Koupit si těsně před Vánocema novej klobouk a tím pádem bejt absolutně bez peněz na dárky vyžaduje velkou dávku odvahy a... debility. Ale je krásňoučkej a teploučkej a modroučkej a sluší mi.
Dary zjevně budu platit úsměvem a svým tělem.

Minulej tejden byl jaksi hektičtější než obvykle, ale přežila jsem. Pořád mi zbejvá přečíst úplně všechno, co kdy napsal Poe... Pár povídek už mám, básničky taky... Tak snad to půjde. :)
Připadám si úspěšně, i když naprosto nechápu matiku, ve čtvrtek z ní píšem a naše matikářka je na nás naštvaná, protože jsme si proti ní dovolili zaprotestovat. Zkrátka si ve třídě konečně uvědomili to, co já tak prozřetelně řikám už od prváku (ale každej na mě koukal jak na debila, co akorát uměle zadělává na problémy), a začli to řešit. Pozdě. Hahaha. A já se jim směju, směju, směju... Se čtyřkama na písemkách.
K Vánocům si přeju většinou samý knížky (Deník Bridget Jonesové II., Mechanický pomeranč, Blues černýho kafe), případně dárkový poukázky. V h&m mám vyhlídlou jednu bundičku... černou, army, aw!!
A chci si jí koupit sama. Protože v opačnym případě jsou mi babičky schopný koupit sice tu, co zrovna chci, ale ve velikosti 40. To nasere, věřte mi. Vidíte jí tam, držíte jí v rukou, ochmatáváte, mazlíte, dáte si jí na sebe... a zjistíte, že v tom plavete a rukávy máte u kolen.

Miluju sníh, pořád mě ta mánie nepřešla. Vážně uvažuju o tom, že zejtra vezmu aspoň na hodinku bráchu ven na sníh...
Těšim se na Vánoce, zpívám si I wish it was Christmas today (↓) a vážně si přeju, abych se jednoho dne vzbudila a zjistila, že někdo za mě nakoupil a krásně zabalil všechny dárky.

Letos se cukroví zase nepeče, letos to vezmu do rukou já a udělám horu muffinů, jeden speciálnější než druhej (samozřejmě čokoládový, pak mě napadly lentilky, hrozinky, možná jablka... uí! Pořád čekám, co mě napadne dalšího. :)). Budou hnusný a připálený, pravděpodobně zkazim těsto a nebudou se dát jíst, ALE! budou mít geniální nápad a to se cení nejvíc (v mym světě teda jo! :D)