Momentálně mě mnohem víc zajímá, že Jorma Taccone má twitter a že bych laskavě měla přestat objímat lidi, který sotva znám. Nebo hůř.

1 komentářů