xx

Poslední dobou absolutně ignoruju realitu, vymejšlim si, co bych chtěla zažít a zároveň plánuju, jak toho dosáhnout. Realita mě totiž nesmír...

Poslední dobou absolutně ignoruju realitu, vymejšlim si, co bych chtěla zažít a zároveň plánuju, jak toho dosáhnout. Realita mě totiž nesmírně sere. Hned vám řeknu proč.


Za prvé - maturák. Myslim, že nemusim opakovat, že z toho nejsem dvakrát odvařená, ba právě naopak. Celá organizace se ubírá směrem, kdy snad každej bude platit iks tisíc, protože všichni nutně potřebujem tohle a támhleto v tý nejdražší verzi. No, na co mít tištěnou šerpu za pár šupů, když můžem mít ručně šitou za pětistovku? No, já nevim, jak vy, ale já jsem si jistá, že se ta šerpa s aplikací v mé oblíbené barvě (tmavě hnědá... barva bláta a horších věcí, do kterých pravidelně šlapu a v duchu se přesvědčuju, že je to jen bláto) stane oblíbený kouskem mého šatníku a budu ji nosit velice často a ráda, jelikož je tak slušivá a praktická.
Nehledě na to, že všechno musí bejt líbivý. Nesnášim líbivý věci, co se snažej zavděčit všem a ve finále se nezavděčej nikomu.

Za druhé - drama. Všichni se v něm vyžívají, všichni rádi všechno řeší a co víc, všichni ho rádi vytvářejí. Proč neudělat z komára velblouda a toho velblouda přibarvit několika prvky z telenovely. V rámci pozitivního myšlení a kráčením si za sny si pomalu pěstuju "Je mi totálně u prdele, kde kdo co s kym dělal" přístup a začíná mi to jít. Horší pak je, když jsou do toho zataženi lidi, který mám ráda...

Za třetí - škola. A lidi v ní. A učitelé. asdfghjkl Ano, ano, ano, já vim, že je to škola a mám se tam něco naučit, ale nemohu se zbavit pocitu, že zatímco já bych se ráda něco nového přiučila, ostatní mou snahu bojkotujou. Odkládání písemek, neochota a lenost, dělání všeho na poslední chvíli... zbytečný sezení ve škole, protože se tam stejně nic zásadního neděje. Neustálý poslouchání toho, jak strašlivě jsme pohodlný a jak si ničeho nevážíme, zatímco nám všichni všechno říkají na poslední chvíli a pak drze povykujou, že času jsme měli dost.

Za čtvrté - Vánoce. Ty mě ani tak neserou, jako spíš mrzí. Vánoční náladu už několikátym rokem postrádám úplně. Nebaví mě nakupovat dárky lidem, co na mě vesměs buď řvou, nebo si mě nevšímaj. Na dárcích je awkward to, že když vám někdo něco dá a vy jemu nic nedáte, připadáte si jako idiot. Když někomu něco dáte a on nedá nic vám, připadáte si jako idiot taky a ještě navíc vlezle... a zároveň v sobě máte zklamání a je vám trochu trapně... a ew. Vánočně jsem si připadala pouze s I., protože to prostě bylo takový - všude výzdoba, Staromák, svařák, kaštany, zima, bruslení... kdyby byl sníh, koupila bych si palčáky a čepici s bambulí a zahájila obrovskou koulovačku. Jenže, ahoj, realita mě nyní vítá s tim, že nemám dárky, jsem nastydlá, všude jsou slevy a já zničehonic narážim na věci, cobychfaktmocnutněpotřebovala... a smutný je, že ačkoliv na ně mám peníze, nemohu je za ně utratit, protože ručně malované obrázky ocení jen málokdo, zvlášť když se od školky můj vypilovaný styl malování nezměnil. A nejhorší je, když pak tomu člověku ten dárek pořídíte (a v duchu víte, že ještě před měsícem to stálo o čtvrt míň a po Vánocích to bude stát půlku) a on je pak na vás hnusnej, protože mu něco přelítlo přes nos. Argh.

