Dvoustý postování

Tohle je můj dvoustej post. Možná bych to měla nějak oslavit, ale vzhledem k tomu, že ani nevim, jakej byl můj stej post nebo třeba 57., hod...

Tohle je můj dvoustej post. Možná bych to měla nějak oslavit, ale vzhledem k tomu, že ani nevim, jakej byl můj stej post nebo třeba 57., hodlám to přejít s "ugh".

No, tak jsem odmaturovala. Asi teda. Jestli jsem nějak výrazně nepokonila slohovky, měla bych bejt v pohodě, takže yay. Maturitní vysvědčení dostanu 4. června, kdy v Ústí nebudu, neb mám přijímačky v Praze. Výsledky by přitom měly přijít druhýho a, co jsem slyšela, druhý ústecký gympl to výzo taky ten den dostane. No nemá to někdo štěstí?

No, tak střední škola (doufejme) zdárně ukončena, teď mě očekává ten nepříjemný čas objíždění vysokých škol spojený s přesvědčováním naprosto lhostejných lidí, že tam patřim, prosim, vezměte mě k sobě, poté záležitost v podobě prázdnin a pak už nová etapa života, když se vyjádřim v klišé, což nechci, ale zní to vznešeně.

Nevim, jak vypadaly vaše pomaturáky, ale můj byl teda nic moc. Tři hodiny strávený v restauraci, ze který nás aktivně vypakovali už v deset, ve společnosti hlavně D.D., protože se třída samozřejmě rozpadla na obvyklé skupinky a ty se bavily mezi sebou. Po vypakování se D.D. a dalších pár lidí odebralo domů, elita třídy šla do parku na flašku (což je trapný - a ještě víc trapný se vám to bude zdát, když vám povim, jak ještě pár dní předtim půlka třídy hulákala, že do hospody nejdou, protože to dělaj furt) a já a má prsatá kamarádka jsme strávily dvě hodiny v Big Bangu povídáním o možném i nemožném při Friscu. Yum.

Nyní mě ještě čeká učení na přijímačky, ale to nehodlám nijak přehánět. Takže hádám, že mám prázdniny, yahoo.
Prázdniny znamenají, že konečně budu mít čas vrhnout se pořádně na blog, což se mi při učení na maturitu moc nedařilo, neb mi v neučecím čase hlava padala na stranu a jakákoliv mozková aktivita byla tabu. Boohoo.
Proto v dohledné době očekávejte nějaký ten vtipný převtipný top ten, kritický žvásty, postřehy k módě a blogům a vnucování hudby, seriálů a filmů. Já jsem totiž strašně zajímavej člověk, akorát to ještě nikdo neví.

Děkuju za komentáře k minulýmu článku.
Gratulujte mi, htc zlatíčko, o kterym jsem tady kdysi básnila (jsem líná to hledat), je jen a jen mé. Díky mým rodičům za investici do spokojenosti své dcery. Děkuji sobě, že jsem zvládla odmaturovat bez čtyřek a tím si plně zasloužila štěstí koupené za peníze v podobě htc wildfire s (čistě, kdyby vás zajímalo, jakej htc přesně, protože máte stalkerské sklony nebo protože mě milujete a chcete si ho koupit taky, čímž vlastně htc dělám reklamu, takže bych dle vzoru ostatních blogerek měla s firmou htc navázat spolupráci a dostávat věci zadarmo a nutit vám je a když na to někdo upozorní, tak mlčet a usmívat se)

0 komentářů