Jsem lúzr a oni ne, ha!

FB mě baví. Jsem na něm denně. Díky němu můžu komunikovat s kamarády, spolužáky a lidmi, které normálně nevídám. Baví mě žvanit pitominy d...

FB mě baví.
Jsem na něm denně. Díky němu můžu komunikovat s kamarády, spolužáky a lidmi, které normálně nevídám. Baví mě žvanit pitominy do statusů a šířit oblíbenou muziku, baví mě, když ostatní dělají něco podobnýho. Je to takový letmý nahlídnutí do něčího života. Jak moc jsem divná, když mě to baví a určitým způsobem i inspiruje? Uhm.

Pokud mi něco vadí, tak jsou to holky, co nedají ani ránu bez toho, aniž by to napsaly na FB, díky čemuž všichni víme, co měly k obědu, kdo je kráva, co dělají teď, co budou dělat za hodinu a jejich plány na víkend. FB není deníček nebo blog a jenom málokoho takovýhle informace zajímaj - protože právě tyhle dívčiny považují za nezbytné mít minimálně 289443157326 přátel, půlka z nich je ani nezná.

Když jsme u toho iks místného čísla přátel, na FB se objevuje další skupina lidí, která si na tom zakládá. Lidi, kteří se skrz FB realizují - potřebují všem ukázat, jak se na nějaké akci dobře pobavili, jak jsou krásní, jak byli na exotické dovolené, jak dostali k narozkám drahé dárky, jak skvěle vycházejí se svými sourozenci a jak mají tunu přátel, jinak by to neplatilo. K čemu je jim takhle, chmch, skvělej život, když o tom nikdo neví, že ano?
Jejich potřeba cítit se oblíbenými a obletovanými přáteli je naprosto zjevná a, upřímně, ubohá.
Tisíc alb a v něm miliony fotek z různých akcí, které se samozřejmě vyvedly, všichni se bavili atakdál.
Já vim, já vim. Přesně takový lidi by za mnou nakráčeli v těch kchůl hadrech z NewYorkeru, Roxy a Tally Weijl, podívali by se na mě jako na odpad a důležitě by mě obvinili ze závisti.
Protože víte co? Jakmile provokativně píchnete do iluze dokonalého života, všichni, co v ní žijí, se na vás sletí jako sršně, naježí se jako kočky, dají si k snídani Šalamounovo hovno a prostě vědí všechno líp. Nevíte nic, jste nuly, nechodíte na akce, nemáte za sebou armádu kámošů a kámošek a vůbec celej váš život je jedna patetická nuda, takže držte klapačku a buďte rádi.
Haha.
Nikomu to neberu, ať si každej dělá, co chce. Ale ať se tim nechlubí a necpe mi to pod nos, jsem zlý člověk a nejenže mě to nezajímá, mně je za ně dokonce i trapně.

Zapomněla jsem, jak jsem chtěla článek nazvat a kam jsem ho chtěla nasměrovat. Už si nevzpomínám, co jsem tím chtěla říct.
Mám plný zuby pololetí.
Páteční večer?
FB chat s kámošem, pobláznění R. Queer As Folk a Glee.
Dneska byl maturiťák.
Na případný výzvy k připojení se jsem hlásila, že nejsem transvestita, abych trsala zahalená do flitrů a třpytek. Někdy se nechápu. :D
Je mi 18 let, měla bych si navlíknout šaty a podpatky, namalovat se a užít si na plesu. Pít. Poznat nový lidi. Potkat někoho speciálního. Zamilovat se.
A druhej den se vzbudit s pandíma očima rozlámaná z podpatků. S číslem někoho speciálního v mobilu.
Zjistit, že jsem se nemohla dočkat, až si vezmu svoje pohodlný šedivý tričko na doma. Ukořistit čokoládu. Rozvalit se na židli. Pustit si Glee. L Word. Misfits.
Uvědomit si, že ten někdo speciální není vůbec speciální - jen jakási iluze pátečního večera, která se sobotním ránem zmizela.

9 komentářů

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Ne, že by to tak úplně souviselo s článkem, ale stejně ... Kde sleduješ/získáváš Glee? V tvém případě to máš ale možná jen v aj ... Bych potřebovala aspoň titulky :D.
    A ještě něco čistě ze zvědavosti, protože to jsem hodně :D. Co může za to, že máš tak ráda gay/lesbickou tematiku(seriály a tak)?

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem zlý člověk a používám torrenty. :D
    Pokud vim, tak na Coolu to dávali (Proč mám pocit, že přicházím s informací tak novou, že to všechny šokuje a obrátí to celej svět naruby? :D), takže pár dílů je nadabovanejch (já z nich umírám blahem, z Rachel udělali ještě větší "grrrrrrurazimjípalici!" a Kurta trefili na místní poměry na jedničku [ještě pořád jsem se nevzpamatovala z traumatu, co jsem slyšela, jak nadabovali Kate Moennig]). Titulky by mohly bejt na titulky.com, ale nevim... já tam chodim jen v případech nouze, když je v nich chyba, začnu se rozčilovat a úplně mi to zkazí umělecký zážitek z filmu/seriálu (jsem magor :D). (Mám úchylku na závorky nebo co?!)