A teď trochu zvesela. Protože mám nastydlý záda a další části těla, který tady nebudu rozebírat, zůstala jsem dva dny v posteli (a ano, už se mi to pomalu vymstívá) a v té době jsem uvažovala o budoucnosti. Ideálně, protože minulost mě rozesmutnívá (stesk je naprosto pitomá emoce, že jo?), přítomnost nasírá a nerealita je sice fajn, ale tam bejt taky dlouho nemůžu. Nebo můžu, ale ne bez následků. No, zkrátka, došla jsem k názoru, že si vybuduju nejen pozitivní přístup k životu a ke všem věcem, ale přestanu se hluboce zabejvat nereálnýma snama a začnu víc uvažovat nad tím, co chci a je to reálný. Takže nyní našim aktivně předhazuju naprosto skvělou možnost (pro mě) odletět na jarní prázdniny do Bilbaa (sama). Vzhledem k tomu, že mi nezbyde nic jinýho než strávit Vánoce nad školou, se domnívám, že si to zasloužím. Za všechno si klidně zaplatim sama. Chci tam strašlivě moc, bohužel se to nesetkává s nadšením ze strany mých rodičů. Na druhou stranu moc nevim, co by ještě chtěli. Přípravu na učení na maturitu mám z půlky hotovou, ještě mi zbejvá angličtina (levá zadní) a němčina (to ani pravá přední nezvládne, ale od té doby, co jsem zjistila, že dostaneme na potítku slovník, kde je mimo jiné i gramatika, nabyla jsem mírného optimismu... takže když něco kváknu a budu se snažit do toho neplácat angličtinu, češtinu či švédštinu, dostanu čtyřku a půjdu se klouzat), který udělám o Vánocích a pak se můžu rovnou učit. A upřímně řečeno, některý otázky vám řeknu z fleku hned teď.

Nyní si dělám seznam snů, který si hodlám v nejbližší době vyplnit:
  • Jet na jaře do Bilbaa.
  • Ostříhat (nikoliv obarvit!) si vlasy takhle.
  • Jít na maturák v mých nejstarších converskách, co už se rozpadaj a jsou červený.
  • Jet zase do Vídně.
  • Jet do Berlína.
  • Jet zase do Stockholmu.
  • Užít si koncert Example na sto procent.
  • Jít na Ruska (Ruskoa...? Já nenávidim tohle český skloňování jmen), až tady bude.
  • Jít na Skillexe, až tady bude.
  • Koupit si barevný kalhoty. (hotovo!)
  • Pořídit si nový boty na zimu, jelikož se mé milované botičky, které nosím sotva dva měsíce, začínají pomalu oddělovat od podrážky. Ne, že by jim to ubíralo na kráse (poslední dobou si libuju ve vytahaných a o iks čísel větších hadrech, ideálně ošoupaných či děravých, Módní peklo by ze mě jistě mělo radost), ale čistě z funkčního hlediska je to chyba dosti zásadní.
▼▲▼▲▼▲

Lately I've been ignoring reality, I'm thinking about things I want to do and at the same time I'm planing how to make my dreams come true. Reality sucks. I'm gonna tell you why now.

One - prom. I guess I don't have to say how much I don't care about that nonsense again. The whole thing is getting bigger and bigger and I'm thinking that in few days everyone in our class would have to pay a loooot of money for very, very, very useful and great things we can't survive without. I mean, why would we buy sash with printed letters when there's much more expensive option with handmade letters, riiight?? I don't know how about you but I'm pretty sure that sash with letters in my favourite colour of all time (dark brown... colour of mud and worse things I tend to step in regularly hoping it's just, well, MUD) is going to be my favourite piece of clothing and I'm going to wear it gladly wherever whenever cause it's so cool and clever.
Plus the fact that everything has to be likeable. I hate those kind of things, you know, they're trying to make everybody to like them but in the end nobody does.

Two - drama. All the people love it, they love to talk about it and they love to create it even more. Why not to turn a little thing into this huuuuge biiiig thing inspired by soap operas? On my way for positive thinking and making my dreams come true I've decided to get 'I don't really fucking care about who did what where with whom' attitude. And I'm getting it. Ha.

