Lidi si rádi ve svym životě vytvářej dramata. Vyžívaj se v emocích, který to v nich probouzí. Když říkají, že chtějí bejt konečně v klidu, lžou. Nechtějí bejt v klidu, chtějí všechno řešit, připadat si důležitě, když můžou bejt kvůli něčemu naštvaný nebo zničený. Chtěj trpět, protože pak maj pocit, že žijou opravdickej život. Kdo nic neřeší, nežije. V jejich očích je to jenom zbytečnej člověk, protože neprožívá žádný svoje osobní drama, který by jim velmi emotivně mohl převyprávět. Není u něj nic novýho, tak po něm hodíme šutrem a budem si myslet, že je trapnej. A dál budem vytvářet další a další dramata, jenom abysme tomu pěknýmu klukovi mohli říct, že nejlepší kámoška jeho holky je hrozná kurva, dojemně se rozplakat a padnout mu do náručí.
Lidi nepřemejšlej. Kdyby mysleli, nedělali by kraviny, ze kterých by pak svoje dramata vytvářeli. Kdyby mysleli, nepřipadali by si zajímavý a nemohli by brečet před obecenstvem a bez toho to přece nejde.
Drama, drama, drama. Kdyby se všechny ty drama queens podívaly pravdě do očí, zjistily by, jak málo jim na té které věci záleží. A jak moc jim záleží na tom udělat i z tý nejmenší věcičky událost hodnou TV Nova.
Přestaňte dramařit, když vás něco zasáhne, vyvztekejte se doma, dejte si čokoládu a člověka, co vás nasral, prostě ignorujte, nedávejte to dál, kašlete na to.
Myslim, že se tomuhle řiká "mít úroveň", víme?