    No, to je hodně široká otázka, na kterou nejde dát krátká a výstižná odpověď. :D
    K uspokojivému zodpovězení otázky se musíme přesunout o pět let do minulosti, kdy slečna objevila Placebo, Briana Molka a jeho názory na sexualitu jako takovou... bla bla bla bla bla.
    Zkrátka... jsem velkej fanoušek, člen a bojovník za práva LGBT komunity. Baví mě to. A taky si myslim, že je všude ještě pořád co dohánět, ještě pořád jsou všude vůči týhle komunitě předsudky, což mi připadá smutný.
    V rámci sebezdokonalování už nekřičím na homofoby a nesnažím se je praštit! (Osobní vítězství, musim se poochlubit. :D)
    Dalo by se říct, že mám k LGBT komunitě tak nějak blíž než k heterácký, která mě obklopuje denně všude, kam se podívám. V jedinym gay baru tady ve městě jsem byla dvakrát - jednou jsme tam byly s kámoškama samy a podruhý tam kromě nás seděli staří plešatí muži, co gayové rozhodně nebyli ani omylem a zjevně nevěděli, kde jsou. :D Takže mi nezbejvá nic jinýho, než se s LGBT propojovat virtuálně a seriálově. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to jo. No je pravda, že to "opovrhování" tady pořád je, též nechápu, proč nemůžou mít stejná práva jako jiné páry. Nikdy mě ale nenapadlo, že by to byla komunita nějak odlišná od té hetero. V čem třeba? Mně osobně je úplně jedno, kdo se jak orientuje a není to moje měřítko pro "kavlitu" člověka.

    OdpovědětVymazat
  5. Však pro mě taky ne, když si s někym nemám co říct, je úplně jedno, jak je zaměřenej. :)
    Ohledně jinakosti... No, určitě jedna z největších je ta, že mají jinou sexuální orientaci. :D A od toho se odvíjí spousta věcí.
    Třeba cit pro módu. Styl v oblíkání.
    Členové LGBT komunity v podstatě celej život bojují za to, aby mohli být takoví, jací ve skutečnosti jsou. Je to smutný a já jim v tom chci pomoct.
    A je fakt, že se prostě mezi nima cejtim dobře. Jako součást něčeho.
    Což se třeba nedá říct o světě tam venku, mimo můj pokoj. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Eh, nechci tu dělat chytrou, ale uvědomujete si, doufám, že zpodobnění gayů a lesbiček v seriálech vystihuje realitu asi jako High School Musical typickou střední? Be, sama jsi tu nastínila své zážitky z gay barů... Já sama mám ve svém okolí tři muže (tedy ty, které mohu označit aspoň za známé, když ne za přátele; jeden je příbuzný), o kterých vím, že jsou homosexuálové, ale ani jeden do archetypu gay rozhodně nespadá - nezajímají se nijak extra o módu, nevěnují se nějaké úžasné umělecké aktivitě ani nevykazují posedlost sexem. Jsou to úplně normální osoby, u nichž bych ani o odlišné orientaci, kdyby mi ji sami nesdělili, nebo jsem se to nedozvěděla nepřímo, nevěděla.
    Daniela

    OdpovědětVymazat
  7. Já si to moc dobře uvědomuju, seriály jsou mnohdy dost přitažený za vlasy. :)
    Navíc každý gay nemůže být módou posedlá královna, co klátí muže tempem 8/týden a živí se focením mužských aktů.
    Ale existujou i takové typy "odlišných" - třeba k nám minulej rok chodil na školu kluk, co baletil a hrál divadlo, zpíval (hlásil se dokonce na konzervatoř), zajímal se o Shakespearea do nejmenších podrobností, nosil svetry s čouhajícími límečky od košile, chodil jako modelka, hlas měl jako žabí zvoneček a když šel po schodech, vypadal jako uspěchaná laň. (Nikdy jsem se s nim nebavila - za prvé jsem nevěděla jak načít rozhovor a za druhý jsem propadala záchvatům smíchu kdykoli promluvil, protože jsem špatný charakter.)
    Nebo třeba další bývalí spolužáci ze školy (já byla v prváku, oni byli ve čtvrťáku) - oni nejenže vypadali jako Pelle Almqvist a skvěle se oblíkali (omg, to jsem vážně takovej člověk? :D), oni dokonce oba psali, jeden víc básničky, druhej víc prózu, ale prostě psali a moc hezky.
    Ale zase - jde o osobnost jako takovou, orientace v tom nehraje roli.. I když je fakt, že jenom málokterý heterák by vyznával v básničce lásku k jinému muži, a to je taky součást umění (A já na to reaguju "ÍÍÍÍÍÍÍ!" tleskáním a poskakováním, protože se mi to prostě líbí a jsem špatný charakter.)

    OdpovědětVymazat
  8. Za svým tažením proti generalizaci, jsem očividně opět generalizovala. Yep, to jsem já, ráda vás poznávám.
    Jinak jestliže jsi měla na škole někoho jako Pelleho, projevuji nepokrytě upřímnou závist, jelikož my měli na gymplu pouze opravdu nepovedenou kopii (bože, div se, ono to fakt jde!) Billa z Tokio Hotel.
    Daniela

    OdpovědětVymazat
  9. A teď si představ, že to byli dvojčata, takže klony Pelleho dvakrát. :D
    A měli skříňku vedle mě.
    A já jsem je stalkovala. <3 (ne moc... ale vim, kam jejich děti choděj do školy *mwahahaha*)

    OdpovědětVymazat