Three - school. And people there. And teachers. asdfghjkl Yes, yes, yes, I know it's school and I'm suppossed to learn something there but I've got a feeling that I'm actually trying to learn something new meanwhile everybody is sabotaging my effort. Get this - rescheduled tests, unwillingness nad laziness... useless sitting in cold school cause we're not doing anything at all. Reagular speeches about lazy students who don't appreciate anything meanwhile teachers tell us everything last minute and then they've got a nerve to actually brag about how much time we've had.

Four - Christmas. I'm not pissed, I'm kinda sad. My yay Christams mood I've got last week is completely gone. I don't enjoy buying things for people who are suppossed to be my friends but they don't act that way. There's one big awkward issue about giving - giving present to a person who doesn't have a gift for you & receiving a gift from person you don't have a gift for. It's awkward, embarrasing, ew and I usually feel like an idiot. How I miss Christmas trees, decorations everywhere, hot wine, Old Town Square, chestnuts, even ice-skating... I wish there was a snow last week - I would buy myself a nice christmasy hat for no reason and start a big snow fight... But! Welcome to reality with absence of gifts, embarrasing illness and sales everywhere, mainly things that I really, really need (like those purple pants) and cannot buy cause otherwise my friends & family would get handmade pictures by me. I've discovered my big talent for drawing in Kindergarden and since that time I've not encreased higher level so it looks the same since 1995.

And now, let's be a bit happier. I've stayed in bed for two days cause of my back & embarrasing illness I cannot talk about. Yes, I'm starting to regret it. Anyway, I had plenty of time to think and I was thinking about future. Naturally cause past is making me sad (missing someone is the stupidest thing ever - such a useless emotion, right?), present is pissing me off and dreaming is fun but not healthy in case doing it all the time whenever wherever. Well, I've decided not only to have positive attitude but to stop wasting my time on impossible dreams and focus on my dreams that can actually happen - with a bit of luck and money. So now I'm presenting to my parents great opportunity (for me) to travel to Bilbao (by myself) on spring holidays. Giving a fact I'm going to spend my Christmas days visiting my grandparents and doing stuff for exams, I really feel I deserve that. I really, really want to go but my parents don't seem so excited as I am. On the other side, I don't know what else to do. My preparation for exams is half done, the rest is just English (easy) and German (less easy but I was told that right before actual exam we are given a 15-minutes-preparation which requires using big fat dictionary with grammar in it so I've gained some confidence - only thing I need to do is talking in German possibly without English, Czech or Swedish words. And after that I can go for an ice cream.).
And to be completely honest, some of the exam-questions are so easy I could do it right away.

Now I'm thinking about my real dreams that I can actually make come true:
  • Go to Bilbao in spring.
  • Cut my hair like this.
  • Attend my prom wearing my oldest red Converse that look like even a homeless man threw them away.
  • Visit Wien once again.
  • Come to Berlin.
  • Visit Stockholm, again.
  • Enjoy Example gig.
  • Attend Rusko gig (when there's one in Prague).
  • Attend Skillex gig (when there's one in Prague).
  • Buy colorful pants. (checked)
  • Buy new winter shoes cause my loveable boots (that I own for nearly two months, btw) are slowly breaking - sole is leaving the rest of the boot. I don't mind cause they're still beautiful (my idea of beautiful is very weird lately - I wear homeless, oversized things preferably scattered) but if I have to be practical, it's kind of bad because of cold, snow and rain and stuff...

2 komentářů

  1. S tím maturiťákem to chápu, taky mě štve kolik platíme, přestože z toho moc výhod nemáme. V mém případě za to ale nemohou spolužáci, ale celková organizace školy ...
    S vánočními dárky jsi to vystihla úplně přesně :D. Taky nikdy nevím, s kým si vlastně dávám a kde to nebudeme řešit, jakou to asi bude mít cenu, aby ty dárky nebyly jak nebe a dudy... Až na tohle se ale na Vánoce (prázdniny) těším :D.
    Seznam snů a pozitivní přístup k životu chválím :).

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju! :D
    Moje nálada tak nějak hapruje, jsou chvíle, kdy mi nepřijde, že za tejden už jsou Vánoce a jsou chvíle, kdy mám pocit, že už jsou.
    No, ty máš minimálně výhodu v tom, že můžete se spolužákama svorně nadávat na organizaci školy. Já nadávám na spolužáky a jsem za vyvrhele. Placáček. :D

    OdpovědětVymazat