Prague City Festival, 23. 06.

Řeknu vám tři věci, který nikdy nedělám: Nepiju pivo, nezpívám nahlas a netančim na veřejnosti. Takže jsem zpívala, tančila a dokonce i to...

Řeknu vám tři věci, který nikdy nedělám:
Nepiju pivo, nezpívám nahlas a netančim na veřejnosti.
Takže jsem zpívala, tančila a dokonce i to jedno pivo jsem si dala, protože prostě bodlo.

Pokud vás třeba zajímá, kdo tam byl a tak, tady jsou oficiální stránky festivalu.

Já jsem tam jela hlavně kvůli Hadouken! a The Hives, takže budu mluvit jenom o nich, jen vězte, že Gogol Bordello nebo Middle Class Rut byli taky moc dobří.

No, Hadouken! byli naprosto neskutečná jízda. Od začátku do konce se pogovalo, James (frontman - pro ty, co nevědí) měl publikum doslova v hrsti, dělal si s náma, co chtěl, prostě woooohoooo!
Celou dobu jsem se nacházela v jakymsi euforickym transu, díky němuž jsem byla schopná proskákat a prostrkat celou tu hodinu, co hráli - největší radost jsem snad měla, když začala M.A.D., to se mi úplně zatmělo před očima.
Dokonalost nad dokonalost, odcházela jsem s úplně mokrýma vlasama, sotva jsem pletla nohama a s hlasem jsem na tom taky nebyla nejlíp, ale cítila jsem se natolik povzneseně a šťastně sjetě, že mi všechno bylo jedno.



Následovalo píívo, poslech Gogol Bordello pěkně v sedě a odpočinek, neb nás ještě čekali The Hives a my chtěly být do té doby jakž takž čilé.



Atakyžejo.
Pár minut před osmou nastoupilo na stage pět černobílých pánů v cylindrech a rozjeli parádní hajvsáckou šou.
Bylo to nepopsatelný, byla to euforie, byli to prostě Hives. Zahráli snad všechno, co jsem chtěla slyšet, plus ještě nějaký nový věci, který mě nakoply k tomu, abych se na jejich nový CD těšila ještě víc než předtim (až ohlásej datum vydání, tak se asi zbláznim).
Pelle byl drzej, nafoukanej a vtipnej jako obvykle, Niklas koulel očima a plival trsátka, Chris házel paličky jak zjednanej a Vigilante s Mattem se neustále motali kolem sebe, úžasně hráli a byli decentně opoceni (bohužel jsem je moc neviděla, protože jsem byla na druhý straně u Nicholause).
Samu sebe jsem překvapila, jak dobře si pamatuju texty, celý koncert jsem opět prohopkala jak zajíček o Velikonocích a když Hajvs definitivně (jednou se vraceli, protože prostě provokujou) odešli, připadala jsem si stejně jako tenkrát, když jsem byla úplně malinká (cca čtyři roky) a ztratila jsem svojí první Barbie Blanku.
Drazí The Hives, již čtyři roky vás miluji, tak co, kdy to vyhlásíme?



Pořád se mi nechce moc věřit, že se to vážně stalo, že jsou to už tři dny a že to je už za mnou. Samozřejmě, že na festivale byly i mouchy (převážně v podobě [pozor, Be se naštvala] dementních pizdiček, kterým ještě teklo mlíko po bradě a který zbožně kempovaly před hlavní stageí už od dvanácti hodin, aby jim třeba neutekli 30 seconds to Mars, jejichž čas měl nastat až v deset hodin večer, takže ty zapíčený krávy blokovaly atraktivní prostor na všechny kapely, účinkujícím jasně dávaly najevo, jak moc je nudí a nezajímají a ještě měly kecy na pogující lid), ale ty se mi rozebírat vůbec nechce, protože mě s odstupem času ani zdaleka tak neserou jako fakt, že teď zas dlouhou dobu nic takovýho nebude.

(Fotky jsou v mizerný kvalitě, protože jsou focený mobilem - nechtělo se mi tahat se s foťákem, když jsem si ani nebyla jistá, jestli by mě s nim dovnitř pustili - přece jenom do klasickýho digitálního fotoaparátu má poněkud daleko)

2 komentářů

  1. též jsem tam byla a musím souhlasit!:) The Hives byli nepřekonatelní a naprosto sem se do nich zamilovala!

    OdpovědětVymazat