Dny do konce mých prázdnin ubývají poněkud rychle, ještě jsem ani pořádně nestihla lenošit ani nic a už mám zas letět na imatrikulaci a tak. Pořád ještě jsem pražský bezdomovec, kolej, na který mám přihlášku, mi radši nebere telefony, takže mi zbejvá privát.
Privát je logicky dražší než trojlůžkovej pokoj s koupelnou, o kterou se dělí v lepším případě celý patro, což se nelíbí mým živitelům. Řešení je jednoduché - brigáda. Díky svému značně roztříštěnému rozvrhu (nelze si vybírat, jak se mi to hodí, lze si vybírat jen podle toho, kde je místo) si nemohu dovolit docházet na určité místo každý den pravidelně, proto jsem odeslala své krutopřísné cv do call centra a doučovatelské agentury a teď už jen marně čekám, až se někdo ozve. Nutno podotknout, že mi tato akce byla živiteli prudce vytknuta, ačkoliv jsem očekávala jásot a dort, dostalo se mi pouze oznámení, že tam jedu studovat, nikoliv pracovat a takhle na nic nebudu mít čas.
To, jak se mužský živitel vysmíval lokacím mnou zvolených bytů (moc daleko, moc nebezpečno, moc z ruky, moc rámus, moc tma), snad už ani komentovat nebudu, několik hodin hledám co nejlevnější byty, ale protože je tam moc TMA, tak radši půjdu na kolej, kde je toho světla až moc, hlavně teda v koupelně, kde jsou zdi ohraničující prostor jednotlivých sprch pouze imaginární. Tentokrát nepřehánim.
Momentálně jsem poněkud uražena touto házetklackypodnohyovou situací a kdybych byla jen o fous bohatší, udělám si to podle sebe tak, jak jsem si to řekla. Bohužel, já jsem chudá, ale úplně strašně, takže stále potřebuju živitele, aby mě vydržovali, krmili a přispívali na jízdné. Achjo.