Mám kšandy, tak už můžu do Činoheráku

Dlouho jsem nepsala, protože se mi nechtělo. A když se mi nechce, tak se mi nechce. Yaay, je jaro. -.- Jediný pozitivní je, že mohu ta...

Dlouho jsem nepsala, protože se mi nechtělo. A když se mi nechce, tak se mi nechce.


Yaay, je jaro. -.-
Jediný pozitivní je, že mohu tahat své milované cardigany po městě a každý je vidí (a každýho to zajímá, že :D) a taky že nosim conversky a nezebou mě nohy.

Mimochodem, slečna je velmi sličná, potkala totiž krásného chlapce s rudými vlasy a (to je nejdůležitější) ohrnutými kalhotami přesně tak, jak je to teď správně.
(‎"Ráááďo! Ten kluk! Měl ohrnutý kalhoty!"
"No, koukal na tebe."
".... Jsem KRÁSNÁ!!")

Slečna je nejen velmi sličná, slečna je i velmi blbá a cca po deseti minutách óchání a áchání nad nim a sama nad sebou (to hlavně :D) jí došlo, že tohle je všechno sice velmi pěkné, ale pokud se nerozeběhne zpátky, nepověsí se na chlapcovy holé kotníky a nezačne ječet, že si jej chce vzít a porodit mu tolik dětí, kolik jen bude chtít za předpokladu, že si ty kalhoty navždy nechá takhle, je jí celá situace k ničemu.
Protože jsem měla s sebou moudrou R.
("Půjdem za nim!"
"Ne!")

a protože jsem líná a mám komplexy ze svého běhu od té doby, co jsem běhala ze strachu a můj kamarád a příčina tohoto strachu se smál a smál a do toho se mě ptal, zda je toto vážně můj BĚH, nechala jsem krásného chlapce krásným chlapcem. Od té doby si připadám neprávem hezká a zajímavá a to i teď, kdy mám na sobě tepláky od Nutelly, noční košili (stále), starou vytahanou mikinu a nemyté vlasy s ofinou sepnutou kolíčkem na prádlo.

A nyní mě omluvte, jdu si cvičit k zrcadlu sympatické úsměvy a pozitivní pohledy vybízející "Pojď sem a mluv se mnou." pro případ, že ho potkáme znova a bude mít ohrnutý kalhoty a rudý vlasy.
I když... bez kalhot bych se možná obešla, hlavně ať má ty vlasy.
Předchozí věta vůbec neměla být tak chlípná, jak nakonec vyzněla.
To je, páni a dámové, zoufalství. :D

0 komentářů